První den letošní ECTS pro nás začal na neděli poněkud nezvykle a i proto jsme se čas od času přenesli myšlenkově do pondělka a snažili se o tom přesvědčit své okolí (že by narážka na Vrecova oblíbeného Gafielda? :o) - pozn. mondy). Ráno jsme se totiž „zkratkou“, která byla třikrát delší než standardní cesta, vydali směrem ke stanici metra Anděl (Angel), abychom zjistili, že je zavřená a nás čeká dvacet minut svěží chůze cesty na King’s Cross. Aby toho nebylo málo, kousek od King’s Crossu byla havárie vody a pramen vody proudící z hydrantu připomínal vodotrysk, takže jsme si jej chtěli vyfotit, když v tom jsme zjistili, že náš digitální foťák zůstal na pokoji. Času už ale nebylo nazbyt, do akce jsme se totiž vydali s menším zpožděním způsobeným dopisováním článků, takže Čočík spěchal na Nintendo Show a Vreco se vracel do hotelu a následně zamířil do ExCeLu.
Nedobře započatá neděle pokračovala i po příjezdu do londýnské haly ExCeL, kde v deset hodin místního času začal další ročník mezinárodního herního veletrhu ECTS, který jen prohloubil naše názory o tom, že jej organizátoři pořádají již jen ze setrvačnosti a že je stejně tak udržován zájem veřejnosti. Dle objektivního pohledu na věc byla výstavní plocha zhruba 3x menší než v loňském roce v obstarožní hale Olympia, přičemž zajímavé expozice by se zde daly spočítat na prstech jedné ruky a ze šedi krychlových a naprosto nudných stánků vybočovalo jen velmi málo firem (většinou japonských či korejských, které u nás nikdo
nezná). Dle subjektivního pohledu je letošní ročník minimálně 10x nudnější než ten loňský a dovolil bych si tak poopravit tvrzení našich kolegů z nejmenovaného herního online magazínu z „kdo není na ECTS, jako by nebyl“ na „kdo není na ECTS, udělal jenom dobře“.
Organizátoři před letošním ročníkem tvrdili, že přesun do Excelu je způsoben nedostatečnou výstavní plochou Olympie a také jejím špatným technickým stavem, na základě čehož se dalo usuzovat, že ECTS svým významem poroste a stejně tak po organizační stránce. Opak byl bohužel pravdou. Jediná znatelná změna k lepšímu byla výrazně funkčnější klimatizace, ovšem kdo ví, jestli dýchatelnější vzduch nebyl způsoben spíše nižším počtem vystavovatelů i návštěvníků, spoustou prázdné plochy a absencí nejrůznějších akcí.
Všichni se ale na ECTS pochopitelně nevykašlali, byť ti největší herní giganti (Eidos, EA, Nintendo, PlayStation) pořádali své akce mimo areál výstaviště. Vidět jsme zde tedy mohli staré známé chlapíky a růžovoučké hostesky z Erotica Island (nechápu, že byl u jejich stánku největší nával, hra totiž vyšla již před čtvrt rokem a každý ví, že takový nesmysl by si mohl koupit jen neinformovaný pařan či neskutečně nadržený adolescent), přičemž bylo znát, že od loňska krapet přibraly. Své hry zde prezentovali také rakouští JoWooDi, němečtí CDV či francouzští Infogrames, nejvíce však byli vidět výrobci
grafických karet NVIDIA, ATI a Hercules, kteří o návštěvníky a potenciální zákazníky bojovali na všech frontách – NVIDIA rozdávala své efektní taštičky hned u výstupu z DockLands Light Railway (něco jako naše metro, jenže nadzemní), Hercules byl zase partnerem celé akce a ATI měla nejviditelnější stánek.
Co tedy mohl běžný návštěvník letošní ECTS kromě souboje výrobců grafických karet za svých pětadvacet liber vidět? Jednu velkou místnost plnou stánků, do nichž většina známých firem běžné „visitory“ nepouštěla a o pozornost stáli pouze naprosto neznámí developeři či publisheři představující naprosto neznámé a povětšinou i nezajímavé tituly. Ovšem, našlo se pár výjimek, kde jste se mohli podívat, kterak ta či ona hra vypadá, zapomeňte však na to, že byste se dostali ke hraní, zde byli pochopitelně upřednostňování novináři. Sem tam by se na vás usmála nějaká ta sličná hosteska (pokud jste na některou náhodou narazili, na letošní ECTS jich totiž najdete jen pomálu) a u několika málo stánků byste dostali také PR materiály k jejich připravované hře. Toť vše, nebýt baru uprostřed haly, pak by k projití celé výstavy stačila hodina času a i o ní byste poté prohlásili, že šla strávit mnohem užitečněji.
Jedinou naší útěchou tak byly party a akce pro novináře za zavřenými dveřmi či mimo areál výstaviště. Tu první jsme absolvovali již v sobotu a byla jí dříve zmíněná EA party. Na tu snad Electronic Arts navezli ty nejpěknější holky z Londýna, protože tolik, kolik jsme jich
zde viděli, jsme za celou dobu našeho pobytu zde v Anglii neviděli (pokud nebereme zahraniční turistky či au-pairky). EA party byla jen pro několik desítek pozvaných a dlouho dopředu nahlášených žurnalistů, z České republiky se jí zúčastnili jen čtyři novináři (kromě nás dvou ještě Petr Bulíř s Radkem Friedrichem z Levelu). Relativně malý počet měl jednu velkou výhodu – na to, abyste si mohli zahrát některou z připravovaných pecek, nebylo potřeba stát žádné dlouhé fronty a navíc vás nikdo nevyháněl, byla zde spousta jídla, pití, sličných a poměrně inteligentních hostesek, s nimiž se dalo dobře pokecat a ani o ochotné vývojáře prezentující nové hry nebyla nouze. Pokud se bude ECTS ubírat stejným směrem, zaberou v budoucnu většinu času podobné akce a i my přemýšlíme, že pokud sem zamíříme i příští rok, vyčleníme si většinu času na předECTSovské party herních firem a na samotnou akci vyčleníme den, maximálně dva (v závislosti na předem dohodnutých schůzkách a nahlášených tiskových konferencích). Vedou nás k tomu vlastní zkušenosti - Čočík se totiž na ECTS ještě neobjevil a kromě jedné viděl většinu za zmínku stojících špičkových her. Tou jednou hrou přitom byla MMOPRG World of Warcraft od Blizzardu, která byla představena jen předem nahlášeným a řádně akreditovaným novinářům v konferenční místnosti press-centra (z Čech zde byli pozváni jen tři lidé - zástupci Levelu, Score a BonusWebu).
S lidmi z Levelu jsme se potkali i ve frontě před Westminster Central Hall (přímo naproti slavnému Big Benu), kde mělo svou předváděcí akci Nintendo. Jak ostatně píšeme v podrobnější reportáži z celé akce, kromě chystaných her pro GameCube zaujala snad všechny návštěvníky nevídaná restriktivní opatření – přeci jenom zákaz filmování či focení spolu s desetiminutovým limitem na každou hru by každý očekával všude jinde, jenom ne na novinářské akci, kde se ukazují věci volně přístupné již na E3. Nejzajímavější tak byla paradoxně zastrčená předváděcí místnost, kde zástupci jednotlivých týmů předváděli vymoženosti svých her.
Krátce před půl třetí na nás v plné míře dolehlo zklamání z letošní nevýrazné ECTS a rozhodli jsme se pro návrat zpět na hotel a urychlenou návštěvu internetové kavárny. Světe div se, na rozdíl od perfektního press centra na E3, kde mohl člověk sedět libovolně dlouho se svým notebookem připojeným k lokální síti s internetem, jsou novinářské prostory v ExCeLu velmi stísněné, bez volných síťových přípojek a navíc s drastickým dvacetiminutovým limitem na používání místních počítačů, které jediné nabízejí připojení k internetu. Když zvážíme poplatky, které pořadatelé získají z pronájmů výstavní plochy a ze vstupného, je naprosto nedostatečné vybavení press centra vskutku neobvyklé – přitom by celou situaci hravě vyřešilo pár stolků a dva huby s kabely…
