Na začátku rovnou přiznám, že sérii Endless Ocean neznám. Hra debutovala v roce 2007 na Wii, o tři roky se dočkala na stejné platformě pokračování. Ačkoli ani v jednom případě nešlo o hru roku, série má řadu fanoušků, kteří v ní strávili desítky hodin, přestože ji lze „dohrát“ za zlomek času. Netrvalo dlouho a sám jsem takřka meditativnímu podmořskému dobrodružství sám propadl.
Endless Ocean Luminous je hra jen napůl. V prvé řadě chybí pocit jakéhokoli ohrožení, protože při vašem průzkumu vás nic neohrožuje, tedy ani například žralok, ani nedostatek kyslíku. Zpočátku mi to přišlo divné, ale záhy jsem se na toto pojetí naladil a začal si užívat podmořský průzkum podpořený nenápadným, ale skvělým ozvučením.
 |
Hlavní náplní je postupné rozkrývání mapy, zatímco pomocí skeneru identifikujete živočichy. Pokud jste takový ten typ, který si rád utváří sbírky a postupně odškrtává položky, jste na správné adrese. Hra má dokonce i své vlastní achievementy. Každého z 578 tvorů (a k tomu 340 pokladů) si můžete detailně prohlédnout, přečíst si či si poslechnout základní informace a při potápění si ho / se s ním i vyfotografovat. K dispozici je i pár filtrů a nastavení, takže lze vytvářet zajímavé, někdy až děsivé záběry.
Kdybych měl náplň hry k něčemu přirovnat, nejblíže má asi k parádnímu New Pokémon Snap s tím rozdílem, že se nepohybujete po kolejích, ale volně. Také Endless Ocean Luminous se snaží vašemu počínaní dát pomocí příběhu smysl, ale moc si od této části neslibujte. Není špatný, pracuje hned s několika tajemstvími, ale stojí tak trochu stranou. Příběhové kapitoly jsou totiž uměle dávkovány na základě toho, kolik ryb jste naskenovali. Navíc jsou poměrně kratičké, ale jak se říká, lepší než drátem do oka.
Endless Ocean Luminous
Protože jsem hrál hru ještě před vydáním, potápěl jsem se především sám. Když odkryjete osmdesát procent mapy, ukáže se celá a hlavně získáte ID, které můžete sdílet s ostatními. Vlastní potápění přidává jen mise, kdy je třeba v konkrétních oblastech, vyznačených na mapě, najít toho správného živočicha. Objevit lze i poklady a poměrně zajímavé je tagování, kdy označujete místa na mapě pomocí ikonek.
Tím se dostávám k multiplayeru, kdy může v jednom takovém podmořském akváriu naráz být až třicet lidí. Absolvoval jsem jednu seanci a sešlo se nás šest. Buď si můžete i v tomto režimu jet na vlastní pěst a využívat jen značky ostatních, které vás mohou navést k nějakému zajímavému místu či vzácnému živočichovi, nebo se potápíte s někým a sdílíte své nálezy, což je šikovné.
Tady přicházejí na řadu poměrně bohaté možnosti přizpůsobení, které se netýkají jen barvy potápěčské výstroje, ale i samolepek a emotes, což jsou různé animace. Komunikace s ostatními totiž probíhá jen nepřímo, tedy pomocí značek nebo tím, že na sebe gestikulujete.
Endless Ocean Luminous
Nové věci se zpřístupňují se získanými úrovněmi, je třeba si je ovšem ještě koupit za herní měnu. Vyšší úroveň má ještě jeden benefit – můžete si totiž vybrat živočichy, kteří plují s vámi. A čím vyšší úroveň, tím mohou být větší, nebo jich může být víc. Chystají se ještě nějaké časově omezené eventy, žádný prozatím nebyl k dispozici.
Co se audiovizuální stránky týče, nemám výhrad. Hudba a zvuky moře vytvářejí uklidňující atmosféru, zatímco grafika je krásně ostrá. Přišlo mi, že hra se lehce zacukala snad jen někde v chaluhách, jinak bez problémů. Také testovací multiplayerová seance se obešla bez chybových hlášek.
Endless Ocean Luminous
Co se negativ týče, napadají mě tři. Není to asi ani negativum, jako spíše fakt, že abyste si hru užili, musíte právě mít tu správnou náladu. Pozoroval jsem to na sobě, že zatímco jeden den jsem strávil ve hře dvě hodinky, další den jsem ji po pěti minutách odložil, abych se další den opět s vervou pustil do prozkoumávání. Myslím si, že tvůrci mohli v oblasti příběhu také trošku víc přitlačit. A konečně cena. Endless Ocean Luminous se sice neprodává za plnou palbu, přesto se domnívám, že toto je přesně hra, které by seděla cenovka 30 eur.
Každopádně Endless Ocean Luminous je ten typ hry, o kterém si říkáte, že za chvíli nemá co nabídnout, ale z nějakého důvodu se pořád vracíte zpět (je pochytat všechny).
