Teplota okolo nuly, voda na 3 stupních Celsia, sněží na působivé pískovcové věže Adršpašských skal. Pár metrů od vchodu se o poslední listopadové neděli chystají potápěči na čištění dna jezera.
Příležitost vyfotit si muže ve skafandrech se naskýtá jednou ročně a vždy mimo turistickou sezonu. Úklid odpadků pod dohledem ochránců přírody mají na starosti potápěči z Vodní záchranné a dopravní služby Českého červeného kříže Náchod, kteří v sezoně slouží na přehradě Rozkoš u České Skalice.
Aby mohli v Adršpachu do vody, musí nejprve získat povolení Správy chráněné krajinné oblasti (CHKO) Broumovsko. Letos je získali od září do konce listopadu
 |
„V sezoně to nelze dělat kvůli počtu turistů. Na ponor do jezera je třeba výjimka z ochranných podmínek národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály. Tu jsme vydali pouze jednu jedinou, nikomu jinému ji udělovat nechceme. Záchranáři mají možnost si přímo v terénu vyzkoušet svoji práci a dělají službu pro nás, to znamená že sbírají odpad na dně jezera,“ vysvětluje Lucie Berkovcová, lesník ze Správy CHKO Broumovsko.
„Kvůli opatřením proti koronaviru jsme neměli moc času, abychom se sem mohli dostat dříve. V rámci výjimky jde o poslední možný termín, kdy jezírko můžeme vyčistit a zároveň udělat výcvik,“ podotýká šéf náchodské vodní záchranky Vratislav Vrábel, který celé akci velí.
Do pětimetrové hloubky
Úkolu se zhostili dva muži, pro něž je to první podobná zkušenost. Po desítkách minut příprav se vydávají ke břehu, kde ze skalního ostrohu tvořícího přírodní molo pozadu skáčou, či spíše padají, do vody.
Za úkol mají sestoupit do pětimetrové hloubky, zorientovat se a začít s úklidem. Jeden má tašku, ve které mají odpadky skončit.
Začátek ponoru se zkomplikoval, jeden z mužů musí záhy zpátky na břeh, má povolený opasek a potřebuje další závaží. To dostává, avšak stále má potíže dostat se pod hladinu.
„Zkus se převalit na pravý bok a vypustit vzduchovou bublinu, kterou máš pod skafandrem,“ radí mu kolega.
Špatná viditelnost kvůli zvířenému bahnu
Minuty ubíhají a muži se stále nedaří ponor do větší hloubky. Vratislav Vrábel posílá potápěče, který kvůli jinému typu obleku problémy nemá, ke dnu, aby zkontroloval viditelnost. Oba jsou už promrzlí, a v úvahu tak přichází možnost, že se do vody vydají dva zkušenější kolegové.
K tomu však už nedojde kvůli malé viditelnosti u dna. Na povrchu průzračné jezero má na dně kromě písku i bahno, které bývá rozvířené. Akce tak končí předčasně a zdánlivě neúspěšně. Záchranáři jsou sice zklamáni, ale zbytečně se do skal nevydali.
„Počasí nám bohužel nepřeje, sněží, voda je dole velmi zakalená, viditelnost je metr, takže se nepodařilo žádné odpadky vytáhnout. Akci proto naplánujeme na jaro,“ hodnotí Vrábel.
Pro záchranáře cenná zkušenost
„Alespoň jeden účel byl splněn. Kolegové si udělali nové potápěčské kvalifikace, vyzkoušeli si nový oblek a zjistili, co takový ponor obnáší. Problémy byly s vyvážením, museli jsme přidat devět kilogramů olova, aby kolega mohl jít pod vodu. Na tom ještě musíme zapracovat,“ říká Vrábel.
Ten své dva kolegy nakonec na břehu takzvaně pokřtil, když je potápěčskou ploutví poklepal po hlavě a shodil je zpátky do vody.
„Oba tady byli po absolvování kurzu poprvé. Jejich výcvik začal už v polovině roku, kdy trénovali v plaveckém bazénu, následovaly volné ponory s instruktory. Nyní mají měsíc po zkouškách a toto byl vlastně jejich první samostatný ponor,“ konstatuje Vrábel.
„Na jezírku budeme nadále působit a starat se o ně, aby bylo čisté, protože prostředí tady je opravdu nádherné. Zároveň budeme pokračovat ve výcviku, abychom se nadále rozvíjeli a byli schopni zachraňovat lidi nejen na hladině, ale i pod vodou,“ podotýká.
