Počátek invaze polské a sovětské armády se v Hradci Králové obešel bez střelby. Jako první přistál po půlnoci 21. srpna na letišti antonov.
„Z něj vyskákali sovětští vojáci, kteří měli letiště připravit na přílet dalších sovětských a polských jednotek,“ popisuje začátek okupace před půlstoletím historička Muzea východních Čech.
Jak reagovali na jejich přílet naši vojáci?
Nesměli proti invazním jednotkám vojensky vystoupit, zůstali v kasárnách, ale odmítli poskytnout okupačním jednotkám jakoukoliv podporu. Tak například sovětská letadla zůstala bez pohonných hmot. Neposkytli jim žádné zásobování ani vodu.
Odkud přijely do Hradce pozemní jednotky?
Od Náchoda se dopoledne k Hradci blížila kolona asi 150 vozidel polské armády. Vojenská technika označená bílými pruhy se zastavila před Hradcem u ČKD v Plotištích. S velitelem kolony vyjeli jednat zástupci krajského a městského národního výboru a Veřejné bezpečnosti. Nakonec se dohodlo, že pokud bude ve městě klid, invazní armáda do města nevstoupí.
Historička Jaroslava Pospíšilová.
Nakonec ale okupanti do města vjeli...
Polákům se nelíbilo vysílání hradeckého rozhlasu ani protiokupační nápisy. Hodně je dráždila protiokupační hesla, třeba když se objevily malby - hákový kříž rovná se srp a kladivo. Ze začátku do města těžká technika nevjela, jen hlídky. Pak ale utvořili jakousi kruhovou obranu kolem letiště. Další okupační tanky také zaujaly pozice u dnešního Aldisu a přes Labe mířily na sídlo krajského komunistického deníku Pochodně.
Jak na okupaci zareagovali Hradečné?
Na silnicích se objevily nápisy v ruštině a polštině „Okupanti, běžte domů“, ve výlohách obchodů byly letáky. Hodně se lidé shromažďovali kolem dnešního kina Centrál. Tam byly fotografie, nápisy, vylepené letáky. Vůbec třída Karla IV. byla jedním z center odporu. Ve městě na všech možných plochách tryskal lidový protiokupační humor. Vyvěšování různých plakátů a vtípků bylo jednou z možných reakcí, jak se se situací vyrovnat.
Nápis „Vraťte se domů, okupanti“ napsali lidé i na tank, který byl památníkem osvobození Rudou armádou v roce 1945, který stál vedle Muzea východních Čech.
Kolem tanku se děly drobné incidenty. Památník byl počmáraný protiokupačními nápisy, pod datum osvobození lidé připsali i 21. 8. 1968 se slovem okupace. Dokonce se nějací mladíci pokusili tank zapálit. Ve svodce Veřejné bezpečnosti jsem se dočetla, že polští vojáci chytili „mladíky-máničky“ a že je potrestali tím, že je ostříhali. Někdo dokonce přijel s náklaďákem, že se tank z podstavce strhne, ale nakonec se tak nestalo. K tomu došlo naopak v Trutnově, kde na příjezdové cestě z Polska hořela barikáda. Ke střelbě v Hradci nedošlo. Další věc byla, že se lidé snažili zamazat, otáčet nebo odstranit směrovky na křižovatkách. Třeba na Náchodsku se podařilo zmást jednu z invazních kolon. Bylo na to pořekadlo: Pošťák to najde, rošťák ne! To se dělalo i s cedulemi s názvy ulic, aby se znemožnila orientace .
To pomohlo zřejmě i východočeskému rozhlasu...
To je pravda, lidé se hodně shromažďovali kolem sídla rozhlasu ve Vrchlického ulici. Dokonce místní podniky zapůjčily auta a z nich se vytvořily barikády. Rozhlas zamaskovali tím, že tam dali nápis mateřská škola. Vysílalo se z několika míst v Hradci Králové. Postupně na ně okupanti přicházeli, ale trvalo to dlouho. Vysílalo se na krátkých vlnách, takže hodně lidí poslouchalo tranzistoráky. Radioprodejny a opravny umístily nad obchody reproduktory a přenášely vysílání i do ulic. Vycházela i Pochodeň, za první týden do 28. srpna vyšla v osmi řádných a třinácti mimořádných vydáních. Byl to jeden z mála československých deníků, který vycházel nepřetržitě. Po informacích byl samozřejmě hlad. Noviny roznášeli dobrovolníci, rozváželi je třeba saniťáci.
Snažili se lidé s okupačním vojáky mluvit?
Určitě ano. Poláci byli pod vlivem propagandy. Tvrdili, že jsou tady na cvičení, že nás přišli zachránit před kontrarevolucí, a dokonce se obávali, že se střetnou se západoněmeckými jednotkami. Lidé se jim snažili situaci v Československu vysvětlit. Pak se objevily výzvy, aby se lidé s okupanty nebavili, protože záběry zneužívala sovětská propaganda ve zpravodajství, jako že Češi vojska vítají.
Jak vypadala propaganda na podporu invaze?
Na město se sypaly letáky z vrtulníku. Ty ale byly napsané špatnou češtinou. Později vytiskli v Německé demokratické republice zvláštní vydání Rudého práva.
Jak reagovala tehdejší samospráva v Hradci Králové?
Městský národní výbor i okresní výbor KSČ vydávaly provolání, protesty proti okupaci, výzvy, aby lidé zachovali klid, aby neprovokovali vojáky, aby nedošlo ke zbytečnému krveprolití.
Hradec Králové byl v době normalizace považován za „bolševické“ město, projevilo se to už tehdy?
Myslím, že ne. Jak jsem říkala, vedoucí orgány se proti okupaci postavily. Hodně se na ulicích podepisovaly petice proti okupaci, za neutralitu Československa nebo dopis Organizaci spojených národů, jímž se požadovala pomoc. Jedno takové místo bylo u Adalu, máme také fotografii z Malšovic, kde se podpisy sbíraly před hospodou U Čechů.
Objevily se nějaké problémy?
Jedním z projevů bylo horečné nakupování. Před obchody stály fronty a lidé všechno skupovali, zejména potraviny. Úřady přijaly opatření - říkalo se mu „prodej do jedné ruky“. Osoba mohla koupit 2 kila mouky, půl kila rýže, kilo cukru a tak dále. Proto, aby se zabránilo nedostatku potravin. Fronty aut stály také na benzin.
Kdy se situace začala zklidňovat?
Co se z Moskvy naše delegace 27. srpna vrátila, pak se nápisy začaly mazat.
