Parta nadšenců okolo hornomaršovského patriota Pavla Klimeše po 30 letech dokončila opravu renesančního kamenného kostela, který je od roku 1608 nepřehlédnutelnou dominantou obce. Záchranné práce začaly v roce 1987, nekonečná rekonstrukce finišovala před dvěma týdny. Na otevření si památku přišly prohlédnout stovky lidí.
Tým odborníků opravil interiéry, zrestauroval vnitřní omítky, mobiliář i majestátní barokní oltář, který je samostatnou kulturní památkou.
„Je to nová etapa obecního kostela,“ shrnuje maršovský starosta Pavel Mrázek. Záchrana nejstarší stavební památky ve východní části Krkonoš je ukázkou málokdy vídané vytrvalosti, patriotismu a neutuchajícího nadšení.
V prvních letech šly práce hodně ztuha. Pavel Klimeš s páterem Janem Rybářem se u polorozbořené církevní budovy poprvé sešli v roce 1987.
„Kostel nebyl v dobrém stavu, tehdy poprvé jsme si řekli, že se to pokusíme změnit. Udělali jsme první záchranné kroky, aby se úplně nerozpadl oltář,“ vzpomíná na úplné začátky Pavel Klimeš.
Pocity naděje střídalo zklamání
Na nesčetných brigádách v 80. letech s přáteli opravovali střechu, provedli statické zajištění a další nejnutnější zásahy. V roce 1990 za obecní peníze zařídili odvětrání objektu, aby zabránili pronikání vlhkosti. Později z grantů opravili střechu a venkovní omítky. Na kompletní rekonstrukci jim však chyběly peníze. Interiéry přitom požírala dřevomorka, v dezolátním stavu byl oltář.
„Věděli jsme, že tisíce nám jsou na nic, že potřebujeme miliony,“ říká Klimeš, kterému se během let povedlo sestavit tým restaurátorů a specialistů z různých oborů.
Historie kostela
|
Iniciátoři záchrany kostela proto začali na počátku milénia lobbovat, kde to šlo. Do Horního Maršova zvali památkáře, politiky, orodovali v parlamentu.
„Absolvovali jsme desítky setkání, dávali si naději, jindy jsme zase byli zoufalí,“ popisuje martyrium maršovský patriot. Důležitým momentem bylo, že na svou stranu dostali zdejší radnici, která v roce 2005 kostel převzala od církve.
Zlom nastal v roce 2014, kdy se obci na třetí pokus povedlo získat téměř třináctimilionovou dotaci z norských fondů, a tak bylo možné desítky let trvající rekonstrukci dotáhnout do konce.
Kromě interiérů odborníci podle dobových fotografií zrestaurovali barokní oltář. Několik sošek ukradli zloději, proto restaurátoři museli vyrobit jejich kopie. Některé ukradené skulptury bývalý starosta Horního Maršova před lety objevil v obchodu se starožitnostmi na Národní třídě v Praze. Zachráněné sochy byly 25 let v depozitáři, do kterého se za tu dobu čtyřikrát pokoušeli vloupat lapkové.
Vzkazy ministrantů na zdech ze 17. století
„Snažili jsme se zachovat maximum původních prvků, aby kostel co nejvíce vypadal jako v době, kdy do něj chodili naši předkové,“ vysvětluje Pavel Klimeš. Kostel má unikátní vytápění, teplý vzduch proudí rourami vedenými do stropu.
Restaurátoři objevili celou řadu původních prvků, například pozůstatky figurální výmalby nebo vzkazy ministrantů na zdech ze 17. století. Součástí interiéru v minulosti byla křížová cesta, obrazy však zmizely. Jejich existenci dnes připomínají skoby na zdech. Nejstarší památkou v kostele je kamenná křtitelnice.
Mezi prvními návštěvníky nechyběl ani páter Jan Rybář, jenž při záchraně památky sehrál důležitou roli. „V okrese Trutnov je okolo 90 kostelů, některé jsou téměř na spadnutí. Když člověk vidí kostel, který se podařilo obnovit, je to úžasné,“ poznamenal duchovní.
S přípravami pro slavnostní otevření pomáhali také dobrovolníci z Kolumbie, Ruska nebo Číny, kteří se v Horním Maršově účastní ekologicky zaměřeného pracovního kempu
