Šestatřicetiletý hradecký fotograf a autor videí Jan Husák natočil pozoruhodný osmiminutový film o dění v Hradci Králové v roce 2015. Takzvané „timelipse“ video je tvořené z tisíců rychle po sobě poskládaných fotek, což ve výsledné prezentaci vytváří spolu s atmosférickým hudebním podkladem originální 3D efekt.
Krátký film zaujal i zdejší kulturní komisi, která jej nominovala na výroční cenu Hradecká múza za kulturní počin roku.
Jan Husák
|
„Fotil jsem od března do listopadu, celkem jsme udělali 46 výjezdů, na kterých jsme pořídili dohromady 226 875 fotografií. Záběry jsem zpracovával průběžně, to bylo časově nejnáročnější - export jedné barevně upravené sekvence trval i několik hodin. Výsledný střih pak byl už jen třešničkou na dortu,“ prozrazuje Husák.
Proč video vzniklo a proč bych si ho měl pustit?
Spousta českých měst už své časosběry má, ale kvalitní film ukazující krásy každodenního Hradce Králové jsem neviděl. Ten úkol se tedy sám nabízel. Chtěl jsem se ho však zhostit netradičně - nepředvádět jen architekturu, ale také život ve městě a akce, které se tu přes rok dějí. Byla to také příležitost naučit se něco nového, proto jsem si dal jasný cíl - premiéru ve 4K rozlišení na nejlepším projektoru široko daleko v Biu Central. Natáčel jsem po celý loňský rok. Tím také vzniklo dobové poselství, jak Hradec v tomto roce vypadal, a co se v něm dělo.
Popište, jak takové video vzniká?
Celý film je vytvořený z fotek pomocí malých bezzrcadlovek Sony 5100 a NEX-5n. Tyto foťáky o velikosti mobilního telefonu mají výměnné objektivy a jsou obrazově srovnatelné s podstatně většími a dražšími přístroji. S tvorbou mi často pomáhal kamarád Matěj Pavlík -jeden foťák zpravidla snímal celek a druhým jsme pak zabírali detaily. Samozřejmostí byl stativ a na některé záběry i metrový kamerový pojezd ovládaný servo motorem. Tak vznikl silný 3D efekt díky rozdílné rychlosti pohybu popředí a pozadí. Sekvence fotek se pak při střihu pustí rychle za sebou a výsledkem je zrychlený záběr.
Krátký snímek o Hradci je nominován na počin roku
Jak dlouho necháváte kameru položenou na jednom místě?
Pro každý záběr jsem potřeboval alespoň 300 fotek, zpravidla jednu za dvě až tři sekundy. Na jedinečných místech ale také klidně přes tisíc fotek po osmi sekundách, takže třeba na Bílé věži jsme pobyli něco přes tři hodiny. A dvakrát, protože napoprvé se to kvůli oblačnosti nepovedlo.
Zůstáváte u aparátu, nebo ho necháte ležet, odcházíte a doufáte, že vám věci během snímání nikdo neukradne?
Ono se to nezdá, ale mraky ve skutečnosti létají celkem rychle. Běžný záběr byl hotový za 10 až 15 minut, takže nebylo nutné od foťáku odcházet. Mezitím jsme mohli promyslet další záběr. Záběry s pohybem slunce trvaly samozřejmě déle - u nich většinou pomohlo zkrátit čekání lehké občerstvení z nějaké blízké hospůdky.
Klip v číslech
|
Podle čeho jste vybírali hudbu?
Všechny městské časosběry mají podobnou muziku - zpravidla orchestr, hodně velkoleposti. To ale není současná muzika. Vytváříme vizitku města roku 2015, ne z minulého století. Chtěli jsme něco jiného. Matěj proto využil své zkušenosti jako DJ a připravil mix několika drum’n’bassových melodií od různých autorů, které naše dynamické záběry skvěle doplnily.
Čím vám Hradec nejvíc imponuje?
Jsem odjakživa Hradečák a Hradec mám moc rád. Největší dík patří bezesporu pánům Ulrichovi a Gočárovi, kteří ho oprostili od hradeb a přivedli do 20. století. Ta doba musela být úžasná, to byla ta pravá městotvorba - tvořila se celá předměstí a navrhovaly se bloky domů, ne solitérní budovy. A kruhový systém ulic nám dodnes závidí spousta měst. Mně se líbí důsledek tohoto uspořádání - všude ve městě je kousek a můžete jít přímou cestou.
Často v Hradci slyším, že je tu sice hezky, ale ulice jsou jaksi prázdné, bez lidí. Souhlasíte?
To asi říkají lidé, kteří jsou zvyklí na pasivní zábavu, kterou jim musí naservírovat někdo jiný. Ulice města jsou plátno a malovat po něm mohou všichni. Je třeba se o dění kolem sebe zajímat, akce sledovat a aktivně se do nich zapojovat -prostě město žít. Akcí se přes rok děje spousta. Vernisáže, koncerty, tematická setkání, blešáky, představení, přednášky... Myslím, že si to uvědomuje čím dál víc lidí a je toho rok od roku víc. Ať už jde o větší akce typu Pecha Kucha Night, nebo jen nezávazné jamování několika hudebníků v parku.
Změnilo natáčení v něčem váš pohled na město, na život v něm?
Moc mi udělalo radost, jak nám lidé vycházeli vstříc. Kvůli některým záběrům bylo potřeba oslovit patřičné vlastníky nemovitostí, aby nás na ně pustili - například vodárenská věž na Novém Hradci, pivovarská věž u Krajského úřadu nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vše bylo bez problémů. Dost nám také pomohla poptávka po zajímavých místech v hradecké skupině na Facebooku. Díky tomu jsem se seznámil s pár zajímavými lidmi, kteří neváhali pozvat mě k sobě domů.
Která z tradičních kulturních akcí v Hradci je pro vás nej?
Nejzajímavější? Pecha Kucha Night. Nejpříjemnější? Sousedská setkání Zaber Hradec. Nejtradičnější? Divadelní festival. Nejsmysluplnější? Blešáky za Bílou věží. Nejromantičtější? Nábřeží paromilů.
