Firma Koei je pověstná svým zaměřením na netradiční strategické tituly, kde vyjma dvou dílů Kessena musím především zmínit o mnoho komplexnější sérii Romance of the Three Kingdoms, jejíž kořeny pamatují dobu 16-ti bitů. Bohužel jsem tuhle řadu nikdy nehrál a tak nemohu posoudit, nakolik je zde recenzovaný Dynasty Tactics jednodušší. Každopádně Dynasty Tactics je tak další sondou této firmy do shora citovaného žánru a jak je již obvyklé, zdejší příběhový scénář revokuje historické události staré Číny.
Na začátku máte na výběr ze tří ústředních postav, což má vliv na story, obtížnost hry a typ jednotek bojujících po vašem boku. Příběh se v předem dané momenty posouvá vpřed skrze statické obrazovky s mluveným slovem a doprovodným textem, či příležitostné FMV sekvence. Bohužel tu nečekejte nějaké strhující vyprávění vlastní žánru SRPG (Final Fantasy Tactics apod.); navíc uvedený příběh popisující obvyklé mocenské boje velkých feudálních pánů příliš zasahuje do běhu hry v tom smyslu, že hráče dosti omezuje a staví do zvláštních situací, jimž prostě není možné - a to ani vaším předchozím úspěchem v misi - nijak předejít!
Ale začněme hrát, jste totiž na tahu. Po stanovení úkolu dané mise (dobýt určitá území, zabránit nepříteli v postupu apod.) a času, jehož vám tvůrci poskytli pro jeho splnění, se ocitnete na velké mapě s barevně vyznačenými teritorii zdejších aktérů. Klíčovým místem však bude vaše hlavní město - Capital, z něhož vždy povedou expanzní kroky. Zkraje nemáte moc mužů a počáteční střety jsou tudíž poměrně jednoduché a krátké, ale později se dočkáte bitev několika desítek tisíc vojáků na každé straně. Aby se vám však tolik lidiček zbytečně nemotalo v obraze, je každá jednotka o síle několika tisíc mužů přetransformována do podoby jejího velitele, takže se po bitevním poli jakožto jedna konkrétní jednotka přesunuje vždy jediná figura.
Jednotky mají pochopitelně svou specializaci, již lze na základě zkušeností rámcově vylepšovat (je možné je změnit i typově), ale tohle schéma pohříchu není až tak zásadní, kterak by se na první pohled dalo čekat. Hlavní slovo v každém boji hrají speciální dovednosti - Skills & Tactics.
Dynasty Tactics je kolová strategie, v níž se tedy v každém boji postupně střídáte vy a váš soupeř. Pohybujete se přitom na šachovnicově rozdělené pláni, kde terén a typ jednotky určuje její dosah pohybu, eventuálně ataku (lučištníci samozřejmě mohou útočit na dálku). V každém kole se postupně vystřídají všichni zúčastnění, přičemž to, kdy tito půjdou na řadu, určuje stupeň jejich morálky. Morálka se dá uměle zvýšit, ale také jí významně napomáhá útok na někoho ze soupeřova tábora, přičemž bránícímu naopak morálka klesá. Obvyklé - neboli standardní - útoky však zřídka mívají nějaký zásadní dopad na sílu vašeho protivníka, i když své si k tomuto bodu může říci několik klíčových "maličkostí". Spearmeni mají třeba bonus proti jízdě, kterážto je zase schopna rozprášit slabou pěchotu. Také fakt, z jaké strany je veden atak je docela důležitý, neboť zezadu se jedná pochopitelně o nejsilnější alternativu. Nicméně pokud citovaným standardním útokem vezmete protivníkovi o síle osmi tisíc mužů celých tři sta vojáků, můžete začít směle pochybovat o účelnosti takového aktu, nehledě na skutečnost, že útoky vždy probíhají obousměrně, byť má útočící zpravidla o dost menší ztráty. Takže
tudy cesta nevede. Důležité tedy bude, jak dobře dokážete naložit se svými speciálními útoky, na které nepřítel neumí odpovědět jinak obvyklým counter-attackem, navíc tyto lze složit do fantastických komb (kdy útočí vícero jednotek naráz), na jejichž konci může být neuvěřitelně rychlá decimace celého několikatisícového voje lehké jízdy. Máte tu také pestrou škálu zajímavých skillů, které představují někdy i docela zásadní bonus, ale vzato kolem a dokola, parametr Tactic je stále nejdůležitější!
Tactic jsou tedy hodně speciální útoky (byť pro jejich vyvolání musí být dosaženo jistých okolností - např. Pursue lze aktivovat jenom tehdy, pokud je k vám váš protivník obrácen zády, apod.) a právě tyto rozhodují o vítězi a poražených. Jejich použitím o ně však v dané bitvě přicházíte - byť je lze za jistých podmínek zase nabýt - takže je na místě opravdu dobré naplánování celé útočné akce. K tomu vám významně napomáhá příkladný tutorial v každém boji, díky němuž máte vždy jasné povědomí o využití té které techniky, a také jasné ozřejmení pořadí tahu všech zúčastněných. Navrch tu ještě existuje několik zajímavých momentů, mezi něž patří okamžik, kdy se celá jednotka může přidat na stranu nepřítele.
Bohužel hodně mne zklamala grafická stránka věci, která sice nabízí efektní nehratelné sekvence dokreslující právě vedený útok, ale bojiště jako taková jsou zoufale jednotvárná a zoufale chudokrevná.
Co se týče zvukové části, ani tato vás neuvede v úžas, ale stylová - i když hodně repetetivní - hudební kulisa se na rozdíl od jiných kupodivu neomrzí.
Třebaže se na jednu stranu dočkáte hodně zajímavého taktického bojování, na tu druhou to mohlo býti mnohem variabilnější a bohatší na nápady, i když takový multiplayer není vůbec k zahození. Dalším plusem budiž možnost kdykoliv sejvnout hru, přičemž tohle pravidlo platí i v boji, ve kterém se však přepisuje toliko jedna jediná pozice; ale i tak krok správným směrem, anžto některé bitvy potrvají opravdu dlouho. Nelze předpokládat, že byste dokázali vyhrát střet, v němž bude na straně protivníka velká početní převaha, jeho celkovou anihilací. Nicméně je tu jeden zajímavý faktor, který vám nedovolí předčasně složit zbraně (což ostatně ani nejde, na druhou stranu naskakují důležité zkušenostní bodíky a nové Tactic). Pokud totiž zlikvidujete velitele nepřátelské armády, je okamžitě po
bitvě, která tak končí vašim vítězstvím. Pochopitelně, že naopak to platí zrovna tak, ale díky nevyrovnané AI se mi podobné faux-pas stalo jenom jedinkrát, zatímco soupeř měl na svém kontě takhle zbytečnou prohru nesčíslněkrát! Například v jedné už naprosto bezvýchodné situaci jsem díky nebetyčné hlouposti nepřátelských sil nakonec dokázal změnit na první pohled neodvratné resumé - protivník si blahosklonně nechal útočit na svého velitele až do doby, kdy se poslední hrstce mých mužů tohoto podařilo definitivně vymazat z herní plochy a bitvu díky uvedenému nakonec zázračně vyhrát.
Co se týče získávání nových sil, tak tam se má situace následovně. Po celé mapě se v různých koutech nacházejí ikony tzv. civilistů, což je vždy nějaká neutrální jednotka, jejíž představitel je spřízněný s některou další postavou tohoto příběhu. Pokud tuto postavu máte v táboře, lze ji vyslat daným směrem (tedy jde o nějakou vaší jednotku, s níž pak nelze operovat), aby se posléze vrátila s novou akvizicí do Capitalu. A tímto způsobem naverbujete většinu ozbrojených složek.
Důležitou roli posléze hraje sestavení vaší armády, kde můžete mít maximálně tři armády o čtyřech jednotkách (pokud má každá deset tisíc mužů, není to tak zlé:o), leč do boje lze vzít pouze dvě z nich, což zbytečně devalvuje strategický rámec, v němž
je třeba hlídat např. vlastní hranice před příchozími uzurpátory. Nicméně tvůrci zde představili poněkud absurdní schéma, kdy můžete na hranicích své říše opakovaně prohrávat a přesto danou výspu stále držet před drtivou přesilou nepřátel pouhým navracením se na místo činu. Takže se žádné mimořádné strategické rošády na mapě nekonají, což je rozhodně velká škoda, a veškerá vaše aktivita se soustředí na samotné bojování na bitevních obrazovkách.
Je potřeba říci, že v Dynasty Tactics najdeme několik velice speciálních jednotek, jež výraznou měrou přispívají k oživení zdejší soubojové části.
Je to především jednotka typu Builder, kterážto dokáže na bojišti - v omezené míře - vystavět třebas zátarasy, jakož později i katapulty. Dále sem patří Diplomat, kterého na mapě posíláte na neutrální území pro uzavírání strategických aliancí, což však pohříchu nemá žádný zásadní vliv na hru. A naposledy špión, disponující v boji naprosto ojedinělými schopnostmi a navíc se v jeho podobě nadějete nadlimitní posily pro vaše složky vstoupivší do soubojové obrazovky. Je mi sice trochu záhadou, proč zrovna Spy nedokáže na mapě dopředu přesně určit
sílu a schopnosti nepřátelské armády, ale budiž. V bitvě samotné pak pochopitelně nechybí možnost zjištění statusu všech jednotek protivníka, kam patří skilly, dosah pohybu a útoku a počet mužů pod jejich praporem.
Dynasty Tactics je určitě velice příjemná strategická hříčka, která však v mnoha ohledech zbytečně ořezala taktický rámec, ale i tak se jedná - byť toliko pro příznivce žánru - o podařenou záležitost, jejíž kredit významně vylepšuje multiplayer, jehož však tvůrci znovu zbytečně okleštili.
Závěrem povídání stojí ještě za připomenutí, že se v tomto roce asi dočkáme i druhého dílu Dynasty Tactics (v Japonsku Sangokushi Senki), v němž bude pochopitelně řada vylepšení, počítaje v to širší nabídku speciálních útoků a lepší grafické provedení. V souvislosti s dovednostmi Tactic - tyto půjdou získávat i během boje, kooperací s jistými generály nebo po dobytí určitých měst. Také se mluví o alternativních podmínkách pro dosažení vítězství, jejichž splněním se můžete nadít nové posily ve své armádě. Osobně bych těch vylepšení navrhnul vícero, ale buďme rádi i za uvedené, neboť strategií na PS2 (na rozdíl od 32 bitového PSX) není ještě zdaleka tolik, kolik by si fandové žánru zasloužili!
| Dynasty Tactics | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
