Protože se na světlo světa dostal už čtvrtý díl Micro Machines, nezaškodí si povědět něco o jejich historii. 
První díl se dostal na svět už v roce 1991 ve verzi pro NES a o dva roky později i pro další platformy. Hra přinesla závody miniaturních autíček, které se proháněly po originálních tratích jako pracovní stůl, kuchyň apod. a stala se záhy velice populární, zvláště po rozšíření na spousty konzolí. V roce 1994 tedy vychází druhý díl s podtitulem Turbo Tournament, ve kterém byla možnost si třeba zalétat i v helikoptéře. Rovněž se objevil mód head-to-head, ve kterém hráč dostával body, pokud ujel o obrazovku dál, než soupeř. Druhý díl se velice ujal hlavně kvůli výtečné hře více hráčů, díky které hra přežila prakticky až do dneška. Následují dvě malé odbočky – v roce 1995 to je Micro Machines Turbou Tournament ’96 pouze pro konzole Genesis/Megadrive (prakticky pouze druhý díl s několika málo vylepšeními) a v roce 1996 Micro Machines Military opět pouze pro Megadrive, navíc vydanou pouze v Evropě a Asii a Austrálii. 
Největší novinkou byla implementace nejrůznějších zbraní, které mohly autíčka sbírat a používat na odstranění soupeřů. V roce 1997 vychází Micro Machines V3 na PC (o rok později i pro PSX) a opět sklízí úspěch. Největší novinkou je předělání hry do roztomilé 3D grafiky. Před právě recenzovaným čtvrtým dílem vyšla ještě v roce 1999 Micro Machines 64 Turbo pro Nintendo 64, což byl třetí díl rozšířený o nové tratě, zbraně a další vychytávky. A jaký je tedy čerstvý čtvrtý díl?
Proti soupeřům si budete samozřejmě pomáhat nejrůznějším zbraňovým arzenálem, který skýtá klasiky jako kulomet, rakety...
Ihned po spuštění a shlédnutí animací s názvy firem, které na hře spolupracovaly, proběhnou na obrazovce i loga technologií, mezi kterými je třeba i fyzikální engine Havok. V tuto chvíli už jsem se na hru vyloženě těšil, takže jsem si vytvořil profil a jal se vrhnout do víru závodění. Pro prolétnutí velice chudého nastavení, které neskýtá žádnou možnost nastavit si detaily (lze nastavit jen rozlišení a to ještě pouze v setupu před spuštěním hry) mi nálada trochu poklesla, ale co. 
Spustil jsem tedy první závod, přičemž mě do očí uhodil první šok – naprosto odpudivá grafika! Kdybych si nebyl stoprocentně jistý, že třetí díl nainstalovaný nemám, dal bych kompa na špalek za to, že jsem se překlikl a spustil ho. S něčím takovým si snad vývojáři dělají v roce 2006 srandu! Modely autíček mají každý maximálně několik polygonů, okolní prostředí jakbysmet, o nějakých speciálních světelných a kouřových efektech si můžete nechat zdát a až uvidíte vodu v kuchyňském dřezu, nehledejte závadu v monitoru, tak hnusná skutečně je. Bohužel zvuky na tom nejsou o nic lépe, spíše je to stejná katastrofa. Audiovizuální stránka patří bezesporu k největším záporům celé hry a lepší by to nebylo, ani kdyby hra vyšla o dva roky dříve. Škoda, tady to chtělo ještě pořádně máknout.
|
Naštěstí nejen grafikou živa jest hra, tak se podíváme, co nás ještě čeká. Hra jednoho hráče je rozdělena na čtyři hlavní soutěže, z nichž každá se dělí ještě na několik dalších částí po několika tratích. 
Celkový počet tratí je tak celkem vysoký a přestože se občas opakují, je variabilita docela vysoká. Zajezdíte si ve fast-foodu, na střeše, v kurníku, na kulečníkovém stole, v pracovně, na ulici a spoustě dalších míst. Tratě nejsou nikterak dlouhé a kromě pár výjimek vás na nich nic nepřekvapí. Co se týká módů hry, tak i zde je z čeho vybírat. Vaším úkolem nebude vždy pouze dojet první, ale zvítězit třeba na body při ujíždění protivníkům o obrazovku, dojet určitou trať na čas, projíždět checkpoity na čas nebo dohonit soupeře s malým náskokem. Proti soupeřům si budete samozřejmě pomáhat nejrůznějším zbraňovým arzenálem, který skýtá klasiky jako kulomet, klasické i naváděné rakety, miny nebo zadní plamenomet, ale i fajnesy jako plasmu, elektrické šoky, obří kladivo nebo sonický výbuch a další. Jejich správné používání může mnohdy ovlivnit průběh celého závodu, proto je dobré naučit se jejich účinkům co nejdříve.
Ve dvou se to lépe táhne… a co teprve ve více…
Hra jednoho hráče sice není kdovíjaká nuda, ale stejně jako každá hra po čase upadne do stereotypu a omrzí.
|
Multiplayer
Otřesná audiovizuální stránkaVerdikt: Takže jak se nový díl Micro Machines vydařil? Z předchozích odstavců je asi jasné, že to žádná sláva nebude. Hra jako taková toho nemá jednomu hráči moc co nabídnout. Projetí všech tratí nezabere nijak dlouhou dobu a proti celkem stupidním počítačovým protivníkům to ani moc velká zábava není. Vyloženě děsná je zvuková a hlavně grafická stránka, která je dobrých několik let pozadu. Navíc hra stojí více než tisíc korun, což je na dnešní dobu opravdu přehnané. Hru bych doporučil pouze lidem, kteří mají možnost si zahrát s kamarády, kde je zábava o poznání větší. Jinak ruce pryč!
