Martin Mystere: Operation Dorian Gray

Adventura jako vystřižená ze staré školy, plná napětí a mystických tajemství starověkých aztéků. Že vás zajímá, jak se tato hra vyvedla a jaká tajemství skrývá? Pak čtěte naši recenzi, kde se dozvíte vše.

V poslední době jakoby se roztrhl pytel s předělávkami komiksů do filmové podoby a tento trend se nevyhnul ani počítačovým hrám. Nejinak je tomu i u hry Martin Mystere: Operation Dorian Gray, o které si dnes povíme více. Autorem herní předlohy, stejnojmenného komiksu Martin Mystére, je Ital Alfredo Castelli, jehož díla vycházejí už od roku 1982. Společnost Artemica, známá například hrou Druuna, se zhostila této předělávky. Pro ty, kteří neznají komiks jen přiblížím, že hlavním hrdinou je mladý student Martin, který spolu s nevlastní sestrou Dianou a individuem Javou spadají pod tajnou organizaci, která ochraňuje náš svět před mimozemskými silami. Ve hře se ale posuneme trošku v čase, z Martina se stal profesor archeologie, Diana jeho ženou a samozřejmě zde nechybí ani Java, kterému nikdo kromě Diany a Martina nerozumí. Martin často pracuje pro newyorskou policii jako detektiv na volné noze, zejména v případech, které souvisejí s jeho branží, tedy archeologie, staré civilizace apod. Patrně díky těmto koníčkům Matrin nezapadá mezi klasické detektivy, kteří řeší „obyčejné“ případy krádeží, únosů či vražd. Na jeho vyšetřováních je vždy něco mystického, tajemného, okultního... Něco, co trápí lidstvo již po staletí, ale čemu nikdy nikdo nedokázal přijít na kloub – například cestování v čase, bermudský trojúhelník nebo existence vampírů či létajících talířů. Nejdůležitější však je, že jakkoliv jsou jeho případy nebezpečné a mnohdy nanejvýš důležité pro budoucnost celého lidstva, vždy k nim přistupuje s neuvěřitelnou lehkostí, nadsázkou a zábavnou sebeironií.

Jedná se o point&click adventuru jako vystříženou ze starých časů.

Martin trpí nočními můrami, které mu připomínají jeho případy, proto si chce na pár dní od práce odpočinout. Ovšem jak bývá zvykem, v tu nejnevhodnější chvíli zazvoní telefon a inspektor Travis vás požádá, abyste za ním co nejdříve přijeli, protože věhlasný profesor Eulemberg byl zastřelen ve své vile. Martinovi nezbývá nic jiného než se případu ujmout a začít tak své vyšetřování, které ho zavede až ke stopám aztécké civilizace. Jak už napovídá podtitul hry „Operation Dorian Gray“ (titulní jméno z díla Oscara Wilda, v Česku vydaného pod názvem „Obraz Doriana Greye“), nebude tentokrát Martinovo dobrodružství o ničem menším, než o věčném mládí, nejprve si však musíte najít cestu ven z domu. Po chvíli hledání najdete klíč od svého šatníku, který před vámi Diana schovala, abyste nemohl nikam ven. Ještě najít mobilní telefon ( jehož hledání mi silně připomnělo moment, kdy mobil hledám já) a můžete nasednout do svého přepychového červeného Ferrari a vyrazit.

Nebyla by to adventura, abyste se zde nesetkali s nějakým puzzlem. Jejich řešení je však originální a většinou logické.

Po chvilce hraní vám bude jasné, jak se hra ovládá, ovládání se nijak neliší od jiných adventur. Jedná se o point&click adventuru jako vystříženou ze starých časů. Dole na obrazovce máte k dispozici inventář, který si můžete nechat zapnutý, nebo jej vypnout, aby nerušil. K dispozici máte tři akce, které při pohledu na nějaký předmět přepínáte levým tlačítkem myši – prozkoumání, sebrání a rozhovor. Pokud chcete zkombinovat některé předměty v inventáři, stačí jeden z nich označit a použít na ten druhý, ale to vám asi nemusím říkat, jak sem uvedla výše, ovládání si zažijete brzo. Hra se ukládá pomocí klávesy F1. Pohybujete se klasicky pomocí myši, většinou prostředí bývá rozděleno na několik menších a pokud dojdete na určité rozhraní, přepne se vám kamera a ukáže další část prostředí. Bohužel si chvilku počkáte než Martin někam dojde, protože nehodlá běhat. Sice pokud se přesouváte do jiného prostředí, zafunguje dvojklik myši k rychlému přesunu, stejně jako u Posla smrti, bohužel však nefunguje vždy a ať klikáte jak chcete, musíte počkat, až tam Martin dojde sám. Naštěstí záhy dostanete mapu New Yorku, kde stačí na nějakou lokaci kliknout a Martin se tam přemístí. Nemusíte proto pokaždé chodit k autu, ale stačí kdykoliv a kdekoliv kliknout na mapu, pokud se nacházíte v New Yorku.

Ze začátku se určitě zhrozíte, téměř na všechno jde kliknout a prozkoumat, bohužel však použijete špetku z toho. Nejvíce si užijete na začátku hry, kdy v Martinové domě visí suvenýry ze všech jeho cest a vy budete zmateně prohlížet všechno co visí na zdech. Rovněž se do inventáře dostanou předměty, které ani nepoužijete. Dalším negativem je tzv.“pixel hunting“, kde musíte přejíždět po celé obrazovce abyste našli schovanou věc, kterou třeba ani okem nevidíte. Myslím, že tohle je opravdu zbytečné, a autoři nemají zapotřebí tím trápit hráče. Bohužel několik takových situací zažijete a marně budete přemýšlet, na co jste kde zapomněli. Hratelnost
Nebyla by to adventura, abyste se zde nesetkali s nějakým puzzlem. Jejich řešení je však originální a většinou logické. Pomoc k jejich vyřešení najdete většinou opodál, nebo v zápisníku Martina. Herní doba se pohybuje kolem 8-10 hodin a větších potíží se dočkáte spíše při přehlédnutí nějaké věci než při řešení hádanek. Nemusíte se obávat, že uděláte něco špatně, či dokonce zemřete, na vše máte neomezeně času. Přesto však doporučuji hru ukládat, protože občas „vytuhne“ a nepomůže nic jiného než návrat do Windows. Naštěstí se to nestává moc často, ale rozhodně by to naštvalo, pokud byste si hru dlouho neuložili a museli to celé hrát znovu. Rozhovory probíhají formou klikání na téma, o kterém chcete mluvit, jejich posloupnost však nemá na děj hry vliv a nakonec se dostanete tam, kam byste se dostali, kdybyste začali odjinud. Bohužel zde musím vyzvednout fakt, že dialogy probíhají hodně rychle a občas je problém stihnout přečíst nějakou část. Žádný deník, nebo log zde není k dispozici, takže musíte dávat pozor hned napoprvé.

Bohužel se dočkáte i řad chyb v titulkách, kdy například Martinův dům je označován jako sousedův, koberec jako telefon apod...

Grafika a zvuky
Bohužel při nahlédnutí do nastavení zjistíte, že jediné co je možné nastavit, jsou titulky. Rozlišení hry je pevně dáno na 1024x768 a ani hlasitost hudby nemůžete ovlivnit. Po grafické stránce je hra velmi pěkně zpracována, prostředí se vám zkrátka zalíbí. Není zde možnost volného pohybu kamerou, což ale nijak zvlášť nevadí. Bohužel se dočkáte i řad chyb v titulkách, kdy například Martinův dům je označován jako sousedův, koberec jako telefon apod. Dabing je vcelku vydařený, bohužel mluveného komentáře k předmětům se vám dostane zřídka, většinou jsou komentovány pouze titulky. Jak už jsem zmínila, hlasitost hudby nejde nijak ovlivnit, ani ji nemůžete vypnout. Alespoň pokud má přijít důležitá pasáž, hudba se sama ztiší. Jinak co se týče hudebního doprovodu je hudba ze začátku relativně příjemným zpestřením, bohužel po čase zevšední a spíše bude překážkou než zajímavým doplňkem.

Klady a zápory

Pěkná grafika
Chytlavý příběh
Logické úkoly

Technické chyby
Příliš mnoho aktivních předmětů
Pixel hunting

Verdikt
Martin Mystere: Operation Dorian Gray je určitě zajímavou adventurou co se příběhu a grafiky týče. Ovšem konečný verdikt kazí velké množství chyb a technických nedostatků, které by měly být odstraněny v betatestu a do ostré verze hry by se vůbec neměly dostat, bohužel stalo se. Lepší hodnocení hře nepřidá ani velké množství předmětů, které s dějem nemají souvislost, ani časté jezdění myši po obrazovce a hledání něčeho co ani není vidět.