O dostavbu D11 jim nešlo, hrálo se o pozemky, říká statkářka Havránková

Statkářka Ludmila Havránková bude už navždy spojována s dálnicí D11 u Hradce Králové. Odmítá, že to byla ona, kdo na roky zastavil výstavbu, ačkoli pro mnohé zůstává symbolem vzdoru a nesmyslné brzdy vyšších zájmů. Stát jedná jen silou, řekla v rozhovoru pár hodin před otevřením úseku, který dálnici natáhl na 90,5 kilometru.

Dálnice D11 je po 39 letech, co se začala stavět, konečně v Hradci Králové. Co to pro vás znamená?
Nic.

Máte vysvětlení, proč to trvalo tak dlouho?
Protože neuměli a stále neumějí jednat. Napíšou vám dopis, že jestli do 30 dnů nepodepíšeme, začnou vyvlastňovat. To je nějaké jednání? Dnes budou slavnostně stříhat pásku. Ale že hned vedle je navozený bordel, to nikoho nezajímá. Co já vím, co je ještě v zemi? Od roku 1992 mě stále někdo zostouzí, že bráním dostavbě dálnice. Blbost! Tady se hrálo o pozemky, o nic jiného. O dostavbu dálnice jim nešlo. Proto se to tak táhne.

Půjdete se na slavností otevření podívat?
Co bych tam dělala? Pro posměch jiných? Já jsem si jich užila až až. Mám jiné věci na práci. Rozvážím svým lidem jídlo na pole, které musím předtím uvařit. Dnes od rána se navíc bavím kameny a betonem na poli! (podrobně viz box o předání pozemku na konci rozhovoru)

Léta jste bojovala o své pozemky. Jak to s odstupem času hodnotíte? Mělo to smysl?
Ze strany státu to byla jen prezentace moci a síly. Křivdu ale necítím. Nejsem ten člověk, který žije křivdami. Máme jiné věci na práci. Vybrala jsem si tu horší, avšak slušnější cestu. Nelituji toho. Nějakého konce jsem došla, rozhodně bych to nikdy nevzdala. Nikomu bych ale nedoporučovala, aby se po mé cestě vydal. Nikdo si nedovede přestavit, co znamená od února 1992 neustále hlídat, co udělají, být vystaven nepředstavitelné aroganci, prezentaci síly a moci, pomluv v médiích, že jsem vyděračka a podobné nesmysly. Přesto těch pětadvacet let nepovažuji za promarněný život. Pozemky mám po svých předcích a nikdy se jich nevzdám. Musela bych se stydět, kdybych se vzdala svých pozemků, které po staletí byly v držení rodiny.

16. srpna 2017

Máte už klid?
Pro mě nic neskončilo. Dokud budou dělat na mých pozemcích nepořádek, problém bude pokračovat. Nikdy to nevzdám, už kvůli svým rodičům. Chci jen hospodařit, tak jak to dělali moji předkové. Není pravda to, jak se píše, že Havránková vzala miliony a 130 hektarů polí. Pozemky jsem si královsky zaplatila, ještě jsem pozemkovému fondu doplácela, ale to už nikdo neřekne.

"Zrekultivovaný" pozemek s kusy betonu

Do zahájení ostrého provozu zatím posledního úseku D11 u Hradce Králové v době rozhovoru zbývaly poslední hodiny. Dělníci čistili od kusů betonu, kamenů a dalšího stavebního odpadu něco, co má ve skutečnosti být úrodným polem.

Pozemek sousedí s nájezdem na dálnici, na který Hradec Králové dlouhá léta čekal. V pronájmu jej má Ludmila Havránková a právě měla takzvaně zrekultivovaný kousek země převzít do užívání. Podle ní je to ukázkový příklad boje s větrnými mlýny - tedy se státem.

„Vedla tudy přeložka. To mě chcete říct, že je tohle biologicky zrekultivované, že je tohle ornice, že tady máme orat? Pokud to bude v tomto stavu, prostě jim to nepodepíšu. Koukají tady ze země kameny a kusy betonu. Před dvěma lety jsme nedaleko odtud zničili traktor za 12 milionů, a to díky dálnici. V poli byla nějaká železa,“ rozčiluje se devětašedesátiletá statkářka.