Borderlands na PC nás zavedou do zvráceného světa

Pokud hledáte akci, která zabaví na opravdu dlouho, pak po tomto kousku určitě sáhněte.

Borderlands (PC)

Hry, které kombinují několik žánrů, budí zájem. O to víc, když se nebojí přijít se zajímavým grafickým stylem a příjemnou měrou nadhledu. Pojďme se podívat na zoubek novému kříženci mezi akcí z pohledu první osoby a RPG (Role Playing Game) hrou.

A rovnou prozradím, že dnes recenzovaný kousek dopadl až nad očekávání dobře. Nejenže vcelku šikovně zkombinoval oba žánry, ale navíc přidal i nepřebernou kupu nepřátel a zbraní a nadstandardní herní dobu.

Borderlands jsou rozhodně více akcí než RPG, tím ale nechci říci, že by vlivy druhého žánru byly zanedbatelné. Právě z něj si titul vypůjčil vývoj postavy nebo až absurdní množství předmětů, které na naší pouti nasbíráme.

Všechno řádění se odehrává na odpudivě přitažlivé planetě jménem Pandora a základní myšlenka je jednoduchá: najít vault. Řada z vás si jistě vzpomene na sérii Fallout, avšak zde tento pojem skrývá něco jiného. Tady spíš než bunkr čekejte cosi spojeného s mimozemskou technologií.

Je celkem škoda, že se příběh odehrává pouze v pozadí a během hraní si ho moc nevšimnete. Přestože má tendence se vyvíjet, pořádný zvrat zaznamenáte až téměř v závěru.

Přestože se jedná o mínus, není nijak radikální a díky nepřebernému množství obsahu ho rychle hodíte za hlavu. Stejně tak uděláte v případě nemastného neslaného začátku. Mohu vám jedině doporučit, abyste u Borderlands nedali na první dojem. Jedna až dvě hodiny hraní opravdu nestačí k tomu, aby vás titul začal beze zbytku bavit.

Chce to vytrvat. Já jsem se nejdříve téměř nudil, ale po zmíněném časovém úseku mě hra začala bavit natolik, že jsem se od ní nemohl odtrhnout.

Akční základ funguje výborně

V zájmu zachování přehlednosti se nejdříve podíváme na tu viditelnější složku hry. Z okolních obrázků by leckdo mohl usoudit, že před námi stojí akce z pohledu první osoby. V zásadě by nehádal špatně, a přesto by hře trochu křivdil.

Všemožné střílení je, zejména v pozdějších fázích, opravdu zábavné a proti rovnocenným soupeřům i příjemně složité. Často si situace žádá útočit s rozvahou, protože vrhnout se na kupu silných soupeřů stylem "nějak to dopadne", není to nejlepší.

O zbraních se více rozepíši v další části recenze. Zatím jen zmíním skutečnost, že téměř všechny mají pohled přes mířidla a řada z nich disponuje optikou. Velmi užitečnými pomocníky jsou granáty.

Boj o život ve zdejším podání nekončí zásahem, jenž nás připraví o poslední zbytek zdraví. Pokud se tak přesto stane, máme ještě nějaký čas na to, abychom zabili jednoho z nepřátel a dostali tak druhou (případně třetí, čtvrtou atd.) šanci. Během této doby už nejde chodit, pouze mířit a střílet. Pokud ve vyznačeném úseku nikoho neskolíme, umíráme.

Vcelku příjemně autoři vyřešili to nepříjemné spojené s vaší smrtí. Po herním světě je rozeseta řada viditelných záchytných bodů. V případě smrti jste znovu oživeni u toho posledního, okolo něhož jste prošli.

Tento systém by se dal nazvat respawnem, protože se hra nenačítá z poslední uložené pozice, jen jste za určitý peníz dáni znova dohromady. Ti nepřátelé, které jste zabili, zůstanou mrtví a ti, které jste jen zranili, budou zase v plné síle.

Recenze konzolové verze (X360)

"Nelineární poctivá střílečka s výraznými RPG prvky, která nabízí desítky hodin velmi slušné zábavy, a to i v kooperativním módu."

Celou recenzi čtěte zde

Leckomu tento systém přijde značně zjednodušený, ale věřte tomu, že vás ušetří výraznější frustrace.

V zájmu zachování zábavnosti se nepřátelé po nějakém čase obnovují. Například jednou vymlácený tábor banditů je po opětovném navštívení lokace zase plný života. V řadě jiných případů mi tento přístup nesedí, zde ani v nejmenším nevadil.

Nepřátelé bohužel nejsou příliš vynalézaví a umělá inteligence rozhodně nepatří k tomu, čím by se hra mohla chlubit. Někdy je počínání protivníků logické, jindy zůstává rozum stát, co to zase vymysleli.

To, co se jen trochu dotýká RPG žánru

Hlubší herní mechanismy jsou opravdu zajímavé a jako první devizu titulu si vypíchneme několik hratelných postav. Každá má vlastní schopnosti (skilly), které po přechodu na novou úroveň zlepšujeme. Zde se otevírají dvířka dalšímu hraní, protože není od věci si kampaň projít znova s jinou postavou.

Za dosažený level dostaneme jeden bod (ty občas získáme i jiným způsobem) vylepšení, který pak přidělíme k vybrané schopnosti. Systém není kdovíjak komplikovaný, ale docela dobře funguje a dokáže působit i mírná dilemata, jaký atribut si zlepšit.

Důležitost téhle otázce ubírá skutečnost, že si lze za poplatek všechny přiřazené skilly anulovat a zkušenostní body přidělit znova.

V závislosti na používaných typech zbraní se vyvíjí naše schopnosti s nimi. U oblíbených druhů se nám zlepšuje například přesnost, rychlost nabíjení nebo v případě odstřelovací pušky stabilita při míření. Rozdíl mezi oblíbenou a neoblíbenou kategorií časem určitě poznáte.

Úrovně mají i nepřátelé. Vrhnout se na protivníka, který je o několik stupínků výše, se rovná sebevraždě. Ovšem za jeho případné skolení dostaneme pořádnou kupu zkušenostních bodů. Hra vás o nebezpečnosti neřádů informuje: vykřičník znamená velké nebezpečí, lebka indikuje, že jsou vaše šance opravdu nevalné.

U našich oponentů ještě chvíli zůstaneme. Každý z nich má na těle zónu, po jejímž zásahu si na konto připíšeme kritický zásah. Po čase zjistíte, že nemá cenu mířit jinam, než do těchto citlivých míst (u lidí a skoro lidí je to například hlava), protože s postupem hry má značná část nepřátel jednak štíty a jednak opravdu tuhý kořínek. Právě díky těmto věcem je hraní příjemně složité.

Stručné představení hratelných postav

První z vyvolené čtyřky bude Mordecai. Tento charakter vyniká hlavně v boji na dálku a mezi jeho oblíbené zbraně patří odstřelovací puška nebo revolver. Speciální schopností tohoto ostrostřelce je vyvolání Bloodwinga, agresivního, na nepřátele útočícího ptáka.

Druhá z postav, Lilith, hodně těží ze sil elementů. Nejenže má schopnost zvyšující naději na vyvolání takového efektu u zbraní, ale další ze skillů zvyšuje její odolnost vůči těmto silám. Unikátní schopnost téhle postavy jí dává moc stát se neviditelnou vůči nepřátelům.

Brick je opravdu živoucí cihla. Velmi nebezpečný na blízko, avšak o to méně schopný na dálku. Odolný silák, jehož speciální schopnost by se dala nazvat stavem nepříčetnosti. Obrazovka zčervená a Brick vyrazí vstříc protivníkům s pěstmi nahoře. Během této doby vydrží víc.

Poslední charakter, Rolanda, označím za vojáka tělem i duší. Nejvíce si rozumí s brokovnicí nebo útočnou puškou a zajímavé jsou jeho skilly zvyšující účinnost zbraní nebo automatické doplňování nábojů. Zvláštní pro tento charakter je vyvolávání samostatně fungujícího kulometného hnízda, které disponuje štítem a případně i léčí.

Všechny ze zmíněných speciálních schopností (a s tím souvisejících produktů) mají omezenou dobu trvání a znovu použít je můžeme až po nějakém čase.

Úkoly se dost opakují a řada hráčů v nich najde kámen úrazu celého titulu. Ať už je náš cíl jakýkoliv, v naprosté většině případů k němu vede cesta přes hromadu mrtvol. Různá oživení, jako například hledání určitých předmětů, jež jsou zpravidla vyznačeny na mapě, jsou jen na oko.

Rozmanitost úkolů podpoří pouze pasáže, které strávíme ve vozidlech a ani zde nejde hovořit o nějak velkém přínosu.

Kvanta obsahu všeho druhu

Dost možná největším kladem titulu je jeho megalomanské pojetí. Nejenže se autoři neomezili na prosté koridory a vybudovali rozsáhlý otevřený svět, ale navíc pro nás připravili obrovská kvanta zbraní a převážně odpudivých nepřátel.

Herní mapa je rozdělena na několik sektorů, v nichž střídavě narazíme na uzavřené koridory i volnější prostory. U obou typů bych vypíchl zejména jejich dobré rozvržení. Většina koutů Pandory působí převážně odporným a zároveň nesmírně zajímavým dojmem.

Tato skutečnost trochu snižuje stereotypnost misí. Ano, úkoly nejsou kdovíjak objevné, ale všechno to dohání opravdu povedený herní svět, v němž si na různorodost lokací nelze příliš stěžovat.

Podobně pozitivní budu i v případě všemožného "harampádí", co posbíráme na vražedných prohlídkách Pandory.

Celkový počet zbraní je obrovský a často ani nevíte, co s nasbíranými kousky dělat. Aby nebyla situace příliš jednoduchá, tak kromě základních kategorií (pistole, brokovnice, útočné pušky atd.) musíme brát v potaz i dispozice některého z elementů u některých zbraní. Ty způsobí to, že nepřítele zásahem občas podpálíme. Nebo třeba dostane elektrický šok.

Různí nepřátelé jsou náchylní vůči různým elementům. Stejně jako u zbraní, i u protivníků se pohybujeme ve vyšších počtech. Od běžných banditů se dostaneme až k velkým pořezům. Fauna na Pandoře je taktéž zastoupena v hojném počtu a s krásou autoři šetřili, jak se dalo.

Čas od času narazíme i na bossy. Bojovat proti nim je rozhodně zajímavé a mnohdy budete o jejich skalp usilovat několikrát.

Fauna ve znamení hnusu

Zvířátka žijící na planetě Pandora nepatří mezi ty, jež byste si chtěli pořídit jako domácí mazlíčky. Už jen proto, že kdykoliv se s nimi setkáte, snaží se vás zabít.

Narazíte na odpudivé hybridy mezi psem a nezdařilým experimentem. Nebo tvory připomínající pavouky či slimáky. Všechny druhy mají ve svém repertoáru řadu variací.

Ty se liší odolností, nebezpečností a i příslušností k některému z elementů. Svou přítomností vás tedy obdaří potvory, které plivou třeba oheň, případně vybuchují ve vaší blízkosti.

Přílišné množství předmětů rozhodně nebylo na škodu, byť jsem často neunikl zmatkům ohledně bilancování, která ze zbraní je vlastně lepší (přesnost, kadence, účinnost a případně nějaké bonusy k tomu). Kvůli obrovskému počtu předmětů jsem paradoxně docenil i omezenost inventáře, díky níž se dařilo udržet si přehled o dostupných prostředcích.

Trochu odfláknutě působí dvě ovladatelná vozidla, která opravdu jen zkracují čas potřebný pro dosažení cílové destinace. V některých lokacích ani nejdou použít. Na druhou stranu jsem rád, že ve hře vůbec jsou, protože potloukat se v rozlehlejších prostorách po svých je nebezpečné a zdlouhavé.

Podobně spokojený jsem byl v případě systému rychlého cestovaní. To funguje omezeně, protože cestujeme mezi napevno danými body. I tak se jedná o nejrychlejší a nejpohodlnější cestu mezi vzdálenými lokacemi.

A teď ten zbytek

Pokud hrajete sami, bavíte se velmi dobře. Když se ale do hry zapojíte se svými přáteli (max. třemi), tak se bavíte ještě o něco lépe. Kooperativní multiplayer ve hře rozhodně není jen do počtu a projít celou kampaň se známými není k zahození.

Samozřejmě nemusíte bojovat jen po boku svých přátel, ale i s lidmi, které vůbec neznáte. Srandy si však užijete o něco méně.

Ohledně technické stránky titul narazí na osobní preference. Někomu se komiksová stylizace zalíbí, jiného příliš neoslní. A platí to i o jinak skvělé atmosféře. Hra se na počítači s Phenomem II X3 720, 2 GB RAM a ATI HD 4850 512 pod Windows XP hýbala naprosto bezproblémově na maximální detaily.

Ze soudku prezentace bych ještě zmínil zajímavou hudbu, která dobře podporuje vizuální zpracování. Zvuky ve hře obecně patří k tomu lepšímu, co lze v dnešní době slyšet.

Nemá cenu hledat zásadní chyby tam, kde nejsou. Borderlands jsou prostě povedeným titulem, jenž může otrávit pouze stereotypem, který se vzhledem k základní herní době (15-20 hodin) chtě nechtě dostaví.

I přesto se jedná o nadmíru povedený titul, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek akčních her. Dočkáte se bohatého herního obsahu, základních RPG prvků a hlavně spousty hodin zábavy.