Konami, známý to chrlič her pro všechny videoherní platformy, přispěchalo se svou polívčičkou směrem ke konzoli Xbox. A tak se ve světě her a jejich náruživých hráčů objevil počin s názvem AirForce Delta Storm, letecká arkáda, jíž Konami až příliš nepokrytě okopírovalo od Namca a její navýsost populární série Ace Combat, jejíž čtvrtý díl již vyšel na platformě PS2 (Amerika) a testujeme jej nyní v redakci. Takže asi pochopíte, jak Delta Storm vypadá. Každopádně grafická část tohoto projektu z prvního pohledu ani zdaleka nedosahuje kvalit . Herní scenérie, v níž se daná mise odehrává, působí dojmem, že se na polygonech zbytečně šetřilo, pravidelně zamlžené pozadí milosrdně zakrývá např. neurčité kopcovité objekty v nezřetelných dálavách a samotné letadlo, v němž sedíte, vyhlíží také jako objekt, který by potřeboval renovaci, hodil by se i takový anti-aliasing (i když v tomto případě to rozhodně není tak fatální jako u PS2 titulu 
volné krajině či sloupce vody vzedmuvší se po salvě kulometu (jenom tehdy, jste-li dostatečně nízko nad vodou) či kondenzační stopy po vypuštěných raketách apod. Zkrátka, první dojem značně klame. Nicméně přes výše uvedená pozitiva je dlužno říci, že Delta Storm je po vizuální stránce stále horší než Ace Combat 04 a po hudební zrovna tak. Zvukovou část pak do jisté míry vylepšují některé momenty jako ozřejmení blízkého průletu letounu vůkol vašeho kokpitu apod.
Co by to bylo za letecký „simulátor“ bez pořádného výčtu letadel. Začínáte sice od píky, ale po vašich úspěších v častých bojích se nadějete sympatického finančního bonusu, za nějž pak na základně můžete dokupovat další stroje do vašeho pozvolna se rozrůstajícího hangáru. Máme tu S-37 Berkut, J 35 Draken, R-7 Corsair II, Mig-27 Froger J, EF2000 Typhoon, Su-23U Furnace, F-120C Nightcamel, F/A-18C Hornet, F-14D Tomcat, Su-27 Flanker atd. Zkrátka typový výčet je pěkně obsáhlý a je samozřejmé, že každý stroj má trochu jiné parametry, jako je odolnost, rychlost, stabilita či v neposlední řadě početní omezení zbrojního potencionálu. Bohužel mám dosti závažnou výhradu k ovládání. Série Ace Combat je zcela jistě typickou arkádou, ale letouny se ve vzduchu alespoň snaží chovat jako letadla. Tady tomu tak není. Fyzikální model letu je prostě příšerný a napoprvé jsem si myslel, že i zcela neakceptovatelný. Ale po rozčarování přichází vzácně střízlivá chvíle zjištění,
že nakonec žádný učený z nebe nespadl. Posléze si uvědomíte, že to vlastně ani tolik vadit nemusí, ovládání dostanete alespoň velice rychle do ruky a snadná manévrovatelnost strojů na druhou stranu vyvažuje obtížnost jednotlivých misí, kde musíte zpravidla obstát proti neuvěřitelné přesile nepřátelské techniky.
A třebaže váš stroj disponuje neomezenou municí v případě kulometu, někoho zasáhnout s touto zbraní chce opravdu dosti velké letové zkušenosti a mnohdy i pořádnou porci štěstí. Střemhlavé kulometné nálety na pozemní cíle, z jejichž řad se střely okolo vás rojí jako divocí sršni, jsou místy kontraproduktivní, protože protivníků je hodně a vaše letadlo není neprůstřelné. Samozřejmě pak tu ještě jsou naváděcí rakety, jenomže jejich počet je silně limitován, takže je potřeba zvážit, kdy je využít a kdy nikoliv, přičemž v tomto rozhodování hraje úlohu nejenom časový horizont, v němž musíte splnit všechny úkoly v úrovni. Stejně jako tomu je v Ace Combat, i tady máte dva výhledy na vaše snažení. Buďto se vám obrazovka přepne do podoby HUDu, tedy vše sledujete z pohledu jakoby vlastních očí, což je příjemné zejména v případě kulometné palby, která tu může mít rázem vyšší procentuální úspěšnost zásahu. Nebo se na celé dění díváte zpoza ocasu vašeho stroje, tedy jakoby third-person perspektivou. Informace na obrazovce nabízejí zohlednění počtu munice, výšku, rychlost a hlavně radar se zřejmým bodovým zohledněním nepřátel v lokaci a to vůči vaší momentální pozici.
Podle specifického zobrazení protivníka také brzy seznáte, zda-li se jedná o pozemní cíl, letadlo a jestli je pro zdar mise jej nutno „sundat“. Pro lepší povědomí o subjektu, na něhož musíte zaútočit, máte okolo soupeře zřejmou barevnou indikaci, ozřejmující nejenom vaši vzdálenost od tohoto potencionálního cíle.
Tvůrci tu přistoupili k danému tématu s jedním zajímavým nápadem. Hra je dále na mapě rozdělená na několik styčných bodů, přes které přelétáváte tam a zase nazpět. Představte si situaci, že máte základnu a od ní vede cesta k pobřeží, u něhož se právě objevila nepřátelská flotila. Skrze tři na mapě označené lokace pak musíte přelétnout až ke svému primárnímu cíli a tady je důležité, zda-li se přitom dostáváte nad oblast kontrolovanou nepřítelem či nikoliv. Pokud se zde objevily nepřátelské jednotky, musíte si cestu k moři ještě dále (a postupně) vyčistit, přičemž z tohoto střetu si přenášíte nemilou pozornost v podobě poškození letounu, jakož i vystřílené munice. Všechny nepříjemnosti se sice smažou návratem na základnu, nicméně to vás stojí drahocenný čas. Každý tah o políčko resp. lokaci vpřed nebo nazpět ubírá na počítadle času s dalším objevením nepřátelských sil, takže je dobré zvážit všechna pro a proti. Své v tomto kalkulu hrají finance, protože z každého úspěšného střetu si odnášíte dle vašeho počtu "zářezů" sympatickou finanční hotovost, za níž na základně lze dokoupit nové stroje. Nicméně protože hru lze uložit jenom na zmiňované základně, vzniká nám zde jedno nepříjemné schéma. Vyrazíte například na lov a na jeho konci vás v té finálové oblasti (úrovni) sestřelí. Tímto aktem však nevratně přicházíte o letoun, jenž byl právě nasazen a začínáte znovu z místa základny a
nyní už při umenšeném výběru dostupných strojů. Je jasné, že při finančních částkách za některé luxusní stíhače tohle většina z vás vyřeší prostým LOAD, což však zbytečně zdržuje, neboť pak budete muset znovu absolvovat několik již předtím absolvovaných bojových kapitol. Zkrátka, funkci SAVE bych tady opravdu znatelně vylepšil. Takhle je to místy poněkud frustrující a únavné …
Jinak lze říci, že přes sympatický briefing před každou hlavní misí se zde nedočkáte nějak závratné nápaditosti v úkolech každé úrovně, nebo-li Delta Storm pokračuje ve známých šlépějích „Seek and Destroy“. Nemusíte se nijak obávat o stav paliva ve vašich nádržích, vše je zohledněno v časovém limitu, pročež lze donekonečna provádět nepovinné čistky ve vzdálených nepřítelem zabraných lokacích a přitom jste s pohonnými hmotami pořád v aktivu. Opět to tedy není realistické, ale hratelnosti to navzdory všemu prospívá. Co mi tu však citelně chybí, je multiplayer, který by tohle arkádové snažení mohl příjemně zpestřit přítomností versus či přímo kooperativního režimu. Mohli bychom se pak možná i vyhnout jisté monotónnosti, jež se může po chvíli dostavit. Neboli od konzole nové generace bych již očekával více i v případě silně arkádového hávu. Třeba svobodnou volbu při výběru nových letadel, se kterými autoři dosti skrblí a přitom mám finance na zakoupení o třídu lepšího stroje, nebo možnost vylepšování výzbroje, jíž nabízí konkurenční Ace Combat 04, nebo kooperaci s wingmeny, ať to má nějaký strategický podtext. „Jo, chlapče, ale to už z toho děláš něco jiného než arkádu“, může zaznít v éteru. Jenomže s ohledem na zjednodušené ovládání tohle i přes zmiňované absentující možnosti arkádou vždy zůstane. Škoda.
| AirForce Delta Storm |
| Výrobce/Vydavatel |
Konami |
| Platforma |
Xbox |
|
| Multiplayer: |
ne |
| Vibrace/Analog: |
ano/ano |
| Další ovladač: |
ne |
| Paměťová karta: |
ano |
|
| Verdikt: |
Nedejte na první pohled, není to tak hrozné. Ale chybí tomu větší propracovanost a nápaditost a multiplayer. Nicméně fanoušky tohoto žánru to může zaujmout. |
|
|
volné krajině či sloupce vody vzedmuvší se po salvě kulometu (jenom tehdy, jste-li dostatečně nízko nad vodou) či kondenzační stopy po vypuštěných raketách apod. Zkrátka, první dojem značně klame. Nicméně přes výše uvedená pozitiva je dlužno říci, že Delta Storm je po vizuální stránce stále horší než Ace Combat 04 a po hudební zrovna tak. Zvukovou část pak do jisté míry vylepšují některé momenty jako ozřejmení blízkého průletu letounu vůkol vašeho kokpitu apod.
že nakonec žádný učený z nebe nespadl. Posléze si uvědomíte, že to vlastně ani tolik vadit nemusí, ovládání dostanete alespoň velice rychle do ruky a snadná manévrovatelnost strojů na druhou stranu vyvažuje obtížnost jednotlivých misí, kde musíte zpravidla obstát proti neuvěřitelné přesile nepřátelské techniky.
Podle specifického zobrazení protivníka také brzy seznáte, zda-li se jedná o pozemní cíl, letadlo a jestli je pro zdar mise jej nutno „sundat“. Pro lepší povědomí o subjektu, na něhož musíte zaútočit, máte okolo soupeře zřejmou barevnou indikaci, ozřejmující nejenom vaši vzdálenost od tohoto potencionálního cíle.
nyní už při umenšeném výběru dostupných strojů. Je jasné, že při finančních částkách za některé luxusní stíhače tohle většina z vás vyřeší prostým LOAD, což však zbytečně zdržuje, neboť pak budete muset znovu absolvovat několik již předtím absolvovaných bojových kapitol. Zkrátka, funkci SAVE bych tady opravdu znatelně vylepšil. Takhle je to místy poněkud frustrující a únavné …
