Ještě před pár lety si většina hráčů při vyslovení tří magických písmen RPG představila dlouhé hodiny bloudění po rozsáhlých tajemných zemích, všudypřítomné rozhovory, díky nimž odkrývali příběh plný intrik a překvapení a občasné (povětšinou tahové) souboje. Ale podobné hry jsou už spíše jen okrajovou záležitostí (ještě, že tu máme série jako Final Fantasy, aby nám tento žánr „nezmizel“ z povrchu zemského) pro pařany plné nostalgie. Teď jsou ve středu zájmu především RPGčka, která spíše než na výše zmíněné aspekty sází na neutuchající akci a stovky a stovky poražených nepřátel. Nad tímto vyznavači her ze staré školy možná trošku ohrnou nos, ale přiznejme si, že pro oddechovou zábavu není lepší volby než mlátička ve stylu Lord of the Rings: The Return of the King.
I když je Forgotten Realms: Demon Stone spíše akční hrou než pravověrným RPG, dojde i na rozdělování zkušeností.
Forgotten Realms: Demon Stone mají se zmíněnou hrou hodně společného (kromě jiného také skvělou hratelnost), takže nabízí stejné klady jako tento titul (několik hratelných postav, vynikající audiovizuální zpracování, přívětivý
Někteří z nás by možná také mohli považovat za chybu, že příběh byste rozhodně za originální neoznačili. Před dávnými časy mocný čaroděj uvěznil dva kruté démony, kteří mezi sebou vedli válku, do krystalu zvaného Demon Stone. Asi se divíte proč. Přece jen, když svádělo boj zlo a zlo, proč by se do toho měli zástupci dobra plést. Jenže, bitva o nadvládu se jim malinko vymkla z rukou a jejich vyvolané armády občas vyplenily vesnici a zabily pár desítek nevinných obyvatel. To se přece nedělá. Nezbylo tedy, než dva záporáky uzavřít v artefaktu zvaném Demon Stone. Jenže jak dlouho myslíte, že takové vězení udrží v klidu kruté démony? Jen pár století, a to je ve světě magie hodně krátká doba. Nezbývá tedy, než je zastavit. A od toho je tu kdo? Nedělejte, že tu nejste, moc dobře víte, že myslím vás. Žádné výmluvy, ujměte se ovladače a rychle, rychle, zachraňovat nevinné. Nebojte, bude to zábava (i když hodně krátká).
Tentokráte na to nebudete sami, ale do boje se vydají hned tři hrdinové. Tedy samomluvu trénovat nemusíte. Jsou to zástupci tří klasických RPG povolání – silný válečník, mrštná zlodějka-poloelfka a talentovaný mág. Ke slovu se dostanou všichni, protože každý z nich má určité speciální schopnosti, které druzí dva nemají. Válečník je schopný rozbíjet zdánlivě neprostupné bariéry, čaroděj má neomezené množství magických střel (to se bude nejednou hodit) a poloelfka se dokáže skrývat
ve stínech (jen na určených místech), zabíjet jediným úderem a skákat. Jestli se ale bojíte toho, že u vás z neustálého střídání postav, propukne schizofrenie, tak nemusíte, protože během hraní se na cestu vydávají všechny tři charaktery a vy mezi nimi můžete přepínat. Jinak řečeno, pokud vám do oka padne například poloelfská zlodějka, tak můžete valnou většinu času ovládat ji a jen v případech, kdy to další postup vyžaduje, zvolit kouzelníka nebo bojovníka.
I na lehčí úroveň se občasnému opětovnému hraní levelu nevyhnete, protože jste k tomu nuceni nejen v případě, že zemře vámi ovládaný hrdina.

|

I na lehčí úroveň se občasnému opětovnému hraní levelu nevyhnete, protože jste k tomu nuceni nejen v případě, že zemře vámi ovládaný hrdina, ale i když je poražen některý z vašich dvou společníků. Naštěstí ti jsou dostatečně schopní, takže většinou jste to právě vy, kdo skončí mrtvý na podlaze. Nejen, že přítomnost tří postav vdechuje hře příjemnou atmosféru, ale spolubojovníci mají slušně vysokou umělou inteligenci, takže se odvažuji tvrdit, že bez nich by bylo dohrání téměř nemožné.
„Všimli jste si, že do PS2 můžete připojit i dva gamepady?“ Multiplayer by rozhodně nezaškodil.
A to by byla škoda, protože grafické zpracování je opravdu povedené a lokace (džungle, chrám, pavoučí nebo dračí jeskyně, kouzelnická věž a další) jsou navrženy skvěle a většinou se okolo vás neustále něco děje, takže nemáte pocit, že procházíte údolím „mrtvých“. Ne, že by se všude kolem vás procházely NPC postavy, které by se nemohly dočkat toho, až je oslovíte, ale obvykle se všechno dění netočí jen kolem vás (ještě že nejsme egoisti), ale jste to vy, kdo se vrhá do už probíhajícího víru dění.
Neměl bych zapomenout zmínit i povedené zvuky a dabing, které hře hodně pomáhají vyhrabat se nad vody šedého průměru. Trošku zpět tuto hru ale strhává kamera, která je občas nadměrně dynamická a zabírá takové úhly, že nevíte „která bije“. Jen si představte situaci, ve které se na vás vrhne deset gigantů s kladivy, nad hlavou vám přelétá drak a chrlí oheň a kamera poletuje zprava doleva. V tu chvíli vám nezbývá než se snažit úspěšně provádět kombo za kombem,
aniž byste věděli, kde jste a do koho to vlastně bušíte (naštěstí nelze zranit spolubojovníka, jinak byste asi za pár minut byli sami jako kůl v plotě). Poslední poznámka by směřovala přímo ke tvůrcům: „Všimli jste si, že do PS2 můžete připojit i dva gamepady?“ Multiplayer by rozhodně nezaškodil, hlavně s ohledem na herní dobu, která je zoufale krátká.
Forgotten Realms: Demon Stone je sice krátké, ale velmi zábavné RPG. I když v tomto případě je výraz RPG trošku nadnesený. Jde spíše o fantasy mlátičku, která nepostrádá příjemnou atmosféru a jak je u podobných her zvykem, nabízí skvělé audiovizuální pojetí. Kromě toho, svět Dungeons & Dragons je mezi vyznavači fantasy hodně oblíbený, takže nelze pochybovat o tom, že si hra najde spoustu fanoušků. A pokud nevíte, co to Dračí doupě je, tak nevadí, i tak si hru užijete. Je nenáročná a jako dělaná na odreagování. A to se přece hodí vždy.
Forgotten Realms: Demon Stone | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|