Ondřej Martinů – Vzhledem k tomu, že opravdu vůbec nerozumím sérii Final Fantasy i poté, co jsem dal šanci populárnímu remaku sedmého dílu (a vzdal to po pár hodinách), tak mě opravdu nechává chladným letošní šestnáctý díl. Bude to prostě jedna z dalších her, které mě úplně minou. Podobně mě míjí třeba i série Diablo, takže ani k novému čtvrtému dílu nemám moc co říci. Betaverzi jsem zkoušel, nepřišla mi špatná (číst první dojmy na Bonuswebu), ale zkrátka to není nic, co bych chtěl hrát.
Když se zamyslím nad vzdálenější budoucností, pak jsem si prakticky jistý, že mě nebudou zajímat tituly jako Death Stranding 2, další Outer Worlds a asi ani příští Silent Hill, což je také série, kterou jsem nehrál. Samozřejmě, že budu rád, pokud mě něco z toho přesvědčí o opaku, ale moc v to nedoufám. A než abych je vyjmenovával, tak dodám, že mě naprosto nechávají chladným všechny sportovní hry (fotbal, hokej apod.) a také mlátičky jako Mortal Kombat nebo Street Fighter.
Honza Lysý – V mém případě to bude Lies of P. Byť je námět působivý a vizuální pojetí vypadá zajímavě, tak už upřímně ztrácím zájem o extrémně náročné hry, protože jsem se z fáze „sice jsem na nervy, ale otestuji své schopnosti a odolnost, budu pozorně mapovat pohyby protivníka a zvládnu to“ dostal do fáze „nemám na to trpělivost a ještě chvíli a prohodím něco zavřeným oknem“. Byť jsem si v minulosti těžké hry užíval, teď vyhledávám více ty, u kterých se odreaguji.
Honza Žďárský – Abych řekl pravdu tak mě chladným nechává drtivá většina her, které jsou pouze remake nebo remasterovanou edicí. V tomto ohledu jedinou výjimkou pro mě je Final Fantasy VII Remake.
Ještě před nějakým měsícem bych do tohoto seznamu zařadil Diablo IV, nicméně proběhlá beta mi ukázala mnoho dobrého, stejně tak jako dost věcí, na kterých budou muset ještě vývojáři zapracovat. Pokud bych měl tedy zmínit hry, o kterých se mluví, ale nijak zvlášť mě nezaujaly, zmínil bych nový díl Dead Island (číst první dojmy z hraní) a Hades 2.
Dead Island 2
Roguelike akce Hades 2 není vyloženě hrou, která by se mi nelíbila. První díl byl z hlediska hratelnosti skvělý. Nicméně si nejsem jistý, jestli dokážou znovu posunout hru z hlediska hratelnosti nebo zda dokážou přijít s nějakým novým zajímavým nápadem. Nový díl mi spíše přijde zbytečný a snaha „vytřískat“ ze série co nejvíc peněz.
Série Dead Island mě nezaujala vůbec. Z hlediska grafiky, hratelnosti i soubojového systému mi přijde mnohem lepší i zajímavější série Dying Light. Představení hry na loňském Gamescomu, které mělo být jedním z tahounů konference, mi přišlo spíše nudné, nicméně nejsem cílovou skupinou hry (totožný „problém“ mám i s novým dílem Stalkera).
Martin Kaller – Přiznám se, že takových projektů je v aktuálním roce povícero. Pro příklad sáhnu po titulu, který je tady doslova za pár dní. Jde o Dead Island 2, zombie dobrodružství s akcentem na nekompromisní akci. Nechci předjímat, nakolik kvalitní tato akce ve finále bude. U mne primárně rozhoduje, že nejsem ale vůbec fanouškem first-person herní perspektivy. Což z Dead Island 2 činí záležitost, která v mých očích zkrátka nemá perspektivu. A pokud bych chtěl najít ještě nějaký další důvod pro zamítnutí vstupu do mé herní knihovny, pak to může být skutečnost, že já biftek raději více propečený než takto krvavý!
Ondřej Zach – Je jich víc, ale nejsem nějaký ostentativní odmítač. Pokud to budou opravdu velmi dobré hry, rád si je zahraju. Prozatím ovšem na mé vlně úplného nezájmu surfují Final Fantasy 16 (vždycky jsem hrál nějaké jiné JRPG než něco z této série), Death Stranding 2, Lord of the Rings: Gollum, Suicide Squad: Kill the Justice Leage či Avatar.
Final Fantasy XVI
The Lord of the Rings: Gollum
Honza Srp – První mě napadl Redfall, ale mám pocit, že po oznámení, že poběží jen ve 30 FPS, už se na něj těší jen málokdo. Volím proto pro zbytek redakce horkého kandidáta na hru roku The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom. Ne, že bych si snad myslel, že se hra nepovede, naopak očekávám absolutní hodnocení. Problém je v tom, že hra vypadá hodně podobně jako předchozí Breath of the Wild, a ten mě moc nebavil. Těžko říct proč, vlastně tak nějak od pohledu tuším, co na něm lidé tak milují, ale u mě se to jednoduše nesepnulo.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Zkoušel jsem několikrát, v rozmezí pěti let a vždy to po pár hodinách odložil. Asi mi chyběla motivace v podobě svázanějšího scénáře, vždy jsem při bloudění ztratil pojem o tom, kdo jsem a co tam vlastně dělám. Nesedí mi taky pohádková odlehčená atmosféra, mám rád své hry temné a depresivní. Vím, že jde o jednu z nejlépe hodnocených her všech dob, ale tak to holt je, na všem se nutně musí líbit to samé.
