Včelař zdědil včelín po svém dědovi Vladislavu Mencovi. Ten v něm na Benecku včelařil od roku 1910, samotná konstrukce je podle všeho ještě o několik let starší. Dochovala se v původním stavu bez jakýchkoli úprav.
„Včelín nejspíš postavil můj prapraděda, který byl truhlář a s rodinou žil v Čisté u Horek. Jeho syn se přestěhoval na Benecko, kde koupil roubenku a přesunul sem i včelín,“ vykládá Lukáš Bílek, jenž dnes v rodinném domě u základní školy v Dolních Štěpanicích pokračuje v rodinné tradici.
Jak přesně starý včelín je, se už nedá zjistit. Podle všeho byl postaven někdy na konci 19. století.
Hlavní zvláštností přes tři metry dlouhé a půldruhého metru vysoké dřevěné konstrukce stojící na čtyřech sloupcích je to, jak s úlem včelař pracoval.
Na rozdíl od současných včelínů ho musel „ovládat“ ze zadní strany, nikoli shora jako dnes. V osmi úlech se používaly čtvercové rámečky 24 na 24 centimetrů, na rozdíl od dnešních obdélníkových.
„Bylo to velmi pracné, zdlouhavé a nemoderní. Se včelami jste neustále v kontaktu, k poslednímu plástu se musíte propracovat skrz celý úl. Je potřeba to dělat pomalu a v klidu,“ říká Lukáš Bílek.
Do expozice se rozměrný včelín nevejde
Ke včelaření ho přivedl jeho děda Vladislav Menec, který byl až do své smrti v roce 2011 skutečným nadšencem. Všechno včelařské vybavení si vyráběl sám, například lisoval z vosku mezistěny do rámečků, zhotovil si dřevěnou bednu na přepravu rámečků, starou almaru předělal na box pro jejich skladování v zimě. Dochovala se po něm stará krmítka, dýmáky, sluneční tavidlo vosku a také zápisník, do kterého zaznamenával své zkušenosti.
Vrchlabské muzejníky retro včelín i dobové náčiní nadchly, avšak kvůli jeho velikosti bude problematické umístit ho v expozici.
„Využijeme ho pro badatelské účely. Ve sbírce sice máme i starší úly, ale kompletní včelín nikoliv. Tento je unikátní, protože se bez nějakých zásahů dochoval v nezměněné podobě. Vzhledem ke svému stáří je ve výborné kondici. S tímto typem včelaření se končilo už v 60. a 70. letech minulého století,“ vysvětluje etnolog Krkonošského muzea Libor Dušek.
Pro muzejníky je včelín z Dolních Štěpanic velmi cenný také z dalšího důvodu. „Poměrně detailně známe jeho historii, jeho více než stoletý příběh,“ pochvaluje si etnolog.
Lukáš Bílek se včelínem, který zdědil po svých předcích, pracoval až do loňského roku. Pak se rozhodl přejít na moderní typ úlů. „Ani mě nenapadlo starý včelín zničit, chtěl jsem ho zachovat a historii předat dál,“ poznamenává.
