3D plošinovkám se na konzole N64 nebývale daří. Stačí vzpomenout na kultovní Super Mario 64, označovaný svého času jako nejlepší videohra všech dob, či relativně nedávný titul Donkey Kong 64. V obou případech se však nedá stoprocentně mluvit o striktním zařazení do žánru plošinovka, neboť tu nechybí ani zajímavé adventurní či přímo RPG prvky. Třebaže je vizuální podoba uvedených her pro mnohé hodně infantilní, proklamované oslovení převážně mladších hráčů ze strany Nintenda nejenom na tomto příkladě dostává vážné trhliny. Neboť Banjo-Tooie jsou poměrně obtížným kusem pro jakéhokoliv malého pařana, pročež se nutně ke slovu dostávají jeho starší sourozenci, potažmo rodiče. Čeká je tady nová výzva jejich schopnostem, neboť další dobrodružství je znovu značně rozsáhlé...
Ve hře Banjo-Kazooie se našim hrdinům po dlouhých peripetiích konečně podařilo udolat zlotřilou čarodějnici Gruntildu, která tady hodlala uloupit půvab Tooty, což je jen tak mimochodem Banjova malá sestřička. Ve svém důsledku to byl pro Gruntildu vpravdě fatální krok.
Uběhlo něco času. A jednoho obyčejného večera, kdy všichni staří známí zasedli k partičce pokeru, se nedaleko jejich domovů stalo cosi zlého. Za přičinění kouzel svých nehezkých sester vstává Gruntilda z mrtvých a chce se ihned krutě pomstít. A jelikož za ta léta pod drnem resp. pod kamenem poněkud zhubla (je chudinka kost a kůže - a tady doslova a do písmene), hodlá pomocí speciálního stroje vysát životní sílu obyvatel našeho ostrova pro navrácení sebe sama do původní formy a podoby. Banjo a Kazooie tedy vyráží znovu na cesty. V jejich prospěch mluví neuvěřitelná spousta pohybových aktivit, další pomocníci (vyjma krtka Bottleho, o něhož přijdeme v nešťastném herním prologu) a Gruntildina falešná sebedůvěra, že se jí tentokráte nemůže nic stát.
Po hudební stránce se tady kupodivu nedá mnoho vytknout. Skvělý hudební doprovod vás provází celou hru a výtečně podbarvuje architekturu jednotlivých světů a úrovní (důl, zábavní park či exkurze do prehistorie). K tomu skutečně roztomilé samohláskové namluvení dialogů, vyznačující se pro každou postavu jiným nadabováním. Navíc mají dialogy osobitý šmrnc a vtip a tady musím říci, že se v tomto ohledu u málokteré hry takhle příjemně pobavíte.
Grafické zpracování je na poměry N64 vynikající (tudíž přehlížím jednoduché textury), nevšiml jsem si ani obvyklého doskakování vzdálenějších objektů, a to tady není žádný milosrdný pláštík mlhy, který by mohl leccos skrýt. Úrovně navíc hýří všemi barvami a jsou velice rozsáhlé a členité a hlavně navzájem geniálně propojené, takže máte dojem maximální celistvosti hry. To všechno bez podpory 4MB grafické expanze? - bravo!! Jediným závažnějším problémem je famerate, v některých prostorách dochází ke zcela viditelnému po-tr-háv-á-ní obrazové animace, což je škoda ...
V první herní inkarnaci jménem Banjo-Kazooie jste museli sbírat hudební noty pro otevření dalších lokací. Nyní se za tyto symboly dočkáte nových pohybů, které vás postupně naučí Bottleho bratr Jarmars, toho času v armádních složkách. Čeká vás několik desítek impresivních pohybových aktivit a je skutečně k nevíře, kterak se Rare zadařilo tak neskutečné množství vměstnat na jeden ovladač. Skákání na několik způsobů, plavání a potápění, automatické přichycení okrajů platforem a ručkování, šplhání nebo velká škála všemožných ataků v third či first person perspektivě. S tím však také částečně souvisí určitá zmatečnost při jejich aplikování v praxi navzdory tomu, že některé sady pohybů může provést jenom Banjo a jiné zase pouze Kazooie. Ano, nyní tu máme vítanou volbu rozdělení obou hrdinů, čemuž v prvním díle nebylo.
Střelba vajíček má také znatelné vylepšení v podobě typového navýšení této specifické munice (např. grenade eggs). Naposledy mohu uvést velké množství miniher, které Banjo-Tooie obsahuje a jež si posléze můžete zopakovat v multiplayeru za asistence dalších třech hráčů. Najdeme zde akční pasáže ve stylu oblíbených stříleček ve vlastním pohledu, platformové proskakování kruhů, zajímavý fotbal na Mayahemském stadionu či skvělý otázkový kvíz na konci. Třebaže tato část není až tak nápaditá a nějak mimořádně zpracovaná, jako sympatický bonus to rozhodně oceníte.
Problémem všech 3D her tak nějak obecně bývá kamera a tady tomu není jinak. Neustále ji musíte dolaďovat a při této manuální korekci by s sebou hlavní kameraman mohl trochu hýbnout, neboli příležitostně byste byli velice vděční, kdyby reagoval o poznání pružněji. Také bych uvítal vlastní definici standardního nastavení přiblížení základního pohledu na lokaci. Ale budiž.
Ukládání pozice na vlastní cartridge tentokrát plně reflektuje vaše nasbírané úsilí - vyjma již zmiňovaných věcí zde dále shromažďujete ikony představující magické listy pro otevření cheatové sekce či maličkaté Jinjos, kteří se rozutekli do všech koutů ve strachu před čarodějkami.
V navýsost přehledném inventáři pak lze konfrontovat váš dosavadní status a pokrok a rychle zjistit, kde vás případně tlačí bota.
Díky rozlehlosti osmi světů se nevyhnete častému opakování jednotlivých lokací a to také proto, že puzzliny jsou tady koncipované tradičním způsobem použitým již v Banjo-Kazooie. Na spoustě míst vám pomůže jenom změna vizáže, kdy se za pomoci kouzelného rybníčku v jednom kouzelném vigvamu jedné velice kouzelné kouzelnice jménem Humba Wumba přeměňujete do rozličných podob, ve kterých si musíte otevřít cestu vpřed. Takhle se z vás stane Tyranosaurus Rex či skákající rozbuška. Tohle měl dřívávěji na starost Mumbo Jumbo, ale jelikož je z něj nyní hratelná postava a se svou magií zastane práci jinde, je uvedený náhradník resp. náhradnice více než vděčnou alternativou. Nota bene když o sobě tvrdí, že je mnohem lepší než malý Mumbo Jumbo. Pro dílčí usnadění vašeho cestování rozeseli tvůrci po celé hře spoustu teleportů, takže přechod z jednoho koutu světa do druhého je otázkou chvilky. Tady mám však jednu prosbu a tou propříště je implementace mapy, kteroužto Rare u svých her pravidelně opomíjí.
Co říci závěrem. Banjo-Tooie je prostě kouzelná gamesa, třebaže vyhlíží hodně podobně jako její zde mnohokrát citovaný předchůdce. Pročež britští Rare, kteří jsou nespornou ozdobou evropského vývojářského domu, tu tak učinili opravdu důstojnou rozlučku se stařičkou N64.
| Banjo-Tooie | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
