Sex hýbe světem a ten videoherní není výjimkou. Některé lidi neodolatelně přitahuje, najdou se ovšem i tací, kteří by ho nejraději nechali zamčený za dveřmi ložnic.
Sex ve hrách má mnoho podob.
Těžko říct, proč v historii západní civilizace měli puritáni vždy takovou moc a proč dodnes zobrazení nahoty a fyzických projevů lásky vyvolává v někom větší odpor než třeba projevy násilí.
Hry jsou relativně nové médium a spoustu cestiček za ně už dříve prošlapala filmová a televizní tvorba, přesto se ani ony nevyhnuly několika skandálům. Pojďme si připomenout ty nejslavnější.
Prsa hranatá, velká i malá. Neuvěřitelné proměny sex symbolu Lary Croft |
Příliš horké kafe
Série městských akcí Grand Theft Auto to u samozvaných strážců morálky neměla nikdy jednoduché. Už od prvního dílu ve schematické grafice je hráč odměňován za přejíždění chodců (Gouranga) a vraždění policistů, přesun do třetího rozměru pak celý zážitek ještě umocnil. Ve čtvrtém dílu s podtitulem San Andreas to samozřejmě není jinak, hra (nutno podotknout že s očividnou nadsázkou) zpracovává téma černošské kriminality, a hlavní hrdina CJ se díky kradení, zabíjení a porušování dopravních předpisů posunuje ve zločinecké hierarchii výše. Největší rozruch ovšem způsobila možnost mít ve hře sex.
Krádeže, vraždy, parkování na místech pro invalidy? V pohodě, hlavně ne sex!
Paradoxní je, že jednoduchá minihra, ve které hráč mačkáním tlačítek ve správném rytmu „přirážel,“ byla ze hry před vydáním vystřižena a šlo se k ní dostat jen díky neoficiální modifikaci nebo tajným kódem.
Z dnešního pohledu jde jen o pubertální vtípek nad kterým bychom mávli rukou, ostatně erotických modifikací je dnes přehršel, tehdy z toho byl ovšem ohromný skandál. San Andreas kvůli tomu dostalo přísnější věkový rating, v Austrálii bylo dokonce úplně zakázané. Tehdejší americká senátorka Hillary Clintonová se na jejím základě snažila o prosazení zákona Family Entertainment Protection Act, jehož cílem bylo přísněji trestat prodej „dospělých her“ nezletilým. Podle prezidenta společnosti Rockstar Dana Housera šlo však ze strany politiků o boj proti hrám jako takovým, ve filmu nebo knížce by prý podobná scéna problém určitě neměla.
Mimozemská sodomie
Zatímco počátkem roku 2008 již několik měsíců starý první díl Mass Effectu v poklidu sbíral svá zasloužená ocenění, stal se poněkud nečekaně i hlavním diskusním tématem v americké televizi Fox News. Moderátorka Martha MacCullomová pohoršená tím, že si postavy ve hře užívají sexuální radovánky, které „neponechávají nic na vaší představivosti“, pozvala do studia samozvanou psycholožku Cooper Lawrenceovou a herního novináře Geoffa Keighleyho.
K mimozemskému pornu má Mass Effect přece jen poměrně daleko.
Lawrenceová označila za nebezpečí sexuálního chování ve hrách to, že z žen dělá pouhé erotické objekty, jež jsou mladým chlapcům vždy po vůli, čímž se prohlubují genderové stereotypy a Mass Effect tak v podstatě vychovává z dětí machistické samce. Z toho důvodu pak i výsměšně přejmenovala konzoli Xbox na „SeXbox.“
Ne, že by nic z výše uvedeného ve hrách nikdy nebylo, ale Lawrenceová si vybrala špatný cíl: nejen, že samotná scéna je cudnější než náboženské obrázky, ony jí dokonce předcházejí i nějaké dialogy a navíc je možné se jí i úplně vyhnout. O tom, že si hráč na začátku může vybrat i ženské pohlaví hlavní postavy, ani nemluvě. Když se pak ukázalo, že kromě Keighleyho se nikdo pranýřovanou hru ani neobtěžoval spustit, bylo vymalováno.
Nutno dodat, že Cooper Lawrenceová se s odstupem času za své výroky omluvila, ale to už bylo pozdě. Odvetný nájezd počítačových hráčů srazil její knize na portálu Amazon hodnocení na naprosté minimum slovy „knihu jsem nečetl, ale slyšel jsem, že je špatná“.
Šok! I herní novináři souloží
Tzv. Gamergate je patrně největší kauzou v historii herního průmyslu s jejímiž následky se potýkáme dodnes. Vše přitom začalo obyčejnými mileneckými neshody.
Zoe Quinnová nechtěně odstartovala kauzu Gamergate.
Bývalý partner nezávislé vývojářky Zoë Quinnové v roce 2014 na internetu zveřejnil intimní detaily společného života, ze kterých vyplývalo, že ho podvedla s reportérem vlivného magazínu Kotaku, Nathanem Graysonem. Ten poté měl o její hře Depression Quest napsat pochvalný článek, aniž by přitom zmínil, že s autorkou má osobní vztah.
Paradoxně se však cílem hněvu veřejnosti nestal zhrzený milenec, ani novinář v těžkém střetu zájmů, ale samotná Quinnová.
Samotný Depression Quest byla přitom jen jednoduchá hříčka připomínající gamebooky.
„Až se příště ukáže na konferenci, zmrzačíme ji tak, aby se nikdy neuzdravila... Pořádnou ránu do kolen. Navrhl bych i poškození mozku, ale nechceme přece, aby skončila retardovaná a přestala se nás bát,“ citoval tehdy magazín New York Times jednu z tisíců rozezlených reakcí „fanoušků“, kterým mladá žena musela čelit. Jen během září a října 2014 bylo publikováno na dva miliony tweetů hlásících se ke Gamergate, Kauza pak gradovala ještě roky. Pokud máte zájem, jejímu shrnutí jsme věnovali samostatný článek.
Je to vůbec ještě legální?
Agony je extrémně brutální, největší rozhořčení ovšem způsobila sexuální scéna.
Polské studio Madmind sice nedělá kdovíjak kvalitní hry, umí je však dobře prodat. Už tak velmi tolerantní pravidla Steamu na zobrazení nahoty dokážou napnout na maximum. Na svoji prvotinu Agony (naše recenze) tak nelákali sliby o zábavné hratelnosti, krásné grafice nebo hlubokém příběhu, ale tím, že posunuli hranice násilí a erotiky do extrémů. Ve hře je tak například možné dupat po miminkách nebo upalovat hříšníky, největší haló ovšem způsobila scéna nekonsensuálního pohlavního styku s vilnou sukubou.
Z pohledu vlastních očí tak můžeme sledovat velmi násilnou scénu, ve které hráčova postava násilně vypáčí nebohé démonce nohy a poté do ní vnikne jakýmsi chapadlem. Tato scéna byla „moc“ i na jinak tolerantní Steam, a tak si ji majitelé hry musejí stáhnout „bokem“ z oficiálních stránek vydavatelství. Její gameplay pak nenajdete na Twitchi ani na YouTubu, ale jen na pornografických serverech.
Vývojářům se ovšem přístup vyplatil, i když jsou samotné hry béčkové, připravuji v tuto chvíli již třetí díl, a zároveň i novinku o zabíjení zombie prostitutek.
Apartmá Billa Cosbyho
Blizzard už dávno není tou továrnou na hity, co býval. Namísto nových her vydává jen remastery a i na jejich výrobě šetří, fanoušky nepotěšil ani vydáváním mobilních verzí svých zavedených značek. Největší vlnu nevole ovšem způsobil dva roky starý skandál, během kterého se na veřejnost dostaly informace o údajném systémovém zneužívání na pracovišti (viz náš článek).
Bývalé zaměstnankyně se nechaly slyšet, že byly na pracovišti obtěžovány svými mužskými kolegy a vedení společnosti tuto problematiku dlouhodobě ignorovalo. Jedna například uvedla, že se jí nadřízený ptal na to, jaký druh porna sleduje nejraději, jiné pak dělal sexuální návrhy, protože by si prý poté, co jí před několika týdny zemřel přítel, „zasloužila zase nějakou zábavu,“ jiné se už během vstupního pohovoru ptali na její oblíbené milostné polohy. V jednom případě pak obtěžování dosáhlo takové intenzity, že dvaatřicetiletá žena během služební cesty spáchala sebevraždu.
Nejvíc pozornosti si ovšem vysloužil uniklý skupinový chat několika hlavních designérů hry World of Warcraft, kteří si na firemních výjezdech domlouvali, jakým způsobem si na hotel budou vodit „sexy kočky“. Dehonestující konverzaci pak nasazuje korunu, že se v pokoji skupinově fotili s portrétem amerického komika Billa Cosbyho, který v té době čelil vážným obviněním ze sexuálního vydírání.
Little bit of a hump day OSINT challenge. These guys should be named and shamed. Let me know if you see corrections. CC: @kotaku #blizzardlawsuit #ActiBlizzWalkout https://t.co/rGkfXBM9b2
Jméno Koticka se objevilo v rozsáhlé kauze miliardáře Epsteina obžalovaného ze zneužívání nezletilých dívek.
Příliš se nepodařila ani reakce neoblíbeného šéfa studia Bobby Koticka, který zavedl kvóty a slíbil zvýšit procento žen a nebinárních odborníků přibližně o 50 %.
Úpadek společnosti vytvořil prostor pro největší obchod v dějinách herního průmyslu, když klopýtajícího giganta Activision Blizzard odkoupil Microsoft.
