Koncem 60. let v metropoli tehdejšího Východočeského kraje citelně chyběly byty. Politická garnitura se rozhodla vyřešit situaci výstavbou moderního sídliště s paneláky a hlavní nákupní třídou. Moravské Předměstí mělo být pro 37 tisíc obyvatel, nyní jich tam žije na 24 tisíc.
Zatímco jednotlivé paneláky si společenství vlastníků dávají pomalu dohromady, zateplují je a pořizují čisté fasády, veřejné části předměstí chátrají, a to nejen Benešovka, ale i obchodní středisko Hvězda (více o něm čtěte zde) na hranici s městskou částí Třebeš či menší středisko Pod Strání.
Nynější Moravské Předměstí tvořily do 60. let jen louky a zástavba rodinných domů. O zastavění jižní oblasti města Hradec usiloval od roku 1966.
„Na základě rozhodnutí tehdejšího vedení města, východočeského KNV (Krajský národní výbor, pozn. red.) a za nemalé podpory stranických složek se ještě v době politického jara rozhodlo o vypsání veřejné anonymní architektonické a urbanistické soutěže na výstavbu nového sídliště na Moravském Předměstí,“ říká hradecký architekt František Křelina mladší, který svému otci s projektováním pomáhal.
V roce 1967 se vítězi stali architekti pražského ČVUT Karel Marhold a Jiří Němec, členem týmu se stal i Křelina starší, který v architektonické soutěži skončil na druhém místě. V roce 1969 začali zpracovávat podrobný územní plán Moravského Předměstí. Stavba prvních domů začala v roce 1970, hlavní bulvár se stavěl o dva roky později.
„Ideový návrh a samotná realizace se odehrávaly za zcela odlišného politického klimatu,“ upozorňuje Křelina mladší. Stavělo se totiž až se začátkem normalizace.
„Do formování nového sídliště, stejně jako do řady jiných staveb, velkou měrou zasahovaly stranické složky, KNV, ale i Komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Dosti výrazné a mnohdy i poslední slovo však měl dodavatel stavby - státní podnik Pozemní stavby Hradec Králové,“ popisuje Křelina, který však na výstavbu největšího hradeckého sídliště vzpomíná v dobrém.
„Nedá se říct, že vždy šlo všechno hladce. Pamatuji si, že otec chodil domů z práce kolem desáté večer naprosto vyčerpaný. Měl však kolem sebe lidi, kterým věřil a mohl se na ně spolehnout. Většina z nich dnes již nežije. Velice rád na ně vzpomínám, byla to dobrá parta,“ říká hradecký architekt.
Bulváru musely ustoupit rodinné domy
Nové socialistické výstavbě padaly za oběť nejen louky, ale také rodinné domy a vilky. Panelákům musel ustoupit i domek, ve kterém s manželem a dcerou bydlela dnes devadesátiletá Božena Košutová. Příkaz k vystěhování dostala od úředníků k padesátinám.
„Na jaře jsem slavila narozeniny a na podzim jsme se stěhovali. Táhlo se to však už delší dobu. Jednou řekli, že se budeme stěhovat, pak zase že ne. Měli jsme s tím potíže kolik roků. Kromě nás takhle vystěhovali ještě další tři rodiny. Radost jsme z toho samozřejmě neměli, v domě jsem vyrostla,“ vzpomíná seniorka. Dům v lokalitě nazývané Na Moskvě museli opustit v roce 1976 a přestěhovat se do „hokejky“ v nynější ulici Milady Horákové. Místo jejího domu teď je parkoviště u paneláku.
Jen na Benešovu třídu byly zpracovány tři rozdílné varianty, nad nimiž diskutovali odborníci i straničtí funkcionáři.
„Podle soutěžního návrhu měla být lemována terasovými deskovými domy s rozšiřující se základnou směrem do městského bulváru. Tuto koncepci však tehdejší technologie výstavby neumožňovala, a tak zvolili náhradní, ale na tu dobu moderní formu kombinující ocelovou rámovou konstrukci s panelovou technologií T06B,“ vysvětluje Křelina.
Stavbaři i architekti se od počátku potýkali s řadou nestandardních řešení, jakými byly předsazené kryté ocelové chodníky, bezbariérové rampy, lávky či zalomené tvary obytných domů.
A jsou to právě lávky, rampy a chodníky, které dělají starosti i nyní, víc než 40 let po stavbě. Ocelová konstrukce na řadě míst rezne a hnije. Zatímco střední část se radnici podařilo za evropské dotace opravit (více čtěte zde), další dvě třetiny bulváru chátrají. Některá schodiště či lávky už musely technické služby úplně uzavřít, protože hrozilo nebezpečí úrazu (psali jsme tady).
„Současný stav Benešovy třídy je odkazem souběhu více negativních faktorů. Bezesporu se značně podepsala zanedbaná údržba i špatně a neodborně realizované opravy v intencích soutěžení o nejnižší nabídkovou cenu při výběru zpracovatele,“ míní architekt Křelina, který velmi uvítal první etapu rekonstrukce i proto, že on sám byl od začátku příznivcem myšlenky zrušení čtyřpruhu a většího přizpůsobení hlavní třídy sídliště pěším.
Hradecká radnice se pustila aspoň do papírování, které musí rekonstrukci zbývajících dvou třetin Benešovy třídy předcházet. Stavební povolení, které je dalším krokem, předpokládá v roce 2018 nebo 2019.
„Bude záležet na případných komplikacích s vlastníky okolních nemovitostí a na množství jejich námitek,“ říká mluvčí magistrátu Magdaléna Vlčková.
Chátrají i další lokality předměstí
Na další opravy musí radnice sehnat peníze - získat evropské dotace, jako u první etapy, se zatím nepodařilo.
„Jde o odhadovanou částku až jedné miliardy korun. V případě, že se ke konci současného dotačního období nepodaří získat prostředky na spolufinancování rekonstrukce, budeme muset na revitalizaci postupně vyčlenit prostředky z vlastních zdrojů,“ říká náměstek hradeckého primátora Jindřich Vedlich, který má na starost rozvoj města.
Jenže Moravské Předměstí není jen chátrající Benešova třída, ale také menší střediska Pod Strání či Hvězda. Jejich rekonstrukce je zatím také v nedohlednu.
„Nejdále z připravovaných projektů je areál Hvězda. Město je vlastníkem veřejného prostranství s rampami a ochozy, objekty jsou ve vlastnictví soukromých subjektů – bohužel, a to je právě moment, který záměr jakékoliv obnovy, opravy či rekonstrukce poměrně komplikuje,“ vysvětluje mluvčí Vlčková.
Radnice si zatím zadala studii parteru, kterou chce po jejím dokončení představit orgánům města. „Dalším z uvažovaných veřejných prostranství, která by měla být revitalizována, je prostor Pod Strání. Tam zatím projekt připraven není,“ dodal Vedlich.
