Dát si pivo nebo kávu a k nim si pro radost koupit karafiát nebo gerberu. I to lze na festivalu Brutal Assault, jehož 21. ročník ve středu začal v Jaroměři-Josefově. Řada obyvatel totiž pochopila velký podnikatelský potenciál, který metalová akce má, a tak si třeba v květinářství otevřou hospodu.
Tak jako Dorota, Markéta a Nina, tři sestry Grúňovy, které si v květinářství svého otce už skoro deset let otevírají pivnici U Dobráka.
„Já už ani nevím, jak nás to napadlo. První rok se hodně lidí radši z Josefova vystěhovalo, protože nevěděli, co se bude dít. My jsme hned druhý rok začínaly s jedním sudem piva, teď jich vytočíme už dvaadvacet,“ říká Nina Grúňová.
Co svůj bar U Dobráka provozují, získaly už řadu štamgastů, kteří chodí nejen za sympatickou trojicí, ale také za pivem, které jinde nemají.
„Naší specialitou od začátku bylo pivo Radegast, které tady až do loňského roku nikdo jiný netočil, takže se nám sem schází celá Morava,“ vysvětluje starší Markéta a otáčí se k okénku, kde plynulou francouzštinou přijímá objednávku.
„Francouzsky umím i kvůli práci, jezdím pravidelně do Senegalu, kde máme projekt na záchranu antilopy derbyho,“ popisuje festivalová hospodská.
Jelikož sesterská trojice dobře vládne cizími jazyky, mezi štamgasty je i řada zahraničních fanoušků, nejen Francouzi, ale i Rumuni, Poláci či Rusové. Ti zrovna u okénka pochvalují nejen dobré pivo, ale i „charašoje děvočky“. Někteří z pravidelných návštěvníků se zapojují do stavění provizorního venkovního hostince.
„Máme spoustu štamgastů, kteří nám vždy na začátku festivalu pomůžou všechno postavit a zapojit pípu, kompresor. My jsme totiž hrozné amatérky, vůbec nám to nejde. Někteří mají už i přezdívky, máme tu Hrobníka, Strejdu,“ jmenuje rozesmátá Nina, která se sestrami bývá za pípou často i přes noc.
„Díky tomu, že jsme tři, se vystřídáme. Je to záhul, ale - byť to zní trochu jako klišé - je celá akce hrozně nabíjející, protože ti metalisti jsou moc milí lidé. Tak nás ta práce vůbec nevyčerpává,“ dodává usměvavá studentka.
Byť někteří na dívky hází očkem, chovají se zdvořile. „Když občas někdo začal mít tendenci si dovolovat, okamžitě se našel někdo další, kdo se nás zastal a srovnal ho do latě,“ říká s úsměvem Markéta.
Táta nemůže uvěřit našemu amatérismu
Sestry v podnikání podporuje otec, majitel květinářství. A to nejen tím, že jim půjčí svůj krámek.
„Sice nad námi někdy kroutí hlavou, protože nemůže uvěřit našemu amatérismu. Nám se tady totiž každou chvilku něco pokazí. Ale baví ho to tady, vždycky si sedne s našimi štamgasty, dá si s nimi pivo a baví se,“ říká Markéta a za přístup k příležitostným podnikatelům pochvaluje také radnici.
„Vycházejí nám vstříc ve všem, co je potřeba. Je to vlastně největší událost v Josefově, takže si toho tady všichni váží,“ říká a přidává dojmy z ranní návštěvy supermarketu: „I tam bylo vidět, jak se nálada ve městě najednou promění. Lidi po sobě pokukovali a bylo na nich vidět vzrušení. Ale vůbec ne negativní, spíš radostné, že se ve městě něco velkého děje.“
Oproti nedalekému Hradci Králové, kde by někteří obyvatelé festivaly na tamním letišti nejradši úplně zakázali, panuje v Josefově a Jaroměři úplně jiná nálada.
Kromě výčepu v jejich květinářství o festivalu slouží i toalety a sprchy, které fanouškům přijdou vhod. Byť službu nikde neavizují, rozpis sprchování mají už skoro na celé čtyři dny plný. Metalisté si informaci totiž mezi sebou předávají šuškandou.
I když první kapely začaly hrát teprve ve středu vpodvečer, už po poledni bylo složité do sprchovacího seznamu vmáčknout další lidi. Jedněmi z posledních šťastlivců byli Nela s Tomášem, kteří na festival přijeli už podruhé.
„Se sprchami v areálu se to nedá srovnat, do nich bych už nevlezla. Tady máme super servis,“ potvrdila mladičká Nela, zatímco její přítel se snažil sladit očistu s festivalovým programem. Sprchovat se ve chvíli, kdy na pódiu hraje jeho oblíbená kapela, nechce nikdo.
