Jde o prestižní školu, která vzdělává budoucí sochaře a výtvarníky, ale také o jedinou střední školu v zemi, kde mohou obor geologie studovat budoucí technici, již se chtějí profesně zabývat těžbou a zpracováním kamene.
Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích se však od loňského jara zmítá v ostrém střetu umělců s techniky.
Spory vygradovaly v dopisy adresované vedení Královéhradeckého kraje, který školu zřizuje. Rodiče dětí i někteří pedagogové žádali odvolání ředitele.
„Celá energie se vzedmula proti němu, ale problém je ve vztazích, ne v řediteli. Ta umělecká část byla proti a ta technická se ředitele zastávala. Úplně se to rozpadlo na dvě strany. Oni spolu přestali hovořit, vtáhli do toho žáky a spoustu emocí. Malinko se jim to vymklo kontrole,“ popisuje rozklad školy náměstek hejtmana pro školství Arnošt Štěpánek (Piráti).
Oheň, který podle Štěpánka ve škole zřejmě doutnal i několik let, se naplno rozhořel loni na jaře při první vlně covidu. Rodiče si tehdy stěžovali na fungování distanční výuky a na povrch vyplavaly i starší spory.
„Mně třeba vadilo, že u některých učitelů výuka nebyla žádná. Učitelé uměleckých oborů, ti fungovali online dobře,“ míní Zdenka Jirsová, která zastupuje rodiče žáků ve školské radě.
Spory však podle ní trvají delší dobu. Šlo například o rekonstrukci současných ateliérů, s níž vedení údajně nesouhlasilo. Místo toho měl ředitel prosazovat půdní vestavbu. Učitelé uměleckých předmětů si také stěžovali, že ředitel jako technik upřednostňuje právě technický směr školy.
„Problém nastal v náhledu na vedení instituce, na způsob realizace vzdělávání. Jsou to denní konflikty, třeba jak zorganizovat praxi, aby nebyla tříštěna do nějakých nesmyslných dvouhodinových bloků. Technické myšlení je jiné než to výtvarné,“ přiznává akademická sochařka Martina Hozová.
Ředitel: Jde o běžnou diskuzi
Ředitel Petr Malý rozvrat školy odmítá. Podle něj jde o běžnou interní diskuzi, která neměla opustit školní zdi. Jenže situaci už řešila rada kraje a problém pronikl i na zastupitelstvo.
„To jsou normální provozní události, kdy se situace musí vyjasnit. Zaznívají různé názory, nevidím v tom nic dramatického. Jsme trochu specifická škola, lidé z venku na to mohou nahlížet, že je to emočně vypjaté, ale výtvarníci takoví jsou,“ říká ředitel Malý.
Hejtmanství do školy poslalo profesionální mediátorku, která se pokusila obě strany vrátit k jednacímu stolu. Situace vyeskalovala v prosinci na zasedání školské rady. Té původně předsedala právě Hozová. Začátkem roku však došlo k předčasným volbám a do čela rady se dostal handicapovaný sportovec a učitel angličtiny a informatiky Miroslav Šperk. Právě ten je podle kraje spojovacím článkem obou táborů.
„Obě strany ho uznávají. Handicapovaní lidé mají výhodu, že vnímají spoustu věcí jinak než běžná populace. Musím říct, že se nám to podařilo zklidnit. Mediátor jim vysvětlil, co se v té škole děje, jaká hra se hraje, a teď se spolu učí komunikovat,“ popisuje Štěpánek.
O zklidnění napětí hovoří zástupci obou stran konfliktu. Ve vedení, kde dosud seděli pouze technici, nově sedí zástupce umělecké složky školy sochař Ladislav Jezbera. Ten však situaci komentovat nechce: „Myslím, že atmosféra je lepší. Věci se nějak posunuly, a více se k tomu nebudu vyjadřovat.“
Škola hledá geology
Problém zřejmě vyrůstá z nerovnoměrného rozložení školy. Ta sice spojuje technickou a uměleckou složku práce s kamenem, ale z hlediska počtu žáků je výrazně umělecká. Výtvarné obory studuje 80 procent žáků. Škola se proto už roky snaží nalákat více techniků. To byl ostatně před lety hlavní úkol pro nastupujícího ředitele.
„Technický obor je dlouhodobě nenaplněný, protože ve společnosti má trochu pejorativní nádech. Těžba a zpracování surovin nic populárního není. Když jsem nastupoval na tuto školu, v technickém oboru bylo 6 žáků ve čtyřech ročnících. Za dva roky jsem to naplnil na 22, v příštím roce doufám budeme mít 32 žáků,“ vysvětluje Petr Malý.
Aby škola zájemce o techniku nalákala, musí do oboru investovat. A právě to dráždí umělce, které množství zájemců tolik netrápí.
„Oba tábory chtějí mít špičkovou školu, ale každý po svém. Podobné tenze jsou v principu na všech uměleckoprůmyslových školách v celé republice. Už si dokážou naslouchat, plánují společnou vizi. Nedělám si však iluze, že se to hned nesrovná. Ještě se nám to bude vracet,“ míní Štěpánek.
