Wolfenstein 3D sice nebyl tou vůbec první střílečkou z vlastního pohledu, která kdy vznikla, aspoň do příchodu Dooma byl ovšem tou nejslavnější. Vývojářům z id Software se tehdy za pouhého půl roku a s minimálními náklady podařilo bez nejmenšího přehánění změnit herní svět, když dokázali zprostředkovat plynulý pohyb v bludišti z perspektivy hráčových očí.
Proč chtělo mít Nintendo hru o střílení nácků, když se mu nelíbili náckové ani střílení, je dodnes otázkou.
Co na tom, že tehdejší počítače kromě zdí už nezvládly zobrazovat podlahu ani strop a že náplň byla značně jednotvárná. Zrodila se legenda, která je díky poslednímu dílu relevantní dodnes (viz náš retro článek).
Wolfenstein 3D původně vznikl pro PC, díky jeho popularitě a technologické pokročilosti ho ovšem chtěl mít na svém hardwaru každý provozovatel herní platformy té doby a tak vznikla spousta portů různých kvalit. Zcela jistě nejbizarnější verzí byla ta pro konzoli SNES od Nintenda.
Kromě technických omezení daných specifickým hardwarem se na něm nejvíc podepsala tehdejší politika japonské společnosti, která se nesla v rámci hesla „hraje celá rodina“. Cenzoři společnosti si tak na autorech vydupali zásadní změny, které z vážně pojaté střílečky udělaly téměř parodii. Pro vznikající filmový dokument FPS: First Person Shooter, který si dal za cíl zmapovat historii žánru stříleček z vlastního pohledu, si na nelehké portování zavzpomínala jedna z autorek, Rebecca Heinemanová.
Mrtví lidé nevadili, ale německé vlčáky ve verzi pro SNES musely nahradit obří krysy.
Že budou muset odstranit veškerou nacistickou „výzdobu“, jako jsou vlajky s hákovými kříži nebo portréty Vůdce, tak nějak dopředu očekávali, ovšem jen u toho nezůstalo. „Nejpozoruhodnější bylo, že jsme v původní verzi Wolfensteina 3D měli německé ovčáky, kteří vás mohli pokousat, ale cenzoři společnosti Nintendo nám řekli, že střílení psů není možné. Takže jsme je museli změnit na krysy,“ vypráví s pobavením vývojářka, která mimo jiné také stála u zrodu legendární společnosti Interplay.
Ani poté však nebyli cenzoři spokojení. Vzhledem k omezením tehdejšího hardwaru neměli vývojáři dostatek prostředků zobrazit detaily, a tak zamýšlený červený jazyk útočících obřích krys prý v některých animačních okýnkách až příliš připomínal skvrny od krve. A tak musel samozřejmě také pryč. „Cenzoři nám ztrpčovali život a museli jsme udělat několik verzí, než nám to Nintendo schválilo,“ vzpomínala Heinemanová. Že je výsledný dojem ze hry úplně odlišný, než tvůrci zamýšleli, asi není třeba blíž rozepisovat.
Fanouškovská modifikace Woof3D by se v Nintendu líbila. Pejsky v ní totiž nezabíjíte, ale hladíte.
Člověka pak napadá, jestli by náhodou neudělali lépe, kdyby raději rovnou nevytvořili simulátor hlazení pejsků, jak to před pár lety udělal jeden z fanoušků (viz náš článek). Mimochodem, bizarní cenzura celou sérii provází až do dnešních dnů: ve verzi pro německý trh například musel být z posledního dílu odstraněn Hitlerův ikonický knírek (viz náš článek).
Projekt FPS: First Person Shooter se každopádně vyplatí dále sledovat (na tomto odkazu), dá se totiž předpokládat, že bude podobnými pikantnostmi přetékat. Na jeho výrobě se totiž podílejí největší legendy herního vývoje, třeba John Romero, John Carmack, Warren Spector nebo Cliff Bleszinsky.
