Je kněz, ale přitom občas rozdá nějakou tu ránu. Tomáš Petráček není obyčejný duchovní. Když zrovna neleží v knihách, navlékne hokejové rukavice, obuje brusle, vezme hokejku a vyrazí na led s partou křesťanů, kteří si říkají HC Salaš.
Po dvaceti letech se vrátil ke sportu, který miloval, už když vstupoval do kněžského semináře. "Ale nic slavného to nebylo. Hrával jsem jen odborářskou ligu. Kvůli vážné nemoci jsem musel přestat," říká.
Uvítal jste, že po dvaceti letech můžete zase hrát?
Známí mi pořád říkali, že bych měl s hokejem znovu začít. A ještě k tomu dodávali, že jak jsem přibral, budu ještě lepší. Dlouho jsem se bránil. Pracuju na několika stavech a nevím, kam dřív skočit. Pořád jsem to odmítal. Když se však objevila výzva od pardubických křesťanů, zda bychom nepostavili vlastní tým, řekl jsem si, že by to nebylo špatné.
Hokejisté ctí "sedmero"Etický kodex hráče KAHL (Křesťanská amatérská hokejová liga) 1. Hlavní motivací je pro mne radost ze hry pro sebe, spoluhráče a pro všechny, kteří nás sledují. 2. Hraji tak, aby nedošlo k žádné újmě na zdraví protihráčů, spoluhráčů ani mém; hru tělem volím, jen když jsem si jist, že je bezpečná; k faulům se v žádném případě neuchyluji. 3. Hraji tak, abych byl dobrým příkladem pro ostatní, povzbuzuji a pomáhám spoluhráčům; nesnižuji se k slovním útokům a urážkám na ledě i mimo něj; respektuji protihráče, rozhodčí, trenéry i fanoušky. 4. Svojí hrou přispívám k dobré hře mého týmu jako celku, nechávám vyniknout i herně slabší spoluhráče; mé individuální schopnosti jsou podřízeny ve prospěch týmu. 5. Cením si všech, kteří přiznají svou chybu nebo porušení pravidel a kteří hrají podle kodexu hráče KAHL. 6. Vítězství má pro mne význam pouze tehdy, když je ho dosaženo korektně a podle pravidel; porážky nesu hrdě a bez výmluv. 7. Přispívám k dobrému jménu Křesťanské amatérské hokejové ligy; hlásím se k etickým a pozitivním životním hodnotám. Částečně převzato z Charty Fair-Play hráče HC Pardubice (2012). |
Církevním hodnostářům se příliš nelíbilo, když lanškrounský farář Zbigniew Czendlik hrával okresní přebor fotbalu.
Fotbal jsem hrával také a na podstatně vyšší úrovni. Jako dorostenci jsme hráli kraj, ale nezaregistroval jsem, že by někdo neuznával, že dělám hokej. Vždyť minimálně jednou do roka vyrazím na fotbalový zápas mezi českými a moravskými kněžími. To je naopak velice oceňované. Nevím, jak to berou biskupové. Ti se spíš děsí, aby se někdo nezranil nebo si nezlomil nohu. Věřící spíš vítají, když farář sportuje. Sportujících farářů je dost i v naší diecézi. Konec konců i biskup Vokál je velký sportovec, běhá a potápěl se.
Sport tedy není pro faráře překážkou?
Sport nebyl vnímaný jako něco negativního. Samozřejmě farář na vesnici hrál v dřívějších dobách sociální roli. Někdy to lidé vnímali problematicky, že si vezme trenýrky a jde hrát s ostatními fotbal anebo jde dělat rozhodčího, aby si alespoň trochu zaběhal. Dnes se sportování farářů bere víc volně.
Diví se někdo, že jako kněz tolik sportujete?
Diví se někteří bratři spolukněží. Říkají, že v mém věku nemám rozum. Mám ale vyzkoušené, že bez sportu člověk ztrácí výkonnost i v práci, a také je to výborný způsob, jak si vyčistit hlavu. Ostatní kněží dělají spíš individuální sporty - cyklistiku, běh.
V týmu Salaše hrají i lidé bez vyznání. Jak vám to spolu jde?
Oni se můžou sejít s věřícími a poznat kněze trochu jinak, poupravit si představy. V týmu vůbec není rivalita, všichni jsme rádi, že se vidíme, zdravíme se i při střídáních. Dokonce s námi byl hradecký ligový dorostenec a prohlásil, že nikdy nehrál v týmu, kde by byla tak skvělá atmosféra.
Musíte někdy nevěřící korigovat?
Objeví se v kabině různé hlášky, chlapský humor. Nesmíte si křesťany představovat jako svatoušky, kteří pořád sedí se sepjatýma rukama a oči mají obrácené k nebi. Tak to není. Hokejová kabina je zvláštní útvar, kde testosteron bublá.
Vyhledávají vás spoluhráči i kvůli duchovním záležitostem?
Při zápase ani po něm ne, ale několik z nich za mnou přišlo. Příležitosti máme na cestě z venkovních zápasů do Hradce. Hodinu a půl jsme si povídali. To je další velká výhoda sportu, hodně spolu mluvíte a odpovídáte na otázky.
Křesťanská liga má své sedmero. Jak ho dodržujete?
Bez problémů. Součástí kodexu je třeba to, že mají spoluhráči nechat vyniknout slabší hráče. A tak mi občas nahrají (smích). Také chodím na buly, v tom jsem ještě užitečný jako první centr. Protihráči jsou na mě také hodní.
A porušil jste někdy desatero?
No, snad jako malý kluk, když jsem někde otrhal hrušky, švestky nebo třešně.
Křesťan by měl oslavovat střídmě. Jak si užíváte vítězství a zápasy?
Pozor, věřící přirozeně touží po štěstí a radosti jako jakýkoliv jiný člověk. U křesťanů se také drží katolické tradice slavení a hostiny. Schopnost užít si života a smysl pro oslavu je výraznější než u ateistů. Takže křesťanský hokejista ještě více než ateistický hokejista si užije pivečko, gulášek a nakonec i ten doutník, protože je vnímá jako boží dar.
