Budova bývalé záložny z roku 1912 je světlejší a vzdušnější. Podařilo se to i díky osvíceným památkářům, kteří architektu Pavlu Tušlovi dovolili vybourání některých příček a také probourání střední části budovy až ke světlíku.
Díla Toyen, Josefa Čapka či Emila Filly tak konečně dostala důstojné prostory. Před rekonstrukcí byla galerie rozdělena na jednotlivé místnosti - bývalé kanceláře tak, jak byly v původní záložně od architekta Osvalda Polívky.
„Jak byl dům postaven, bylo absolutně nevhodné, aby v něm byla galerie. Řediteli jsem nejdřív navrhoval, ať za těch sto milionů radši postavíme novou budovu. Když jsme se však dostali k dispozicím a zjistili, že to má krásný skelet, galerie z toho najednou vznikla. Dům nám to umožnil,“ řekl architekt Tušl. Soudí, že by historické objekty raději měly změnit funkci a účel, než aby chátraly.
„Bojoval ve mně památkář a architekt. To, s čím přišel pan architekt Tušl, bylo velmi logické. Objekt se železobetonovou konstrukcí je nesmírně moderní. Kdybychom se k tomu postavili striktně, mohla by někde jinde vzniknout úplně nová galerie a my bychom pak řešili, co s tímto nádherným objektem,“ uvedl hradecký památkář Jan Falta.
Původní účel objektu připomínají už jen sochy Obchod a Úroda od Ladislava Jana Šalouna a také bývalé reprezentační prostory vedení banky, do nichž se přestěhovala menší Galerie Vladimíra Preclíka. Původně sídlila na hejtmanství. Právě kvůli tomu se galerie o několik milionů prodražila.
Monogramy v tapetách
Při rekonstrukci stavaři přišli na to, že pod vrstvou bílé omítky v místnostech, kde dříve sídlilo vedení záložny, jsou přes sto let staré tapety, které vypadají jako kožené.
Památkáři, kteří povolili probourání části budovy, tady už byli nekompromisní. „Jak se objevily tapety a zlaté štuky, už jsem necouvl,“ směje se Falta.
Do tapet i stropů se musely pustit restaurátorky. „O tapetách v těch místnostech jsme nevěděli. Nevypadaly vůbec dobře. Na některých místech byly přetřené, někde zas přelepené bílou tapetou a na sloupu v nich bylo zasekáno vedení. Různě byly pořezané nožem, byly v nich vyryté monogramy. Je neuvěřitelné, co s nimi restaurátorky dokázaly udělat. Je za tím spousta pečlivé práce,“ popsal ředitel galerie Tomáš Rybička, podle nějž takové tapety ani v době svého vzniku nebyly úplně běžné.
Unikátní je i barevná štuková výmalba na stropech, kterou obnovili do původních barev.
„Máme tady kolem pětatřiceti barev a odstínů. Před sto lety, když malíři zdobili, namíchali si barvu pro jednu místnost, za dva dny měli třeba modrou dělat ještě jinde, tak si ji namíchali znovu, ale ta modrá už byla trochu jiná, protože to malovali hlinkou a nebyli schopni ji udělat úplně přesně. Proto my jsme dnes napodobovali tu tehdejší nedokonalost. Pokud tady je několik odstínů modré a zelené, tak proto, že jsme dodrželi, co tu bylo. Umožňují to dnešní technologie, takže jsme šli až do těchto důsledků,“ řekl ředitel galerie, který si spolupráci s památkáři pochvaloval.
„Snad všichni investoři žehrají na památkáře, že jim komplikují práci. My jsme ten problém neměli. Když památkáři řekli, že se něco udělá tak a tak, udělali jsme to a nediskutovali. Ukázalo se, že je to, možná trochu překvapivě, nejrychlejší cesta,“ uvedl Rybička.
Galerie nově nabízí moderní zázemí pro návštěvníky, a to šatnu či prodejnu propagačních předmětů a v budoucnu přibude galerijní kavárna. Rekonstrukce samotné budovy galerie stála 95 milionů korun, dalších 12 milionů Královéhradecký kraj, který je provozovatelem, zaplatil za přestavbu bývalých bytů na kanceláře.
Restaurátorské práce, k nimž patřilo i použití plátkového zlata na štukové stropy, stály přes 6,5 milionu korun. Na dalších šest milionů přišlo zařízení výstavních prostorů, přes čtyři miliony korun kraj zaplatil za osvětlení a za další dva miliony upravil depozitář.
„Jde o jednu z největších krajských investic posledních let s celkovým rozpočtem 126 milionů korun. Část nákladů pokryla padesátimilionová dotace,“ uvedl nový hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán (ČSSD), pro kterého bylo čtvrteční otevření galerie první velkou akcí ve funkci.
Galerie se do budovy přestěhovala v roce 1990, kdy vystřídala zrušené Muzeum revolučních tradic.
