Podle mnohých patří Final Fantasy VII k nejlepším dílům celé série. Pro některé je dokonce naprostým favoritem. Kouzelný svět plný fantazie, zvláštních, ale sympatických postav, obrovského světa plného nejpodivnějších událostí a nejpoutavějších příběhů. To je ale jen střípek toho, co Final Fantasy VII nabízí. Není tak divu, že si tento díl získal nesmírnou oblíbenost. A tak logicky nezůstalo jen u jedné hry, ale například v roce 2005 se objevil digitálně animovaný film Final Fantasy VII: Advent Children, který celou mytologii učinil ještě komplexnější.
I když je DoC střílečka, bez RPG prvků by to nebylo FF.
A máme tu další přídavek, který by měl určité události vysvětlit a hlouběji nám ukázat osudy některých hrdinů. Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII dovoluje ujmout se postavy Vincenta Valentina. Ten má, jako v podstatě každá postava v sérii Final
Fantasy, spletitou minulost. V Dirge of Cerberus začíná příběh tak, že na planetu dopadne meteorit. To se dozvíte v intru, které
samo o sobě moc nevysvětlí. Za tři roky se Vincent nachází sám v malém pokoji, když město, ve kterém v daném momentě sídlí, přepadnou jednotky organizace zvané Deepground a začnou unášet, popřípadě zabíjet nevinné obyvatelstvo. A to je jen začátek. Následuje tak spletitý děj, že musíte pečlivě sledovat každou animaci, abyste věděli, o co vlastně jde. Neustále jste bombardováni novými a novými informacemi, které zahrnují Vincentova tajemství z minulosti, lásku, mýtické energie Chaos a Omega, magické materiály zvané Materie, hledání jedné sestry druhou, velký komplot. Je toho opravdu dost a dost.
Animací je tak samozřejmě velké množství. Z celkového herního času, který se blíží deseti hodinám, odhadem 30 % (možná i více) strávíte sledováním filmů. Obvykle mám ve zvyku nějakou tu scénu přeskočit a rovnou se pustit do hraní, ale tentokrát mě příběh natolik pohltil, že jsem to neudělal ani jednou. Pokud bych to provedl, je více než pravděpodobné, že by mi
uniklo něco důležitého. A když náhodou potřebujete v průběhu animace „odběhnout“ nebo naopak doplnit
tekutiny, popřípadě provést jinou důležitou činnost, tak si ji můžete zapauzovat v jakémkoliv okamžiku. Ať už hrajete nebo
sledujete některou scénu. Speciálně musím upozornit na renderované filmy. Ty mě srazily do kolen. Na to, co uvidíte nemá snad ani série Onimusha, o jiných hrách ani nemluvě. Takovou krásu jen tak v nějakém titulu člověk nevidí.
Až se dostatečně pokocháte, zjistíte, že herní náplň ale až tak zajímavá není. Dirge of Cerberus je střílečka, kdy vidíte hlavní postavu z pohledu třetí osoby. Je tu minimum adventurních prvků, jejichž vrcholem je, že najdete vstupní kartu a otevřete dveře. Jinak pouze pálíte do nepřátel, jak to jen jde. Problémem podobných titulů je, že po chvíli (odhadem tak po dvou hodinách) už je to nuda. Tentokrát je to ale trošku jiné. Za prvé, než vás neustále „šití“ do protivníků přestane bavit, dozajista se odreagujete u některé z animací. Za druhé, máte na výběr ze tří zbraní, kdy pro každou musíte zvolit jiný styl boje
– máme tu tříhlavňovou brokovnici (nejlépe je dostat se k cíli blíže, a až pak teprve stisknout spoušť), odstřelovací pušku
(tentokrát se vyplatí schovat se za roh nebo za bednu a likvidovat dané osoby z dálky) a kulomet, který se hodí do situací, kdy se
na vás žene několik těch, jejichž osudem je skončit s vaší kulkou v hlavě.
Aby se neřeklo, občas tu máme nějaké odbočky, na jejichž konci je většinou kufřík s překvapením.
Zaměřování probíhá intuitivním stylem – úhel kamery se snažíte nasměrovat na nepřítele, ten je potom automaticky označen a vy můžete střílet. Pokud máte zájem, můžete bojovat i holýma rukama (i když ne tak doslova, Vincent má kovovou rukavici s pěkně ostrými drápy), ale protože většina nepřátel spoléhá spíše na střelné zbraně, tak to není zrovna nejlepší metoda. Jestliže je ale někdo ve vaší těsné blízkosti, vyplatí se vyřídit si to ručně. Je tu také možnost skákání a krčení se. První činnost využijete docela často, druhou už tolik ne. Obě jsou vhodné především pro překonávání překážek, které máte v cestě.
I když je Dirge of Cerberus hlavně střílečka, nebylo by to Final Fantasy, kdyby tu nebyl alespoň náznak RPG prvků.
Vincent Valentine po každé misi získá určitý počet zkušenostních bodů. Jsou tu dvě možnosti, buďto si jimi (automaticky) vylepšíte
hrdinovy atributy (síla, inteligence a další) nebo je proměníte na Gily. Za ty si nakoupíte to, co je potřeba. Můžete utrácet za lektvary doplňující zdraví nebo magickou energii, ale spíše budete šetřit na náboje a doplňky ke zbraním. Jejich účinek můžete ovlivnit razantně například tím, že si pořídíte delší hlaveň, doplníte o schopnost palby magických střel, zvýšíte kadenci nebo ovlivníte váhu. Možností je opravdu dost a dost. Záleží na vás, jaký styl preferujete. Pokud máte chuť jednou ranou protivníka zabít, pak je logicky vhodné vylepšit účinnost zbraně (obvykle se ale zvýší její hmotnost, a tím pádem se stanete pomalejším). Jestli preferujete rychlé běhání a zběsilé pálení, tak zvyšte rychlost střelby (ale její účinnost nebude tak vysoká). Magické schopnosti propůjčují brokovnici, pušce i kulometu takzvané Materie. Můžete vystřelit blesk nebo ledovou spršku, podle toho, jakou Materií zbraň vybavíte.
Některé artefakty koupit nemůžete, ale musíte si je najít. Trošku snahy navíc se ale vyplatí. Mezi těmi, které musíte
dohledat jsou například kousky, které vás oživí, pokud jste zabiti, nebo vám umožní probudit Chaos, který koluje vaším tělem a vy
se na okamžik proměníte v silnou a mocnou bytost. Ale pozor, všech předmětů můžete mít v inventáři jen stanovené množství. Obvykle platí, čím účinnější, tím méně jich můžete nést.
Mise jsou navrženy striktně lineárně, ale osobně si nemyslím, že je to u stříleček zase až tak velký problém. Spíše to beru jako klad, protože nemyslím, že u akčních her je nejlepší dvě hodiny cestovat a něco nebo někoho zmateně hledat. A aby se neřeklo, občas tu máme nějaké odbočky, na jejichž konci je většinou kufřík s překvapením. Ale cesta do další lokace je vždy pouze jedna.
|
Nepřátelé jsou reprezentováni vojáky organizace Deepground v různých formách (s kulomety, se sečnými zbraněmi, létající, roboti), mutovanými zvířaty a pár dalšími zabijáky (někdy si dokonce změříte síly s helikoptérami). Pokud si s nimi chcete ulehčit
práci, tak čas od času narazíte na rotační kulomet, za nějž zasednete a pročistíte si cestu. A jako třešinka na dortu je level, ve
kterém si zahrajte na špióna s jinou postavou – malým kocourem. Vaším úkolem bude nepozorovaně se dostat z bodu A do bodu B.
RPG prvky, možnost vylepšovat arzenál a další záležitosti oddálí stereotyp. Ale i ten se časem na okamžik dostaví. Jenže pokud nebudete delší dobu hrát, tak vás touha po odhalení více detailů z emocionálně nabitého příběhu donutí vložit DVD do PS2 a pokračovat dál. Děj podporovaný skvělými animacemi, povedenou hudbou a strhující atmosférou je to hlavní, co vás bude držet u hraní.
|
Skvělé animace
Hlavně a jen střílečkaZ Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII se tak stává lehce nadprůměrná střílečka s několika zajímavými vylepšeními, skvostnými animacemi, vynikající hudbou i dabingem. Je to zajímavá odbočka od RPG série Final Fantasy, která ukojí fanoušky po příběhové, ale ne po herní stránce.
| Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
