Když se řekne „snowboardová hra“, vybaví se většině lidí jako první série SSX. Ta se původně zjevila pouze na PS2, ovšem původní Xbox neponechal nic náhodě a „vyrobil si“ svou vlastní exkluzivní sérii Amped. První díl byl přítomen hned při launchi původního Xboxu, a tak nepřekvapí, že při startu Xboxu 360 asistuje série Amped rovněž. A je tomu tak dobře nejen proto, že hry tohoto typu jsou v současnosti v módě, nebo proto, že sérii SSX v posledním dílu přeci jen již tak trochu dochází dech, ale do značné míry i proto, že se zde dějí věci doslova nevídané.
Úvod do hry je klasický a dalo by se říci, že možná až nepříjemně obligátní – musíte si vytvořit svého jezdce. A tak několik prvních chvil ve hře musíte strávit tím, že upravujete tělesné proporce vašeho jezdce, vybíráte mu oblečení, prkno, vázání a různé další víceméně zbytečnosti. Již v tu chvíli vám ale bude poněkud divné, že ještě před tím vším jste museli sjet kousek po sjezdovce, přičemž jste neovládali nic „běžnějšího“ než nějakého týpka v kostýmu růžového králíka a do tvorby postavy jste se tak pustili mumlajíc cosi o ubohých vtípcích, nedostatku invence či pokusech o pubertální humor.
Je potřeba se co nejrychleji a co nejšikovněji rozjet tak, abyste si následně přivodili co největší zranění.
Jakmile budete mít svou postavu v rámci úvodních možností (nové oblečení, prkna i další příslušenství se samozřejmě odemyká v průběhu hry) vyšperkovanou, jak se sluší a patří, je nejvyšší čas vyrazit na svah. Hra před vás staví příběh, o němž ovšem můžeme zcela bezpečně říci jen jedno: je tady. O co přesně v něm jde totiž moc netušíme, a to zejména z důvodů, na které přijde zcela jistě řeč později. Podobně jako v SSX 3 tak vyjíždíte na horu, která má několik oblastí, a na jejíž svazích jsou volně poházeny různé úkoly. Čas od času se objeví nějaký úkol, který posouvá dál příběh, ale většinou budete plnit zadání, která s příběhem souvisí pouze nepřímo, kupříkladu tak, že je potřeba splnit nějaký jejich počet, aby se zpřístupnil další úkol příběhový a podobně. Úkoly jsou samozřejmě rozděleny do několika kategorií a obtížností a plnit je můžete v podstatě v libovolném pořadí, přičemž mnoho z nich splnit ani nemusíte. Hra je totiž
koncipovaná tak, že abyste dokončili příběhovou linii, nemusíte splnit zdaleka všechny úkoly, což je jedině dobře, protože postupem času samozřejmě přituhuje na obtížnosti.
Hora jako taková je celkově o něco méně rozsáhlá než v SSX 3, ovšem zato tu pouze není pouze sama, ale je tu dalších
šest nebo sedm kopců rozesetých různě po světě, které čekají na vaše zdolání. Pak již ani nepřekvapí, že je ve hře zhruba 1200 různých úkolů, přičemž dohrát je všechny na zlato se asi jen tak někomu za víkend rozhodně nepodaří. Člověk je naopak mnohdy rád, že ke splnění stačí vydřít jen ten bronz. Zadání úkolů jsou poměrně pestrá, ale je jasné, že při jejich počtu se nelze vyhnout repetitivnosti, ovšem v tomto případě to nelze brát jako zápor, ale jako fakt, plynoucí z koncepce hry. I tak ovšem autoři dělali co mohli. Hra se zaměřuje výhradně na trikové záležitosti, takže klasických závodních klání se zde nedočkáme, ale nějaké ty jízdy pod tlakem neúprosného času zde samozřejmě číhají. Jezdí se zde v brankách, na co nejvyšší skóre či v duelu se snowboardovým profesionálem, v jehož stopě musíte jet a na překážkách překonávat jeho triková skóre. Všechno je zde navíc v několika
obměnách, takže stereotyp na vás jen tak nepadne. Navíc jsou zde po svahu porůznu rozmístěny i kamery, před jejichž objektivy je potřeba předvést nějaký ten parádní kousek, a když zrovna neplníte žádný úkol vyznačený na mapě, můžete se při volné jízdě
zabývat machrováním před přihlížejícími.
V dalších animacích se setkáte kupříkladu s prasečí hlavou na velké pružině.
To není myšleno jen obrazně, protože v každé oblasti každé hory je několik čumilů, kterým je možné nechat spadnout čelist a vaším jakýmsi doplňkovým úkolem tak je, abyste zamachřili pokud možno přede všemi. Samozřejmě ne naráz, jelikož se na svahu zdržují v různě početných skupinkách. Aby se vám to povedlo, je ovšem potřeba nejprve naplnit trikoměř v horní části obrazovky a teprve poté vám ikony naznačí, kde je potřeba vystřihnout něco opravdu grandiózního, jelikož vás někdo sleduje, a kde se můžete jen pohodově klouzat. Vedle snowboardů se ale povozíte i na dalších vehiklech. Potěší sněžné skútry, úsměv
vyvolají sáňky, ale dojde i na jízdu kupříkladu ve vaně, což ponecháme raději bez komentáře. Od toho se odvíjí i další druhy úkolů, z nichž jednoznačně nejulítlejší jsou ty, v nichž je potřeba se co nejrychleji a co nejšikovněji rozjet tak, abyste si následně přivodili
co největší zranění, respektive aby váš účet za doktory byl co nejvyšší. Dnešní nadpis skutečně není zvolen náhodně :-).
S tím koresponduje i celková prezentace hry, která se jinak než slovem „úchylná“ nazvat nedá. Pokud jsme v posledním SSX chválili netradiční kreslené animace, menu nebo nahrávací obrazovky, prezentaci Amped 3 musíme vynést do nebes. Když si představíte skutečně hutný mix South Parku, Jackass a předělů a upoutávek z televizních stanic MTV či Extreme, získáte jakž takž matné obrysy toho, kterak zhruba vypadají místní meziherní animace. Žádné velkolepé animace s nedostižnými efekty se nekonají. Místo toho se na začátku každé větší příběhové kapitoly spustí parodie na některou z osmibitových legend (samozřejmě
v osmibitové kvalitě) jako kupříkladu Mario či Castlevania, přičemž slovem parodie myslíme skutečně parodie. V dalších animacích
se setkáte kupříkladu s prasečí hlavou na velké pružině, která jen projíždí mezi rozvěšenými obleky, za nimiž se schovává, aby vytvořila iluzi těla, nebo s parodií vědomostní soutěže, v níž jsou moderátoři i diváci znázorněni zaťatými lidskými pěstmi s očima, vlasy a kníry. V případě potlesku se pak „hlavy“ dvou vedle sebe sedících „diváků“ v pohodě roztáhnou do podoby otevřených
dlaní a začnou v klídku normálně tleskat. A aby toho nebylo málo, tak před vstupem do úkolu se vždy objeví jakási úvodní obrazovka, v níž vám kupříkladu osmibitoví ninjové, šestnáctibitový manga rytíř nebo kanadský doktor (má rozpůlenou hlavu) vysvětlují, co se po vás vlastně chce. A až na vás vyběhne kreslený kníratý hipík se slovy ve stylu, že pouze ten kdo projede všemi magickými kruhy pocítí tu pravou lásku, začnete pomalu věřit tomu, že v této hře je možné snad skutečně všechno. Je to celé hodně úchylné, ale ve výsledku to působí setsakra dobře. Na každou novou animaci se tak budete skutečně těšit, samozřejmě za předpokladu, že máte alespoň špetku smyslu pro lehce bizarní humor.
|
Pokud by ovšem hra stavěla pouze na ulítlých animacích, bylo by samozřejmě něco špatně. V případě Amped 3 tomu tak
naštěstí není, a tak si na své přijdou i všichni ti, kteří se chtějí zabývat tvorbou mnohatisícových komb a těch nejtěžších triků. Hratelnost je totiž velmi příjemná a díky čtyřem postranním tlačítkům na ovladači Xboxu 360 je zdejší trikový systém dokonce i o poznání přívětivější a intuitivnější než v posledním SSX. Sjezdovky jsou plné různých skoků i zábradlíček, takže se dá trikovat
poměrně příjemně a bez prostojů, a když vám sjezdovky přestanou stačit, není nic jednoduššího než se vydat někam na pořádný pruďas mezi skaliska. Zkrátka pohodička.
Pohodové je i technické zpracování. Grafika vás sice s vědomím toho, že se jedná o next-gen hru neporazí, ale i tak je na hru příjemný pohled. Dosti detailně jsou zpracovány oděvy místních jezdců, poměrně dobře působí kupříkladu i stopy ve sněhu, která tam nechala rolba, velmi slušné jsou i textury skal a výhled na okolní kopce vám připomene váš poslední výjezd do Alp. Samozřejmě i zde se podobně jako u každé prvogenerační hry najdou hluchá místa, takže občas narazíte na ne zcela korektně
|
Rozsáhlost
Občasné prolínání polygonůCelkově jsme tedy se třetím dílem Amped nad očekávání spokojeni. Není to sice nic, co by povinně musel každý majitel nového Xboxu mít, ale je to velmi příjemná záležitost, která je navíc okořeněna příjemně zvráceným humorem v takové míře, že vám ani nebude vadit, že ani nevíte, o čem je vlastně zdejší příběh :-).
| Amped 3 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
