Přestože nevlastní letecký průkaz, na hradeckém letišti je čtyřicetiletý Karel Nejman z Českého Meziříčí jako doma. Rozlehlý areál zná dokonce lépe než kterýkoli pilot. V popisu práce totiž má ornitologické zabezpečení letiště.
Od roku 2008 sem jezdí několikrát týdně se psy, orly, káňaty a dalšími dravci a čistí areál od špačků, holubů, zajíců a dalších nezvaných hostů, jejichž střet s letadlem by mohl skončit katastrofou.
Dodávkou vjíždíme na přibližovací ranvej, když se ze země právě odlepuje vrtulník a nebe křižují lehká motorová letadla. Na zadních sedadlech netrpělivě posedávají dva bretaňští ohaři. Míjíme hangáry a Karel Nejman pozorně monitoruje okolní prostor.
„Musím projet všechny plochy, abych viděl, kde se co hýbe. Bývají tu schované srny a zajíci, kteří by mohli vstoupit do dráhy,“ vysvětluje. V případě, že zpozoruje nezvaného návštěvníka, musí upozornit pracovníky na řídicí věži. Po každé „pochůzce“ sepisuje podrobnou zprávu.
V západní části letiště asi 30 metrů od rozjezdové dráhy auto zastavuje. Na první pohled je zde klid, kromě několika vlaštovek držících se spíš u země nejsou na obloze vidět nějací opeřenci, kteří by pro piloty mohli představovat nebezpečí.
„Nejhorší to vždycky je těsně po sečení, kdy se na trávu slétávají ve velkém ptáci a sbírají hmyz,“ poznamenává Nejman. Hlavními nepřáteli jsou špačci, holubi, rackové, vyskytují se tu také volavky, čápi nebo káňata.
Plot není pro zajíce překážka
Karel Nejman otevírá dveře auta a pouští dvojici bretaňských ohařů. Stejně jako pracovník biologické ochrany také oni na sobě mají žluté reflexní vesty. Hlasitý povel „Hledej!“ je pro sedmiměsíční fenu a třináctiletého psa jasným signálem.
Začnou systematicky pročesávat pruh trávy mezi plotem a startovací ranvejí. Jakmile zůstanou pár metrů pozadu, psovod je k sobě přivolá pronikavým písknutím do dřevěné píšťalky. Po pár minutách si ohaři připisují první úspěch. Vypátrají zajíce, který se okamžitě dává na zběsilý úprk.
Zatímco zkušený pes se po splnění úkolu vrací k pánovi, mladá fenka prohání zajíce ještě několik desítek metrů, až se ztratí z dohledu. Po chvíli se však vrací a pokračuje v práci. Jsou cvičení k vyhánění zajíců, nikoli k jejich lovu.
Přestože je letiště obehnané plotem, pro zajíce není problém dovnitř se dostat. Když se v areálu přemnoží, myslivci uspořádají klasický hon, případně jejich odchyt. Neuběhne ani 10 minut a ohaři vyhánějí dalšího zajíce, který se usadil v nízké trávě.
Orel letí za autem, dvojice je sehraná
Přesouváme se do severní části letiště. Karel Nejman si nasazuje velkou koženou rukavici a brašnu s kousky kuřecího masa uvnitř. Otevírá dvířka dřevěného boxu za zadními sedadly, kde je připraven orel skalní. Na hlavě má koženou čepičku.
Jakmile ho sokolník vyndá z auta, tři a půl kilogramu vážící dravec naplno ukáže své zbraně: mohutné drápy, ostrý zobák, velká křídla s rozpětím dva metry. Nero, jak se samec jmenuje, má 13 let. Ve světě orlů je mladíkem, tito dravci se běžně dožívají 50 až 60 let.
Po chvíli opustí koženou rukavici, ale daleko neodletí. Postává opodál v trávě a rozhlíží se okolo. Nejman automaticky nasedá do auta a jakmile zapne startér, dravec vzlétne. Dodávka se rozjede a predátor letí ve směru, kterým jede automobil. Je to dokonale secvičená souhra.
„Čeká na to, co udělám. Ví, že když je auto v pohybu, má letět,“ upozorňuje sokolník, zatímco ptáka pozoruje ve zpětných zrcátkách. Každých 50 metrů zastaví a na svého svěřence počká. Když nepřiletí sám od sebe, na rukavici ho naláká kousek kuřecího masa.
Také Nero si připisuje úspěch, vyplaší dalšího zajíce schovaného v trávě. Zkušený dravec je nakrmený a nemá potřebu lovit, přestože by pro něj byla hračka usmrtit i mnohem většího savce, třeba srnu. Pouze zajíce vyžene ze svého teritoria a vrací se na rukavici.
Pravidelná přítomnost predátora na letišti je prevencí, má stejnou funkci jako strašák na poli. Ptactvo má na svědomí procentuálně nejvyšší počet poškození letadel za letu. V lepším případě zůstane na stroji pouze krvavá stopa, avšak větší pták může při nárazu promáčknout plášť letadla nebo poškodit motor. Důsledky mohou být fatální.
Když před několika dny na brněnském letišti vzlétající airbus nasál do motoru racka stříbřitého, letadlo muselo nouzově přistát a cestující odletět jiným strojem. Pták s rozpětím křídel půldruhého metru poškodil lopatky motoru.
I přes propracovanou ochranu letišť podobným nehodám nejde zcela předejít. „Nemůžu zabránit každému střetu, ale pravidelným výcvikem dravců dokážu zabránit tomu, že by se na letišti vyskytovalo více zvěře,“ dodává Nejman. Práce expertů na biologickou ochranu je nenahraditelná, na velkých letištích mají stálou službu.
Výr loví kuny i lišky
Sokolnictví se Karel Nejman začal věnovat před 25 lety. Jeho prvním dravcem byla - stejně jako u většiny začátečníků - poštolka. Dnes dravců chová okolo 20 druhů. Kromě orla trénuje rarohy, sokoly, jestřáby, káňata i největší českou sovu výra velkého.
„Každého cvičím na vyhánění něčeho jiného. Orlové a jestřábi jsou dobří na vyhánění zajíců nebo srnek, sokoly a káňata Harrisova cvičím hlavně na ptáky. Výra sokolníci využívají na lov škodné zvěře, jako jsou kuny nebo lišky,“ vysvětluje vyučený strojní mechanik, který je dnes sokolníkem na plný úvazek.
S dravci objíždí základní školy, v létě nejrůznější slavnosti. Na hradecké letiště jezdí dvakrát až třikrát týdně celý rok. Před velkými akcemi, jako byl zářijový CIAF, je tady každý den. Ornitologické zabezpečení letiště v Hradci Králové dělá jako dobrovolník od roku 2008, předtím se tři roky profesionálně věnoval ostraze letiště pardubického.
