Conflict: Global Storm – souboj s teroristy

„Nepřátelé s lidskou inteligencí, vybavení konstruované podle rad profesionálních vojáků, ovládání čtyřčlenného týmu, dávající vám naprostou volnost ve stylu hraní,“ hlásá reklamní léták. Jak je to doopravdy?

"Nepřátelé s lidskou inteligencí, vybavení konstruované podle rad profesionálních vojáků, ovládání čtyřčlenného týmu, dávající vám naprostou volnost ve stylu hraní." Reklamní řeči máme tedy za sebou, přistupme k samotné hře.

Pro toho, kdo pravidelně nesleduje herní novinky, mám nejdříve jisté vysvětlení. Pokud marně pátráte v názvu hry po slově Terror a nebo zrovna vypouštíte nějakou peprnou poznámku na autorův účet, ještě si ji na moment schovejte. Původně se totiž měla hra Coflict: Global Storm jmenovat Conflict: Global Terror, z čehož mohou pramenit nesrovnalosti. Hra je již čtvrtým dílem série (Conflict: Desert Storm 1, 2 a Vietnam), jenž nám nabízí trošku jiný pohled na jednotlivé světové konflikty. V předchozích dílech jsme nahlédli z pohledu třetí osoby do operace Pouštní Bouře nebo na válku ve Vietnamu. A kam se podíváme tentokrát? Poprvé nepůjde o reálnou válku minulosti, ale naopak si vyzkoušíme jaké je válčit v nejbližší budoucnosti, v boji proti teroristům. Posouzení, jaká možnost je atraktivnější necháme na vás a přesuneme se do dalšího odstavce, kde nejen nováčkům v sérii nastíníme vše o principech hry.

"Dobré je, že nás autoři nezbavili možnosti dělat se všemi vše, ale pouze musíte počítat s jistými handicapy."

Follow me! Come on, come on…
Do boje za nelehkým cílem zneškodnění teroristů samozřejmě nepůjdete sami, ale rovnou se třemi dalšími kamarády, které budete moct (nebo spíše muset) ovládat stejně jako vašeho hlavního hrdinu – Bradleyho, specializujícího se na jakékoliv střelné zbraně. S ním v misích také působí specialista na výbušniny Jones, kulometník Conners a nakonec i výtečný sniper Folley. Výhoda povolání vašich spolubojovníků spočívá například u střelby v přesnosti, u výbušnin zase v rychlosti položení. Dobré je, že nás autoři nezbavili možnosti dělat se všemi vše, ale pouze musíte počítat s jistými handicapy. Každý z nich má také své specifické vybavení (těžký kulomet, univerzální rychlopalná puška, odstřelovačka, puška s kulomet s tlumičem,…), které ale můžete během hry měnit za jakékoliv jiné zbraně. Pro hráče Conflict: Desert Storm dodám, že se všemi vojáky z nového dílu se setkali i právě v Pouštní Bouři, kde tvořili Delta tým.

A jak tedy vypadá takové ovládání týmu v praxi? Čtyřmi klávesy přehazujete mezi členy týmu a po podržení pravého tlačítka myši, můžete zadat pět příkazů buď jednotlivcům nebo celému týmu. U zadávání také značně záleží na směru zaměřovače a z výběru příkazů vyberme například následování ovládané osoby, zalehnutí a krytí, nebo běh na určené místo. Možnosti ovládání týmu jsou vcelku přijatelné, přibližně po první misi si na ně zcela zvyknete a už je budete vydávat automaticky. Sice bych si celkem lehce představil pár dalších úkonů, které by se během hraní velice hodily, ale pokud nečekáte detailně zadávané úkoly jako ve Full Spectrum Warrior, měli byste vystačit i s touto průměrnou nabídkou.

Když vojáci umírají…
Už jsme si představili váš protiteroristický tým, osvětlili si základy jeho ovládání a proto jste teoreticky připraveni do akce. Co nás tedy čeká na samotném bojišti? Rovných čtrnáct misí, odehrávajících se po státech celého světa. Jednou se podíváte do ruské elektrárny, jindy zase do zapadlé vesničky nebo nepřehledné džungle. Různorodost prostředí se autorům rozhodně zapřít nedá a v tomto bodě udělali velký skok kupředu oproti starším dílům, které se právě kvůli tomuto neduhu staly brzo stereotypní. Co se týče úkolů, již o takovou slávu nejde, ale nejedná se o stále se opakují „Znič jádro elektrárny“ a podobně. Hned na začátku nás například čeká útěk z vězení a je dobré říci, že úkolů je u každé mise více a postupným plněním a zabíráním se zobrazují další. Více k ději ale neprozradím.

Design levelů už na tom není tak dobře jako jejich různorodost, přičemž tento nedostatek se projevil především v misích s džunglí, kde byla cesta ohraničena pevnými křovinami, které tvořily nepřirozenou barikádu. Když se pak před vámi „objeví“ obrněný bunkr s kanónem, jen dobrou spoluprací nebo přesným sniperem dospějete ke zdárnému konci bez smrti. Tady se ale na chvíli zastavme. Pokud totiž někdo z vašeho týmu zemře (klidně i tři), neznamená to konec mise, pouze musíte zvládnout tyto raněné, ležící na zemi uzdravit se zbytkem týmu v určitém čase. Pokud nemáte lékárničky, je to beznadějné a rovnou můžete loadovat jeden ze starších saveů. Ukládat si ale nemůžete libovolně a na každou misi připadá pět míst a pokud si rozvržení do celého levelu špatně naplánujete, může se vám závěr úkolu stát hororem.

"Různorodost prostředí se autorům rozhodně zapřít nedá a v tomto bodě udělali velký skok kupředu oproti starším dílům, které se právě kvůli tomuto neduhu staly brzo stereotypní."

…a ostatní nic nedělají
V úvodu jsem vypsal pár reklamních prohlášení a pokud se dobře podíváte, uvidíte i větu: „nepřátelé s lidskou inteligencí“, přičemž stejný blaf je i na obalu hry. Uveďme toto tvrzení na správnou míru mírným upravením věty. „Nepřátelé s inteligencí lidí, navštěvující desátým rokem psychiatrickou léčebnu“. Nevím jestli je stále toto tvrzení trefné a jestli zmiňovaní jedinci neví, že ti s americkou vlajkou na čele tu nejsou proto, aby jim pomohli, když mají ve sklípku atomovku. Známe rčení – „kvalitu nahradíme kvantitou“ se bohužel uplatnilo i v Conflict: Global Storm a ze všech rohů na nás vybíhají panáci, lišící se zbraní nebo úsměvem a než oboje stihnou použít, jdou opět do věčných lovišť, odkud se také někdy záhadně vynoří.

Nejhorším faktem však je, že tato „inteligence / hloupost“ u nepřátel nekončí, ale působí i na spolubojovníky. Ti někdy nejsou schopni sami překonat překážku a pokud nenaběhne protivník pár metrů před ně, příliš si hlavu se střílením nelámou. AI tedy děs a bída a kdybyste nemohli přepínat a ovládat jednotlivé jednotky sami, asi byste za chvíli skončili s podobnou „inteligencí“ jako teroristé ve hře.

Závěrem
Hru čekají další výtky a to konkrétně u grafiky. Bohužel nemůže říct, že se jedná o pár rozmázlých pixelů u jednoho lístku na stromě, ale jde o celou technickou stránku hry. Grafika je zaostalá a jako nadprůměrná by se dala označit tak před rokem a půl. Nepříliš vyhlazené textury, nepřirozené pohyby postav, průměrné modely postav i zbraní a pár dalších věcí, které vás na první pohled udeří do očí a budete se muset hodně přemáhat, abyste Conflict: Global Storm nadále hráli. Pravdou je, že po určité době se jakž takž rozkoukáte a už vám grafická stránka hry nepřijde tak odpudivá, ale to samozřejmě není omluva. Jediným nadprůměrným počinem jsou na technické stránce briefingové a spojující animace, nedělané v enginu hry.

Conflict: Global Storm nesmíte hodnotit podle prvního dojmu. Ten byl i v našem případě dosti děsivý a grafika i zasekávající se postavy do stěn nám málem vyrazily dech. Postupně se ale většina věcí zlepšila a dočkali jsme se tak svižné akce s mírnými kooperačními prvky, odehrávající se v zajímavých prostředích. Nabídka a systém příkazů se dá s trochou nadsázky brát jako lepší průměr a tak dopadla celá hra. Nebýt horší grafiky a hlouposti čehokoliv živého ve hře, mohli jsme jít s hodnocením výše. Takto se bohužel jedná jen o mírný nadprůměr.