Když podnikatel Josef Wenke otvíral v květnu 1911 velkolepý obchodní dům v maloměstské Jaroměři, působilo to jako zjevení. Kočárky z výloh dávno zmizely a unikátní dům svědčící o počátcích modernistické architektury slouží už přes sedmdesát let coby městské muzeum.
Teď jej čeká podstatná proměna: nový okruh dá nahlédnout do podnikatelských aktivit Wenkeových, více připomene obchodní dům i výrobu zdejšího mušlového zboží. Oba domy budou průchozí, dvorek přístupný, místo depozitářů vzniknou prostory třeba pro vzdělávací dílny. Muzeum i město si od toho slibují, že přilákají více návštěvníků.
„Jedná se o rekonstrukci obou propojených budov. Nejméně se dotkne Wenkeova domu, protože ten byl částečně opraven koncem 80. let. Největší objem oprav se týká dvora, kde je potřeba vybagrovat zbytky socialistického bunkru civilní ochrany. Jsou tu různé výduchy na povrch i nějaké dutiny, o kterých zatím možná nevíme,“ vysvětluje religionista a archeolog Rudolf Havelka, který vede Městské muzeum v Jaroměři necelé čtyři roky.
„Ve Wenkeově domě odstraníme několik přepážek, vyměníme veškeré sítě, bude se měnit i dosavadní topení na elektřinu za plynové,“ říká ředitel, který předtím sbíral zkušenosti při studiu ve Finsku, na výzkumech na Sibiři, ale i v hradecké dotační agentuře.
U počátků známé rodinné firmy stál Josefův otec Albert Wenke, který pocházel z kladského Dušníka a do Jaroměře přišel roku 1873. Historička a bývalá ředitelka muzea Olga Mertlíková píše ve své příspěvku v knize Gočár - Wenke, že Albert už při svém přihlášení do města uváděl, že je profesí dělník „mušlař“ a v roce 1882 dostal povolení k provozování mozaické živnosti.
Vyráběl předměty zdobené mušlovou mozaikou, které dodával do přímořských letovisek, a otevřel si i obchod s galanterií. Aby získal scházející výrobní a obchodní prostory, nechal si vystavět roku 1893 na Husově třídě dům čp. 91.
Dole býval obchod a kanceláře, nahoře Wenkeovi bydleli, za domem vznikly dílny a sklady. Tento dům Wenkeových v historizujícím stylu, vedle nějž vyrostl později jejich obchodní dům, sloužil donedávna jako zázemí muzea. Kvůli jeho havarijnímu stavu se ředitel pustil do hledání možností, jak budově pomoci.
Vávra se pro práci nadchl
Úvahy nejen o rekonstrukci domu, ale i o celkové proměně muzea vzešly ze setkání s architektem Davidem Vávrou. Muzeum jej původně oslovilo, zda by oživil zastaralou expozici místních rodáků sochaře Josefa Wagnera, medailéra Otokara Španiela a malíře Josefa Šímy.
„Architekti a projektanti bývají megalomani, takže David Vávra tu začal běhat po celém domě a už tu viděl proudit davy turistů. To jsem tu byl ve funkci teprve půl roku a na rekonstrukci jsem se necítil, on ale tvrdil, že peníze se najdou vždycky. Podíval jsem se na dotační výhled a zjistil, že se blíží konec dotačního období s nejistými vyhlídkami do budoucna. Nezbylo mi, než do toho jít, ne z rozmaru, ale proto, že dům je v havarijním stavu a byli jsme už na hranici možností jeho provozu, hlavně v zimě nešlo dům vytopit,“ říká ředitel Havelka.
Továrna mušlového zboží v JaroměřiAlbert Wenke (1843 - 1905) vyvážel koncem 19. století rozmanité výrobky z mořských mušlí. Nabízel korály, mušle i živočichy naložené v lihu. Z velkých mušlí se zhotovovaly ořezávače na doutníky, zapalovače, cukřenky či psací potřeby, malé mušle sloužily jako dekorace pro mozaiky na ozdobné krabičky. Firma obchodovala také s galanterií. Roku 1906 pro Wenkeovy pracovalo asi třicet lidí, v roce 1909 byla továrna elektrifikována dvěma motory. Pokračovatel Josef Wenke se od roku 1908 zabýval úvahami vystavět moderní obchodní dům a prohlédl si kvůli tomu velké obchody v Praze, Drážďanech i Vídni. Původní projekt od jaroměřského stavitele Josefa Máši zásadně ovlivnil tehdy ještě neznámý architekt Josef Gočár. Stavba je výjimečná nadčasovým stylem i moderní technologií za použití skla, železa a betonu. Konstrukcí z armovaného betonu a proskleným obvodovým pláštěm vznikl prostorný a světlý interiér. Podle Olgy Mertlíkové se podnik rozvíjel i za 1. světové války, Josef Wenke tehdy působil dokonce ve funkci jaroměřského starosty. S koncem války přišla pro firmu krize, z níž se časem dostala. Rozšířila sortiment o kuchyňské zboží, nabídla potřeby pro tenis, zimní sporty i motorismus. Vyráběla dál i přepychové kartonáže a kazety, hračky či dřevěné výrobky. Podnik se šedesáti zaměstnanci, kde se uplatnili postupně všichni tři Josefovi synové Karel, Oldřich a Vladimír, vyvážel v té době mušlové zboží k Jadranu, do Anglie i Severní Ameriky. Firma měla filiálky v Jaroměři, Hradci Králové, Trutnově i stálý stánek v pražském Veletržním paláci. Nabízela vybavení kuchyní pro turistické chaty, nemocnice, hotely a sanatoria, ve třicátých letech se nejmladší syn zaměřil na prodej motocyklů a motorových kol, později na vozy Aero, vznikla i opravna aut a motocyklů. Firmu postihla hospodářská krize ve 30. letech, Wenkeovi prodali oba domy v dražbě roku 1938. |
Na architektonickou soutěž nebylo dost času, ale sázka na známé jméno architekta se ujala. Město poté zaplatilo projektovou dokumentaci, již zpracoval architekt Vávra s projektantem Jiřím Hendrychem.
„Pan architekt Vávra je autorem návrhů mnoha veřejných interiérů, včetně divadel, knihoven i muzejních expozic. Má za sebou například expozici architektury, stavitelství a designu Národního technického muzea, expozici Muzea krajky ve Vamberku nebo Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích. Právě pro jeho entuziasmus pro tvorbu atraktivních veřejných prostor a velkou zkušenost s realizací významných projektů jsme jej oslovili, aby navrhl i projekt rekonstrukce Wenkeova domu, včetně nové expozice,“ říká starosta Jaroměře Josef Horáček (VPM).
Dotace bude přes 20 milionů
Řediteli muzea se za pomoci městských úředníků podařilo sehnat na vybudování „Centra tradičních řemesel na Cestě Via Fabrilis“ dotaci z programu Interreg více než 19 milionů korun, přes milion korun poskytne státní rozpočet a 5,5 miliony se bude podílet město. Podle starosty Horáčka by se město bez dotace samo do oprav muzea nepustilo, nyní totiž například řeší odstranění havárie v části josefovské pevnosti, pro niž čerpá dotaci téměř 90 milionů korun.
Ředitel však nezastírá, že pro malé muzeum představovalo shánění dotačních peněz martyrium. Zatímco instituce s vyšší návštěvností se mohou ucházet samy o peníze z operačních programů, pro muzeum bylo jedinou šancí spojit se s polskými partnery a hledat peníze ve společném přeshraničním projektu, administrativně mnohem složitějším.
Jako inspirace Jaroměřským posloužil projekt Via Fabrilis – Cesta řemeslných tradic, který před dvanácti lety uskutečnilo vrchlabské muzeum s Muzeem keramiky v Bołeslawieci. Společným námětem tří muzeí tak opět budou řemesla.
„Bývá to docela časté, v tématu řemesel se muzea obvykle prolnou. Kolegové v Kłodzku se zabývají sklářstvím, v Bołeslawieci zase keramikou, obnovují tam středověkou hrnčírnu a zčásti ji nově dostavují. My jsme naštěstí mohli sáhnout po drobné výrobě Wenkeových, kterou nazývali ozdobná kartonáž. Byly to papírové či kartonové krabičky polepené mušličkami a korálky, z dnešního hlediska bychom mohli říct, že je to kýč, ale byl to první sortiment, na kterém se vzmohli,“ konstatuje ředitel.
Otevřou v roce 2022
Jaroměřské muzeum je po půlročním náročném stěhování prakticky prázdné. Město v březnu vypsalo soutěž na zhotovitele oprav. Jednu firmu již z výběrového řízení vyloučilo kvůli mimořádně nízké ceně, druhou nabídku teprve hodnotí. Zastupitelé už v červnu odsouhlasili, že si město vezme úvěr 21,3 milionu korun na překlenutí doby, než obdrží dotaci.
Architekt Vávra, který se zapsal do povědomí jako průvodce po „šumných městech“, neskrývá k Wenkeovu domu obdiv.
„Je to zděděná hřivna, která se budí z polospánku. Je to jeden z nejzásadnějších domů 20. století, ve kterém se láme romantismus 19. století do puristické čistoty funkcionalismu. Je to obdivuhodná perla, která září v české krajině jako nenahraditelná denice. Myslím, že málokteré muzeum má podobné výchozí podmínky, kdy vlastní plášť, tak i vnitřní – přes dvě patra jdoucí – prostor, je jedinečný vzácný šperk. Ideou rekonstrukce je tento vklad minulosti smysluplně a tvůrčím způsobem zhmotnit do fungujícího celku, kdy částečné obnovení atmosféry obchodního domu by se nemělo křížit se současnými požadavky na provoz muzea,“ vysvětloval architekt v rozhovoru pro městský zpravodaj před dvěma lety.
Pokud by vše šlo zdárně, muzeum by se mohlo otevřít v létě 2022. Bude třeba vytvořit část expozic, některé už vznikly v předešlých letech. Muzeum například prostřednictvím euroregionu Glacensis pořídilo repliky vestavěných skříní a regálů pro foyer někdejšího obchodního domu téměř za 600 tisíc korun.
Promění se i dvorek, bude tam kubistický altán
„Expozice v zásadě zůstanou, ale návštěvnický okruh se podstatně rozšíří a bude to skutečný okruh. Hlavní místnost Wenkeova domu věnujeme obchodnímu domu a prodeji zboží. Expozici v zadní části domu zaměříme na automobilismus, což byla další část jejich podnikání. Protože sem není možné dostat historický vůz Aero, věnujeme tuto expozici hodně dětem, které si budou moci vlézt do funkční repliky auta,“ nastiňuje ředitel a ukazuje, kam všude se turisté nově dostanou.
Depozitáře v zadním traktu, zčásti už dříve ubouraném, poslouží k výstavám. V podkroví sousedního domu vznikne edukační místnost s kuchyňkou. Jedna z kanceláří s původním trezorem v přízemí se promění v pracovnu šéfa firmy Josefa Wenkeho, k vidění tam bude i nedávno koupený soubor firemních dopisnic svědčících o čilém obchodu v Evropě.
Vznikne také expozice věnovaná Josefu Gočárovi, pro niž chce muzeum zapůjčit originály jím navrženého nábytku, které vyrobil v roce 1915 jaroměřský truhlář Václav Antropius.
„Dvorek je teď zarostlý jako džungle, nic jsme s ním už nepodnikali. Osobně se ale těším skoro nejvíc, že celý dvůr revitalizujeme. Ve fortně, v průjezdu domem čp. 91, vznikne další vchod z ulice pro návštěvníky, který pomůže v přístupu i vozíčkářům. Garáž ve dvoře zanikne, místo ní bude kubistický altánek a pískoviště podle pana Vávry. To bude docela pěkná věc, vedle vznikne i malý amfiteátr pro konání venkovních akcí či divadelních vystoupení, pro které tu bude i mnohem větší klid,“ přibližuje ředitel muzea.
Muzeum chce přitáhnout i přespolní turisty
Návštěvníci se po otevření muzea budou moci zúčastnit asi dvaceti workshopů, které se budou konat i v partnerských muzeích v Novém Městě nad Metují, Náchodě a Dvoře Králové nad Labem.
Novému řediteli se podařilo zvednout návštěvnost během tří let z dvou tisíc lidí v expozici v Jaroměři i radnici v Josefově na víc než pět tisíc ročně. Další turisty by mohly přilákat chystané expozice.
Místní patrioti se zálibou v historii dosud vyhledávali v muzeu hlavně regionálně laděné výstavy, pak sem mířily školy za vzdělávacími pořady a rodiny s dětmi. Podle ředitele byli dosud opomíjenou skupinou turisté odjinud. Na dům se jezdili podívat nejvýš fajnšmekři.
„Přece jen Wenkeův dům je národní kulturní památka, jejíž význam není jen čistě místní. Odlišuje nás to od jiných městských muzeí. Máme-li nějaký skvost, pak právě tento dům. Sbírka je, dá se říci, průměrná, nemáme takové možnosti v nákupu sbírkových předmětů jako instituce v Náchodě či Hradci. Myslím však, že jsme schopni vytvořit jednu až dvě kvalitní vlastní výstavy za rok a další atraktivní si vypůjčit. Naším cílem je přitáhnout místní lidi i turisty. Teď budeme o dvě výstavní síně bohatší, budeme moci pořádat více na sobě nezávislých výstav,“ říká ředitel.
