Na první pohled vypadá jako každá jiná zahrada. V oploceném areálu kousek od vrchlabského autobusového nádraží a nákupního centra je několik vyvýšených záhonů s mrkví, jahodami a bylinkami, skleník, jezírko s lekníny, vrbový altán a pár laviček.
Jedinou stavbou je zděný domek s terasou, za ním je kompost a nádrže na dešťovou vodu. Nepěstuje se tu však pouze zelenina, ale také dobré vztahy a pomoc. Na terapie pod otevřeným nebem sem několikrát týdně docházejí lidé se zdravotním a mentálním postižením.
Pár minut po desáté přichází v doprovodu sociálních pracovnic šest klientů služby sociální rehabilitace Spirála, kterou provozuje vrchlabská Diakonie ČCE – středisko Světlo. Mají montérky a pracovní oblečení. Právě začíná dvouhodinová skupinová terapie. V altánu si berou konve a jdou zalévat záhony.
Kontakt s přírodou
Fyzická práce a samotný pobyt na zahradě má pro ně několik pozitivních efektů. „Je to komplex činností. Klienti tu relaxují a mohou si zacvičit nebo si povídáme o květinách. Jde o kontakt s přírodou, aby se v jejím obklopení cítili dobře a přišli na jiné myšlenky. Práce na zahradě jim také pomáhá zlepšit jemnou motoriku,“ říká vedoucí sociální rehabilitace Barbora Hancová.
Veškeré plody snesou označení bio, nepoužívají žádné chemické prostředky ani průmyslová hnojiva. V záhonech rostou bylinky, řepa, kedlubny, mrkev, brambory nebo dýně. Ve skleníku se daří rajčatům a okurkám.
„Tady jsme sázeli rukolu, ředkvičku a salát,“ ukazuje Jaroslav při terapii. Hendikepovaní zahrádkáři sázejí, zalévají, okopávají záhony. Co sklidí, zpracují v nedaleké tréninkové kuchyni.
Také stříhají keře, sečou trávu nebo vypalují dřevěné uhlí, které udržuje zahradní jezírko čisté. Do Chelčického ulice docházejí celoročně, tedy i v zimě. „Pozorujeme přírodu, která se mění každým dnem. Práce je důležitou složkou terapie, ale ne jedinou,“ připomíná Hancová.
Mezi klienty jsou lidé s mentální retardací, kombinovaným postižením nebo po úrazech. Dochází sem například také hluchoslepá žena. Dvakrát týdně na zahradu zamíří 20 klientů, někteří se sociálními pracovníky chodí i mimo skupinové terapie.
Altán je šatnou i pódiem
Původně neutěšené zákoutí na rohu ulic Chelčického a Českých bratří se proměňovalo před třemi lety. Do té doby byl zarostlý plácek prázdný. Diakonie si pozemek pronajala od Farního sboru Českobratrské církve evangelické, aby zbudovala terapeutickou zahradu. Objevily se záhony, skleník a mobiliář.
„Záměrně jsme nechali udělat vyvýšené záhony, aby v nich mohli pěstovat i lidé na invalidním vozíku,“ říká projektová manažerka Diakonie Daniela Rejzková. Zděný altán je skladem nářadí i šatnou, krytá terasa slouží jako pódium a pergola.
Uživatelé zahrady byli u jejího vzniku od úplného začátku. Ve spolupráci s architektkou se zapojili do vytváření návrhu a sami si řekli, jaké prvky chtějí. Zahrada je místem, kde se střetávají světy zdravých a hendikepovaných. Od dubna do října je přístupná veřejnosti. Lidé mohou pomáhat s pěstováním nebo jen relaxovat.
„Podobných zahrad v České republice není mnoho. Naše je ojedinělá tím, že je otevřená veřejnosti. To byl také jeden z důvodů, proč vznikla,“ vysvětluje Rejzková.
Třetinu rozlohy areálu zabírá dětské hřiště, jehož stavbu před lety iniciovalo občanské sdružení Tamar. Místo si proto oblíbily také rodiny. Přestože se zahrada přes den nezamyká, problémy jsou spíš ojedinělé.
„Občas se stane, že zmizí nějaká zelenina, ale vyloženě s vandaly jsme se zatím nesetkali,“ říká projektová manažerka. Na jaře se tu koná symbolické odemykání zahrady a benefiční festival, který je společným projektem Diakonie, církve a sdružení Tamar.
„Na zahradě chceme po celý rok pěstovat nejen ovoce, zeleninu a květiny, ale i vztahy, komunitu a pomoc,“ poznamenává farář farář ČCE Michael Pfann. Na červnovém festivalu vystoupila mimo jiné slovenská zpěvačka Katarzia. Navštívilo ho 200 diváků a organizátorům se podařilo vybrat na 30 tisíc korun. Výtěžek je použit na další rozvoj zahrady.
