Opravy nejhorších závad na hradecké Benešově třídě začaly loni na sklonku léta. Hotovo mělo být původně do Vánoc, ale parta dělníků bulvár narychlo opustila ještě v listopadu, když práce byly sotva v polovině.
Stavaři se na místo vrátili až minulý týden, aby po několika měsících dokončili, co nestihli. Za více než čtvrt roku je však stav schodišť, nájezdových ramp, chodníků i zastřešení až na výjimky ještě horší.
Podle svědectví místních se tu dělo leccos, ale opravami by to nenazvali.
„Schodiště jsou zavřená již osmým měsícem. V Číně za tu dobu postaví mrakodrap a my nejsme schopní zrekonstruovat dvě schodiště. Nechápu,“ neskrývá zlost předseda komise místní samosprávy (KMS) Bedřich Kabilka.
Skutečnost je ještě daleko horší, než si kdokoli kromě obyvatel nejlidnatější krajské ulice dovede představit.
Zatímco uprostřed třídy z upravených záhonů vyrážejí krokusy, za dlažbu by se nestyděla ani milionářská vila a nové lavičky lákají k usednutí, jen o 150 metrů odtud je málem ghetto.
Mezi poliklinikou a modře vykachlíkovaným lavorem, který možná před mnoha lety býval brouzdalištěm, se nachází jen těžko popsatelný svět. Rohové schodiště blíž k poliklinice budí dojem, že je těsně před zhroucením, to druhé, které je jen několik desítek metrů dál, je sice zdánlivě v pořádku, zato tu chybí zábradlí, a tak jsou pro jistotu obě „zamřížovaná“.
Taktéž nelze použít schody k podzemnímu parkovišti. To je však jedině štěstí, protože zhruba 30 metrů čtverečných pod nimi se proměnilo ve „veřejnou toaletu“ po širým nebem.
Pod jedním ze schodišť jsou soudě podle zápachu delší dobu veřejné toalety (duben 2018).
Opravy hradecké Benešovy třídy po zimě pokračují, jde však jen o provizorní opravu nejhorších míst (duben 2018).
Zmar dokreslují stříšky, ze kterých permanentně zatéká, děravé spojovací rampy, otřesný stav chodníků, rozlámaná dlažba, ze které raší tráva, pokroucené a rezavé plechy nebo vymlácené imitace mramoru.
U temného podchodu někdo odstranil i pomníček připomínající vraždu Miloše Špalka z roku 1999, na jeho druhé straně se definitivně zhroutilo schodiště, které je symbolicky zakryté zelenou plachtou, snad aby obraz zkázy nebyl až tak drastický.
„Kvůli uzavřeným schodům musíme vše obcházet. Nejdříve byly zavřené jen provizorně, ale lidé to vytrhli, a tak tam nyní dali rovnou zámek. Když jdu po chodníku, připadám si zase jako tygr v cirkuse. Kvůli nedokončeným opravám nám tu nechali asi jen metr a půl široký průchod, zbytek oplotili,“ konstatuje Karel Rott, který z balkonu sledoval kocourkovské opravy zastřešení.
Vizualizace budoucí podoby působí jako hadr na býka
„V říjnu sem navezli materiál, začali opravovat, navařovali pruhy, ale pracovali jen do poloviny listopadu a pak najednou zmizeli. Hotovo je asi z jedné třetiny, materiál leží na střeše a podle mě musí být za tu dobu naprosto znehodnocený,“ myslí si Rott.
Tento způsob oprav potvrzuje rovněž Roman Hylena - obyvatel stejného panelového domu.
„Díval jsem se na to přímo z kuchyně. Teď ty role nepoužité lepenky už několik měsíců bezplatně dozoruji,“ usmívá se trpce.
Téměř jako veřejná žaloba působí výkladní skříň Komise místní samosprávy (KMS), která se nachází v epicentru nejkřiklavějších hrůz Benešovy třídy.
Za výlohou visí několik vizualizací, na kterých převažuje zeleň, je na nich vyznačená síť chodníků a cyklostezek, zkrátka vzdušné a živé sídliště 21. století. Obrázky až příliš kontrastují s realitou i ponurostí, kterou jen dokreslují velmi časté a zaprášené nabídky k pronájmu v zoufale prázdných obchodech, jež musely zavřít.
Vizualizace změn Benešovy třídy v Hradci Králové.
Vizualizace změn Benešovy třídy v Hradci Králové.
Velké zklamání ze současného stavu netají předseda KMS Bedřich Kabilka.
„Na uzavřených schodech se objevilo upozornění, že stavební práce musely být přerušené kvůli klimatickým podmínkám. Podle mě je to ale výmluva. Když řeknu, že je to práce na šest týdnů, ještě to přeháním. Každý blb přece ví, že v prosinci je vlhkost betonu vyšší,“ je rozhořčený Kabilka, který se pozastavuje rovněž nad způsobem oprav.
„Beton míchali dva muži v kolečku. Kdyby to byly ženy, myslel bych si, že jsme těsně po první světové válce,“ podotkl Kabilka.
