Emanuel Svoboda – Vlastní postavu si vždy vytvářím podle sebe, pokud to editor umožňuje. Takže hezky dlouhé vlasy, plnovous a brýle tlusté jako dna od zavařovacích sklenic na okurky. Jo, to jsem celý já!
Dan Jarocký – Pokaždé se snažím vytvořit postavu, která je mi alespoň trochu podobná, což se popravdě ne vždy podaří. V některých případech totiž až přílišné úpravy základního obličeje a tělesných proporcí končí kontraproduktivním výsledkem, jenž má k lidské rase daleko. I z toho důvodu často tvorbě postavy nepřikládám až takový důraz a raději věnuji čas jiným náplním hry.
Jan Srp – Většinou se snažím, aby mi byly co nejpodobnější. Vytvářím si tedy snědé černovlasé hezouny s mohutným plnovousem a ostřížím pohledem, ze kterého nepřátelům běhá mráz po zádech a slečnám se podlamují kolena. Více než do fyzických atributů cpu bodíky do inteligence, moudrosti, charismatu či štěstí.
Je toto Honza Srp?
Nebaví mě hrát za lopaťáky, kteří v první linii riskují poškození svého účesu, místo nich preferuji opatrné borce, kteří celou situaci kontrolují zpovzdálí. Kouzelníci, druidové, odstřelovači a podobná „srabácká“ povolání jsou pro mě jak dělaná. Jméno si dávám vždy zásadně svoje. Občas si tedy vyzkouším podle momentální nálady nějaký experiment a hraji za jinou rasu nebo jiné pohlaví, většinou toho ale brzy začnu litovat.
Petr Zelený – Rozhodně nemám žádný manuál nebo pevný postup. Ale obecně se dá říct, že pokud mám možnost výběru, hraju raději za ženské. Třeba Mass Effect jsem tak projel celý. Důvodem je asi to, že na ženské postavy se mi lépe kouká. A kdoví, třeba je to i nějaký signál mého podvědomí, které zkouší, jaké by to mohlo být, pokud bych se narodil jako druhé pohlaví :-)
Jan Lysý – Já upřímně řečeno nějaký standardní a obvykle užívaný recept nemám, je to obvykle podle nálady. Nejsem ten typ, který si vytváří postavu, jež je mu vizuálně podobná, aby se s ní víc ztotožnil, většinou improvizuji. Někdy tak jako inspirace poslouží má jiná oblíbená postava z her, filmů, seriálů nebo komiksů, jindy je to prostě dílo náhody. V určitých hrách tak mám jako postavu živoucí tank, kterému není radno se připlést do cesty, v další nebezpečnou femme fatale a v jiné zase drobného štíhlého kouzelníka.
Ondřej Zach – Stejně jako Eman rád hraji za sebe. To znamená atletická, vypracovaná postava, ostře řezané rysy v obličeji a pohled, z nějž se ženám podlamují kolena. Jedinou výjimkou je hra World of Warcraft, v níž hraji zásadně za pandy. Samozřejmostí je upravený vzhled pro tzv. „role play“, abych se do hry mohl opravdu vžít. K High Fantasy to zkrátka patří.