Otevřený svět zdaleka není zárukou nějaké kvality a už vůbec ne zábavnosti. Je tomu právě naopak. Často jsou herní prostředí sice úctyhodně velká, ale co z toho, když vypadají sterilně a odbytě. Když úkoly nedrží při sobě a jen zřídkakdy dává jejich plnění smysl.
Bez silného pojícího příběhu se jakákoliv velikost a volnost, z níž vždy tak slintáme v preview, brzy změní v pustinu, ze které budete chtít stejně co nejdříve pryč.
Mnozí považují za dosud nejlepší kombinaci volnosti a řízenosti český hit Mafia. Namísto toho, aby se hráč mohl potloukat všude možně a dělat si, co chce, na což stále spousta lidí z nepochopitelných důvodů slyší víc než na co jiného, jsme naskočili do role Tomyho Angela a plnili jednu skvěle nedesignovanou misi za druhou.
Zažili jsme přitom úžasný a epický vzestup jednoho taxikáře až do vrchních pater mafiánské hierarchie. A ani ta pointa nechyběla.
Není divu, že to chce z Illusion Softworks na 2K Czech přejmenovaný tým zkusit znovu. Pravda, Mafia 2 už je ve vývoji pořádně dlouho a v kuloárech se špitá cosi o vývojářských problémech, ale když už si 2K Games za více jak dvacet milionů dolarů studio pořídili, jistě se nebudou chtít připravit o pokračování jeho největšího klenotu.
Kdo dohrál první Mafii, jistě ví, že Tommy Angelo nemůže být hrdinou druhého dílu, tedy pokud by si tvůrci nechtěli zahrávat s krkolomnými vysvětleními, což nechtějí. Převezmete tedy roli Vito Scaletty, který se po druhé světové válce nechá zaměstnat u jedné z mafiánských rodin.
V průběhu druhé poloviny čtyřicátých a celých padesátých let si bude ve spolupráci se svým parťákem Joem na ulicích fiktivního Empire City budovat stále silnější pozici, až se stane jedním z nejvyhlášenějších mafiánů a bude soupeřit s konkurenčními rodinami na té nejvyšší úrovni.
Ostatně, nejnovější prezentace dobře ukázala, jak by to mělo asi vypadat. Dostali jsme za úkol zlikvidovat tlustého mafiánského bosse Clementa, který je pro našeho šéfa dlouhodobým trnem v oku.
Na cestě ke Clementově hotelu se můžeme kochat atmosférickým prostředím Empire City. Město je postaveno podle vzoru New Yorku City padesátých let a nabízí plné hrsti úžasných kontrastů.
Klasické cihlové domy se míchají se stavebními kolosy z kovů a skla. Některá auta by se klidně uplatnila ještě v prvním díle, který se odehrával ve třicátých letech, ale většinou už dominují moderní vozidla takřka dnešního střihu, mezi nimiž se stále více začínají prosazovat americké koráby.
Na cenu benzinu se tehdy ještě nikdo neohlížel. Američané si to mohou dovolit. Země zažívá konzumní horečku poválečné doby, což z městského ruchu přímo sálá. Na ulicích potkáte spěchající manažery, ale i prodejce využívající své šance. Chodci spolu konverzují, posedávají na lavičkách, stojí na semaforech apod. Mladá žena kouří svou cigaretu v pracovní pauze a ignoruje chlapce prodávajícího noviny.
Velkoměstská atmosféra Mafie 2 je opravdu úžasná. Díky zajímavějšímu tématu překonává i tu z GTA 4, tedy pokud můžeme soudit z prezentace. Už proto se nebojíme, že by hra nebyla herně dostatečně zajímavá. Tohle je především hra, teprve až potom realizace hráčových volnomyšlenkářských plánů.
Ale to už přijíždíme ke Clementově hotelu. Rovnou zahýbáme do podzemní garáže a necháváme našeho řidiče Martyho s nastartovaným motorem. Jeho pomoc bude brzy potřeba. Clemente si pronajal celé patro mrakodrapu a je velmi dobře střežen svými gorilami.
Převlečeni za uklízecí četu si opatřujeme přístup do patra. Neviděni, neslyšeni umisťujeme bombu. Nastupujeme na opravárenský výtah na vnější stěně budovy a jedeme nahoru. Vevnitř totiž bude horko. Ale exploze přichází dříve. Něco se pokazilo, kouř jde přímo proti nám.
Raději rozbíjíme okno a dostáváme se rozmláceného apartmánu. Všude hoří a v tu ránu se otevírají dveře od koupelny, z nichž vybíhá Clemente. Běží skrz salón k baru. Tasíme zbraně a vydáváme se za ním. Jenže to už cestu barikádují první členové ochranky a pálí.
Nedá se nic dělat, je třeba se krýt. To Mafia 2 naštěstí umožňuje díky modernímu krycímu systému, který umožňuje střílet jak naslepo, tak cíleně. Zjevně funguje dobře, jelikož trefujeme pár prvních gangsterů. Ti se ale také dokáží schopně krýt, a když je potřeba, umí i převrátit nábytek. Dostáváme také první zásahy, což způsobuje rudé zabarvení monitoru. Je třeba si trochu oddechnout a za chvíli jsme zase v plné síle.
Na rozdíl od GTA 4 se Mafia 2 hojně odehrává také uvnitř budov. A tvůrci si zjevně dávají
záležet na detailních interiérech, včetně povedeného modelu poškození. Kožené povlaky se trhají, z dřevěných dveří jsou po chvíli střelby jen třísky, na skle se udělá nejprve pavouk, aby se následně celé rozpadlo. Barová místnost po naší návštěvě každopádně není k rozeznání.
Na prohlídku toho, co všechno jsme rozstříleli, ale není čas. Clemente je na útěku a my běžíme za ním, a to až do garáže. Akorát vidíme, jak startuje a ujíždí. Nastává Martyho příležitost ukázat, co v něm je.
S pískotem od kol odpíchne pomocník vůz a už se řítí ulicemi. O řízení se starat nemusíme, jen se vykláníme z okénka a míříme na kličkující auto před námi. Střílíme, dokud nevybouchne. Hotovo.
Jistě, prezentace ukázala i nějaké ty nešvary, které by do vydání bylo dobré odstranit. Je to zejména fakt, že kamera je přilepená až příliš blízko ke korábům silnic. Trochu nevýrazná byla také jízdní fyzika. Do znovu odloženého (na příští rok) vydání je ale času dost, a tak se tyto záležitosti snad vylepší.
V české kotlině je těžké být vůči Mafii 2 objektivní. Je zkrátka povinností tuzemského hráče těšit se na ni. Můžeme být jen rádi, že je opravdu nač se těšit a že nesmírně vysoká očekávání sdílíme i s ostatními národy. Také ony už totiž pochopili, že volnost je vám houby platná, když vám chybí opravdový duch.
