Největší zlo v herním průmyslu - Call of Duty. Nekoukejte na obrázek moc dlouho, jinak vám poklesne IQ.
Začátkem měsíce došlo k odhalení nových dílů u dvou z vůbec nejvýdělečnějších sérií herního průmyslu. Zatímco Activision se svým Call of Duty: Infinite Warfare sklidil jen posměch a pohrdání, konkurenční Battlefield 1 od Electronic Arts naopak ovace ze všech stran.
Co to znamená? Když pomineme, že v EA lépe přečetli aktuální náladu a zasazením do první světové války prostě trefili hřebíček na hlavičku, nenajdeme mezi trailery až takový rozdíl. Rychle sestříhaná směsice akčních záběrů (z nichž drtivá většina není ani ze samotné hry) a cool hudební doprovod. Tedy nic, čeho bychom v předešlých dekádách neviděli tuny. Dá se z toho snad usuzovat, že bude CoD špatnou hrou a Battlefield naprostá bomba? Ne. Znamená to jen, že si v EA najali šikovnější PR agenturu.
Nenávidím, tedy jsem
Battlefield: Hardline má na Metacritic od hráčů hodnocení 3.7, tentokrát to ovšem bude úplně jiné.
Nechci tu řešit potenciální kvality a neduhy těchto stříleček, nejspíš si zase zahraji oboje, ale určitě nehrozí, že bych si odškrtával dny v kalendáři. Mnohem více mě zaujala extrémní polarizace názorového spektra. Jako by k vytvoření pevného a neměnného názoru ani nebyla potřeba víc než pouhá minuta propagačního videa.
Už navíc nestačí jen vyjádřit podporu svému favoritovi, ještě je potřeba poplivat toho druhého. Call of Duty už dlouho patří mezi největší otloukánky diskusních fór, symbol degenerace a úpadku, a slušní hráči se mu vyhýbají obloukem. Že by ovšem najednou všichni zapomněli, že EA je jedna z nejvíce nenáviděných firem na světě a vydání Battlefieldu 4 byl po všech stranách průšvih? Nejsem samozřejmě tak naivní, aby mě výrazněji trápilo, že se lidé na internetu jen urážejí a nepoužívají racionální argumenty, volba prezidenta před pár lety mi vzala veškeré iluze. Přesto, není trochu zbytečné lámat hůl o psa, který se ještě ani nenarodil?
Všechno je na nic
Kapitalismus s lidskou tváří - autoři Zaklínače 3 umí prodat AAA hru a ještě být oblíbení. Výjimka potvrzující pravidlo.
Nadávat herním firmám, obzvláště těm velikým, už tak nějak patří ke koloritu scény, každý má názor na to, co je špatně, a ví, jak by to mělo být lépe. Vymezovat se oproti Call of Duty, které pravidelně vychází již 13 let, ovšem nesvědčí o intelektuální výši jako spíše o nedostatku soudnosti. Co jste proboha čekali, dialogové RPG?
Se stejnou argumentací bych mohl každý den zapínat v televizi Ordinaci v růžové ulici a být pokaždé zklamaný, že to stále ještě není podle mého gusta. Herní trh nikdy nebyl širší a troufám si tvrdit, že si vybere každý. Proč mám proto při sledování většiny debat o hrách pocit, jako by rozmazleným dětem někdo rozšlapal oblíbené hračky? Chamtivý manažer, líný konzolista, pomatená feministka a tlustý Američan, to jsou oni, čtyři jezdci herní apokalypsy, kteří mají na svědomí úpadek našeho odvětví. Tedy alespoň podle webových diskusí. Anebo je to jen tím, že ona viditelná „síla lidu“ je ve skutečnosti jen minorita frustrovaných uživatelů?
Dělejte, co vás baví
Hlasitá komunita si vyvzdorovala nový konec pro Mass Effect 3, který byl paradoxně ještě nudnější než původní.
Tak dlouho jsme si všichni přáli, aby okolí bralo hry vážně, až jsme to možná sami přehnali. Být oddaný fanoušek je krásná věc, být zaslepený idiot je spíše k politování. I když je výroba hry obrovský byznys, na němž se podílí klidně i stovky lidí, pořád jde částečně o autorské dílo. Že se načrtnutá vize ve všech ohledech zcela neshoduje s tou vaší se stává.
Stejně jako není nikde dáno, že si musíte výsledek koupit a zahrát, není nikde řečeno, že jsou autoři hry povinni naservírovat vám za 1000 Kč hru podle individuálních preferencí. Pokud však budete podporovat ty, kteří si podle vás peníze zaslouží a ty ostatní ignorovat, budeme nakonec všichni šťastnější. Protože i negativní reklama je reklama, a představa, že lidé v Infinity Ward pláčou žalem u svého videa s téměř dvaceti miliony zhlédnutí za první týden, je zcela zcestná.
