Honza Srp: Já už toho v posledním roce o Poldovi napsal docela dost, takže se nechci opakovat. Nemyslím si, že jde o nejhorší sérii na světě, na druhou stranu nevidím jediný důvod proč u něčeho podobného ještě dnes trávit čas. Vytáčí mě ale, že se chabé finanční výsledky posledního dílu dávají do souvislosti s pirátstvím. Piráti byli, jsou a budou, i když už k tomu objektivní důvody v podstatě neexistují (viz můj starší komentář). Počítat s tím ve svých odhadech bohužel musí každý, kdo chce na PC hry vydávat. A že v minulém tisíciletí zamrzlá adventura plná prvoplánového estrádního humoru nemá úspěch, vlastně může překvapit jen některé tuzemské novináře.
Ano, můžeme se tady samozřejmě dál plácat po zádech, rozdávat sedmičky za to, že to mluví po našem a nepadá na plochu, a třeba se nakonec najde dost lidí, kteří si hru z lítosti koupí (což je překvapivě častý argument v diskusích). Kdo ví, třeba se díky tomu ještě jednou dočkáme i osmého dílu. Osobně bych radši, kdyby autoři po dvaceti letech opustili svoji komfortní zónu a zkusili to příště trochu jinak, ideálně bez humoru.
Polda: S poctivostí nejdál pojdeš
Polda 6
Ondřej Zach: Svého času jsem kupoval a hrál všechny české hry, což tehdy byly hlavně adventury, takže kromě profláknutých věcí, jako je Tajemství Oslího ostrova, se mi doma povalují kousky typu Ramonovo kouzlo, Swigridova kletba či nedoceněný původní Posel bohů. Komediální Polda vyšel ve správné době, a co mu chybělo na technickém zpracování, doháněl skvělým dabingem s Luďkem Sobotou či Jiřím Lábusem. Tuším, že to v Česku byla nejprodávanější hra roku 1999. Dvojka mi přišla ve všech směrech lepší a další… další už jsem asi nehrál, a pokud ano, tak si na to nepamatuji.
Adventury jsem postupně přestal hrát úplně, pokud nebudu počítat vizuální román Famicom Detective Club, tak poslední byl asi Thimbleweed Park. Co se Poldy týče, když nám Honza posílal různé obrázky z recenzování Poldy 7, tak jestli malinká část ve mně uvažovala o tom si ho zahrát, tak mě chuť přešla. Grafika i stylizace se mi líbí, nicméně ty vtipy, to je zlo. Přijde mi to, jako když se někdo snaží převyprávět vtipy, u kterých jste se v nějakém kontextu (možná) zasmáli v hospodě s kámošema, což prostě nemůže dopadnout dobře. Ale jak se říká – proti gustu žádný dišputát.
Polda 7
Petr Zelený: O sérii adventur Polda samozřejmě vím, koneckonců to byl v devadesátých letech jeden z mála ryze českých počinů na poli videoher. Ale popravdě řečeno jsem žádného Poldu nikdy nehrál. Adventury nikdy nebyly mým žánrem a jediná, u níž jsem strávil víc času (a pamatuju si to), byl Agent Mlíčňák. Ale i když Poldu přímo nehraji, jsem rád, že se má tato série čile k světu – už jen proto, že zastupuje žánr, který v přívalu všech možných stříleček a akčních RPG trochu trpí.
Ondra Martinů: Čtvrtý díl Poldy byl ten první, který jsem hrál. Bylo to ještě na prvním stupni základní školy. Dokonce to byla vůbec první hra, kterou jsem hrál na domácím PC díky tomu, že byla k počítači už přibalená. Vzpomínám si, že mě celkem bavila, byť jsem si musel pomáhat návodem nebo se i zeptat rodičů o pomoc. Takže na čtyřku mám docela dobré vzpomínky.
Postupem času jsem vyzkoušel i pár předchozích dílů, tuším že jedničku a dvojku, trojku jsem nehrál. Tyto díly na mě však moc nezapůsobily, oba jsem po chvíli odložil. No a pak když vycházela pětka, tak tu jsem jen letmo potkal ve vystaveném počítači na brněnském veletrhu Invex, a těch pár desítek minut hraní mi stačilo na utvoření dojmu, že ji nejspíš hrát celou také nemusím. Šestka se sedmičkou mě už minuly úplně. Humor ve hrách mám sice rád, ale s tím v Poldovi si moc nerozumím.
Polda 7
Honza Ždárský: Série Polda šla mimo mě. Éra adventur mě dost minula a v dnešní době nenacházím důvody si sérii vyzkoušet.
