Centrálu Pokémon Company na první pohled nerozeznáte od ostatních staveb. Je to jedna z tuctu moderních kancelářských budov, které obklopují umělé jezírko s vodopádem. Poblíž jsou jakési moduly pro schůzky či oběd a pár stánků s jídlem. O moc návodnější nebyla ani recepce, ačkoliv po chvilce čekání si polský člen výpravy všiml části žluté figurky Pikachu, který byl vidět v horním patře skrze sklo.
Střih. Vystupujeme z výtahu a před námi se otvírá zcela jiný svět. Po straně svítí stylové logo, záhy nás přivítají dvě usměvavé sochy Pikachu. V dohledu je spousta merche, zasedačky jsou pojmenovány po pokémonech, zkrátka – pokud máte rádi pokémony, bude se vám zde líbit.
Na návštěvě v londýnské mezinárodní centrále Pokémon Company
Po krátkém briefingu už usedám k jedné z pěti konzolí a pouštím se do hry. Ačkoliv se podle nízkého levelu pokémonů okolo zřejmě nacházím ve startovní zóně, level těch, které mám v družině je 25. Nejprve se pouštím do prozkoumávání. K dispozici už mám legendárního Koraidona, s nímž je pohyb po herním světě velmi málo omezovaný, a tedy i zábavný. Na hřbetě pokémona lze lézt po skalách, plavat a stiskem klávesy se promění v kluzák. Velká paráda je, že pohyb po herním světě se obejde bez nahrávacích obrazovek.
Má to ovšem i své stinné stránky. Netuším, jak moc starý build jsem hrál, nicméně pokud očekáváte, že se grafika oproti Arcesusu zlepšila, tak vás zklamu. Je stejná a na monitoru nevypadá moc dobře. Objekty se viditelně v určité vzdálenosti dokreslují, od středových vzdáleností dál chybí detaily. Na druhou stranu, nakoukl jsem jedné z prezentujících přes rameno, která v handheldovém režimu připravovala raid a tam hra vypadala ne menší obrazovce výrazně lépe. Ale to není žádná novinka.
Pokémon Scarlet a Violet
Když jsem se nabažil toulání po herním světě, vyrazil jsem do městečka porazit místního gym leadera. Tradičně jsem musel nejprve projít zkouškou, která byla v tomto případě triviální. Cílem bylo najít v městečku deset slunečnic. Posléze následoval tradiční souboj na tahy, který byl taktéž lehký, protože jsem měl o osm levelů silnější pokémony. Na travní typy jsem nasadil ohnivé a bylo vymalováno.
Tradiční nejsou jen souboje, ale i samotné chytání. Pokémony sice vidíme, ale nemají vlastní režimy chování jako v Arceusu, stačí se s nimi střetnout. Což je škoda, protože k otevřenému světu by pojetí Arcesusu pasovalo lépe. Přesto je tu jedna nová featurka, která se bude líbit. Pokémony lze totiž posílat vpřed určeným směrem, takže mohou například sebrat předmět, ale hlavně nezávisle na vás bojovat s jiným pokémonem. To mi přišlo během prozkoumávání světa celkem užitečné a tvůrci našli i další využití.
Pokémon Scarlet a Violet
Používá se totiž při invazi na nepřátelské základny padouchů z Teamu Star. Nejprve jsem musel v poměrně štědrém časovém limitu porazit třicet pokémonů náležících Team Staru, a to právě pomocí automatických bitev. Vyslat přitom lze víc než jednoho pokémona naráz. Teprve posléze se aktivoval souboj se strážcem základny, v tomto případě dívčinou Melou a jejím Starmobilem. Souboj byl poměrně náročný, před potupnou porážkou mě zachránil Armarouge, který měl rezistenci.
RECENZE: Pokémon Legends: Arceus je hra, kterou si fandové dlouho přáli |
Pokud vývoj hry sledujete trochu podrobněji, z mého povídání jste mohli vyvodit, že jsem hrál verzi Scarlet. Určitě stojí za to zamyslet se, kterou zvolit – na výběr je Scarlet a Violet. Liší se pár exkluzivních pokémonů, profesoři a škola, kterou vámi vytvořená postava navštěvuje (respektive školní uniformy, název a erb). Hlavním důvodem je ovšem legendární pokémon, který slouží i jako dopravní prostředek – uvidíte ho tak celkem často. Je za tím i určitá filozofie: Scarlet ztělesňuje minulost, zatímco Violet budoucnost.
Ještě mě napadá: výrazně bohatší jsou možnosti přizpůsobení vlastní postavy a v éře sociálních sítí nepřekvapí, že ve fotorežimu si lze pořizovat i selfie.
Pokémon Scarlet a Violet
Na závěr jsme vyzkoušeli multiplayerovou složku hry. Nejprve jsme se spojili pomocí kódu a následně absolvovali tera raid bitvu. Pokémon byl nad naše síly, takže nejenže jsme ho nedokázali porazit v časovém limitu, dokonce nám vyprášil kožichy úplně. Zajímavé je, že v tera bitvách se nečeká na tahy ostatních, zkrátka provádíte akce, když můžete. Povzbuzení ostatních pomocí emote přitom není jen vizuální, ale projeví se například léčením celé skupiny. Má to něco do sebe, bitky jsou rozhodně mnohem svižnější.
Následně jsme vyzkoušeli další novinku v podobě hraní v kooperaci. Pokémon Center (což je po novém stánek s velkou střechou) má po boku žlutý portál s terminálem, který nás propojil. Následně jsme ve čtyřech brázdili otevřený svět, přičemž kdo objeví krystal aktivující raid, může přivolat ostatní.
Pokémon Scarlet a Violet
Celkově jsem měl ze seance velmi dobrý dojem. Nový díl navazuje na prověřený gameplay, klade důraz na skutečný otevřený svět a podstatně rozšiřuje online složku. Škoda jen, že ani tentokrát si nepřizvali inženýry z Nintenda, aby jim pomohli s optimalizací a dosáhli lepší grafiky. Xenoblade Chronicles 3 ukazuje, že to jde.
Pokémon Scarlet a Violet vychází 18. listopadu na Switch.
