Počátkem prosince minulého roku vyvstala potřeba vybavit redakci BonusWebu dalším počítačem, aby naše práce lépe odsýpala. S přihlédnutím k finančním možnostem jsem vybral od zvoleného dodavatele, totiž pražské firmy ProCa, komponenty, z nichž jsem hodlal sestavit dostatečně výkonný počítač, který by po rozumnou dobu postačoval nárokům práce herního recenzenta. Protože již nějakou dobu poskytují nejlepší poměr cena/výkon sestavy s procesorem Duron a mnoho z vás si je jistě pořídilo, rozhodl jsem se vydat se tímto směrem také.
Dalším rozhodnutím, které jsem musel učinit, byl výběr základní desky. Po prostudování ceníku firmy ProCa nemohla padnout volba na nic jiného než na nestora od ASUSu – A7V. Samozřejmě jsem chtěl Durona přetaktovat, ale nevěděl jsem, kterou revizi A7V dostanu, a jestli bude umožňovat změnu multiplikátoru procesoru. Abych zajistil dostatečný výkon i pro případ, že násobič měnit nepůjde, vybral jsem Duron 750. Tento model sice nemá tak dobré overclockerské reference jako 600 nebo 650, ale i na své nominální frekvenci drtivé většině dnešních požadavků vyhoví. Chladičem se stal prostý CoolerMaster s kuličkovým ložiskem.
Paměť o kapacitě 128 MB je nutností, pokud chcete rozumně hrát všechno, co v současné době přichází na trh; v sestavě se tedy ocitlo 128 MB SDRAM PC133. Co se týče grafické karty, uvažoval jsem o GeForce2 GTS; ProCa však v té době měla v ceníku pouze drahé modely od firem ASUS a ELSA, takže jsem se spokojil s bezproblémovým ELSA GLADIAC GeForce2 MX. Pevný disk Western Digital 15,3 GB (7200 ot./min, Ultra ATA/66) se ze současného hlediska nemusí jevit nijak velký, ale pro instalaci redakčního prostředí a několika her stále dobře postačí.
Po „multimediální“ stránce padla volba na kvalitní a rychlé DVD Pioneer A05SZ (16x DVD/40x CD), standardní Sound Blaster Live! 1024 a repráčky Creative PC Works FPS-1000 (subwoofer 10 W + 4x repro 3,5 W). O klávesnici a disketové jednotce se rozepisovat nebudu, síťovou kartou se stal MicroNet SP2500R (10/100, RJ45) a jako myš posloužil lidový Genius NetScroll+ s kolečkem. Monitor součástí sestavy nebyl, protože nám doma jedna sedmnáctka přebývala, a všechno to bylo umístěno do skříně miditower 848C.
A už to tu máme!Hned na úvod jsem zaznamenal dvě příjemné věci: první bylo to, že mi technici mateřského Mobil serveru ušetřili „hrubou“ práci a sestavu poskládali dohromady (díky :-) a druhou to, že základní deska ASUS A7V byla revize 1.02. Co z toho plyne? Mimo jiné to, že disponuje přepínači pro nastavení multiplikátoru, že nemá pro mě zbytečný vestavěný zvukový čip a že má tepelné čidlo vestavěné v lůžku procesoru – nemusíme tudíž přemýšlet, kam to ten senzorový kabílek přilepíme, protože tu žádný není.
Nepředpokládám, že byste byli příliš zvědavi na osvědčené a prozkoumané komponenty, takže se jen zmíním o tom, že paměť splnila všechny na ní kladené nároky, grafická a zvuková karta taktéž, repráčky hrajou hezky a disk je příjemně rychlý. Naopak si myslím, že vás bude zajímat ladění této sestavy na vyšší výkon, a proto bez dalších okolků přejdu právě k tomuto tématu.
Trudná cesta k vyšším metámMusím hned úvodem předeslat, že A7V nebyla tak bezproblémová deska, jak jsem vzhledem k její pověsti a ceně očekával. Přesvědčil jsem se o tom jak na vlastní kůži, tak i z příspěvků uživatelů v různých fórech. Za standardních podmínek se chovala celkem dobře, měla jen jeden problém (snad už byl upgradem BIOSu vyřešen): cca v jednom z deseti případů nedokázala při startu Windows detekovat myš na konektoru PS/2.
První cesta při ladění systému mě vedla k BIOSu základní desky. Po prostudování stránek ASUSu jsem zjistil, že můj motherboard má BIOS verze 1004D z 26.9.2000 a že k dispozici je již o čtvrt roku novější verze 1005A. Nuže, provedl jsem úspěšný flash – poté se ale začaly dít divné věci. Systém jednak náhle nebyl schopen najít DVD, které bylo připojené na separátním kabelu UDMA/66, a jednak při každém bootu tvrdošíjně vypisoval, že nemá k dispozici žádný startovací disk – po stisknutí libovolné klávesy na této hlášce však z pevného disku připojeného na UDMA/100 úspěšně nastartoval. Zjistil jsem, že jediná možnost, jak se v této situaci dostat k DVD, je připojit tuto jednotku k pevnému disku na rozhraní UDMA/100. Poněkud iritující, že? K předchozímu BIOSu se mi vracet nechtělo, ale když se po nějaké době začaly objevovat chyby při čtení z DVD a pevného disku, měl jsem toho akorát dost. Flashnul jsem zpátky původní BIOS a ponechal tentokrát všechny parametry na implicitních hodnotách. A vida, najednou to bylo v pořádku! Dodatečným pohledem do diskusních fór na různých internetových stránkách jsem zjistil opravdu kuriózní věc: po upgradu BIOSu na 1005A je třeba nechat zapnutou volbu Boot Virus Detection (??), jinak se můžete setkat s různými, zejména diskovými problémy. Na tomto malém příkladu vidíte, co mám na mysli, když říkám, že platformy AMD jsou pořád ještě vhodné spíše pro „nekritické aplikace“ a uživatele, kteří se nebojí experimentů a reinstalací Windows. Doufám, že druhá generace základních desek pro Durony již podobnými neduhy trpět nebude. Není to nic, z čeho by se zkušenější člověk nedostal, ale ne každý chce svůj čas trávit tímto způsobem.
A teď už konečně – clock up!Při přetaktovávání jsem se rozhodl nejdříve odhalit, jakou šanci na zvýšení výkonu má člověk, který nebude měnit multiplikátor a tím pádem se nebude muset fyzicky dotýkat procesoru. Výsledky byly, jak jsem ostatně očekával, nevalné. Nejvyšší frekvence systémové sběrnice (FSB), za níž se počítač choval zcela stabilně, byla 103 MHz, tj. procesor běžel na celkových 772 MHz.
Nebudu vás napínat a přistoupím k tomu nejzajímavějšímu – mikrotužce čmárající po procesoru a uvolňující tak multiplikátor. Operace se povedla a frekvenci jsem postupně zvýšil až na 1 GHz, kdy byl Duron schopen se dostat do Windows, ale bohužel ani o krok dál. Sestoupil jsem tedy na 950 MHz, kde procesor vypadal velmi stabilně a proto jsem ho podrobil dlouhodobějším zátěžovým testům. Vzhledem k tomu, že se v náročných 3D hrách sice velmi zřídka, ale přece jen zasekl, musel jsem s multiplikátorem slézt až na hodnotu 9, kde jsem už úspěšně zůstal. Pak nastalo dolaďování pomocí FSB, které skončilo na 102 MHz. Výslednou frekvencí našeho Duronu 750 po optimalizaci tedy bylo 102 x 9 = 918 MHz, což nakonec není tak špatný výsledek. K tomu bylo také nutné využít dalších prostředků, které A7V pro přetaktovávání poskytuje – zvýšit napětí jádra procesoru z nominálních 1,6 na 1,85 V a vstupně/výstupní napětí (dodávané do DRAM, čipsetu, AGP, PCI a I/O bufferu procesoru) ze standardních 3,56 na 3,69 V.
Při honění megahertzů také nesmím zapomenout na grafickou kartu – MX skrývá obvykle slušný potenciál a ELSA se místo nominálních 175 (čip) a 166 MHz (paměť) dala bez problémů provozovat na kombinaci 195/200.
GrafyJak vyplývá z výše uvedeného, budeme porovnávat výkon Duronu na třech frekvencích: nominálních 750, „nemultiplikátorových“ 772 a maximálních 918 MHz. Pro srovnání s intelovskou konkurencí poslouží Celeron 566 běžící na 850 MHz. Jako měřicí software jsem použil pouze „syntetickou“ Sandru 2001, protože při benchmarkování pomocí her se ukázala grafická karta GeForce2 MX býti úzkým hrdlem systému – silný procesor ji na všech svých frekvencích dokázal zasytit daty natolik, že rozdíly ve snímkové rychlosti byly minimální.
Vidíme, že přetaktování o cca 20 % nám přineslo zhruba stejný nárůst výkonu. Pouhé zvýšení FSB bez zvýšení multiplikátoru mělo celkem zanedbatelný efekt. Opět jsme svědky toho, že výkon jádra Duronu je na stejné frekvenci v podstatě stejný jako u Celeronu; to, kde spočívá síla Duronů, ukazuje následující test průchodnosti paměti.
Durony se svou systémovou sběrnicí o rychlosti 2x100 MHz protlačí z/do operační paměti za jednotku času podstatně větší množství dat než Celerony, a to i tehdy, přetaktujeme-li Celeron z nominálních 66 na 100MHz FSB. Zde spočívá největší slabina Celeronů – teď uvidíme, jestli nové 100MHz Celerony, které Intel začal minulý týden distribuovat, bude možné na vhodných základních deskách přetaktovat na 133MHz FSB. Jestliže ne, pak není o co stát. K paměťovému benchmarku bych ještě poznamenal, že jsem využil schopnosti desky A7V provozovat operační paměť asynchronně s procesorem, tedy na jiné (byť odvozené) frekvenci. Proto při 102, případně 103MHz FSB běží paměť na 136, respektive 137 MHz.
ZávěrSestava běžící stabilně na 918 MHz je dobrým výchozím bodem pro hraní současných her, o seriózní práci ani nemluvě. Ještě je tu ale ještě jedna vada na kráse: mám-li multiplikátor nastaven na hodnotu vyšší než 8,5, počítač se po spuštění nedostane ani k zobrazení BIOSu a začne vydávat zvuk „hoří“ (střídá hluboký a vysoký tón). Jenže ono nehoří – stačí stisknout tlačítko Reset, počítač nastartuje a bez problémů a po libovolně dlouhou dobu na požadované frekvenci pracuje, přičemž teplota procesoru nepřesahuje 70 stupňů Celsia. Ke své nelibosti jsem tedy nakonec byl nucen snížit frekvenci ještě jednou (a definitivně naposled) na 103 x 8,5 = 876 MHz, abych nemusel každý den poslouchat hasičskou hymnu, jejíž význam jsem nenašel nikde vysvětlen, ačkoli si na ni na Internetu stěžují i jiní uživatelé.
Co dodat? Duron má slušný výkon a je celkem dobrým pískovištěm na hraní pro toho, kdo má čas a chuť na experimenty. Deska ASUS A7V mě sice poněkud zklamala, ale dnes už je tu další generace motherboardů pro Socket A, které, jak doufám, mají dětské nemoci za sebou, umožňují změnu multiplikátoru z BIOSu a ne pomocí přepínačů atd. Ostatní komponenty sestavy plní svou funkci bez nejmenších problémů.
