„Podařilo se mi ještě mluvit s posledním pamětníkem z osádky Jeřábu Josefem Hrubešem, který zemřel v roce 2010 jako pětadevadesátiletý. Jezdí sem dosud potomci vojáků i syn Eduarda Zicháčka. V bunkru žili natrvalo od 23. do 30. září 1938, tedy od vyhlášení mobilizace do mnichovských událostí,“ vypráví správce pevnosti Richard Švanda z Regionálního muzea v Náchodě, který už část vzpomínek vojáků vloni publikoval v brožuře Pevnost Dobrošov slovem a obrazem. Další vzpomínky teprve zpracuje.
Fotogalerie |
Zatímco dříve se otvíral jen na státní svátky, teď nabízí pravidelné prohlídky s průvodcem denně od 10 do 15 hodin. Od pokladny u srubu Zelený nebo od Můstku vedou k Jeřábu místní cesty, je to jen asi šest set metrů.
Na venkovních stěnách Jeřábu je znát, že německá pěchota při cvičných palbách z kulometů srub ostřelovala. V roce 1940 tu údajně německý filmový štáb natáčel filmový týdeník o dobývání Maginotovy linie.
Kdo chce vlézt dovnitř, musí být trochu zdatný. Vchází se totiž nouzovým výlezem o rozměrech 80 krát 80 centimetrů. Turisté se tak dostanou do spodního patra srubu. Kdyby plně sloužila celá pevnost, vojáci by do Jeřábu přicházeli podzemím.
„Nejvýživnější byly bedny s čokoládou“
Pevnost se začala stavět v září 1937 a právě srub Jeřáb vybetonovali dělníci mezi 24. červnem a 2. červencem 1938 jako první. Pěchotní srub se nacházel v nejnižším terénním bodě tvrze. Měl sloužit k sledování údolí Metuje a díky uvažovanému dělostřeleckému pozorovacímu zvonu by se z Jeřábu dala řídit palba dělostřelecké baterie z objektu Zelený.
Na strop Jeřábu měla přijít jedna kopule s dvojčetem těžkého kulometu vzor 37 a tři zvony. V horním bojovém patře se počítalo se dvěma protitankovými kanony vzor 36 a jedním kulometným dvojčetem vzor 37. Na ochranu hlavních střílen měly sloužit dva lehké kulomety vzor 26.
Když přišla mobilizace a Jeřáb obsadila improvizovaná pětadvacetičlenná osádka, bunkr příliš vybaven nebyl a nebyl ani stavebně dokončen. „Vojáci měli na Jeřábu pouze dvojče těžkých kulometů namířené k objektu Můstek. Josef Hrubeš vzpomínal, že jim tam navezli potraviny, to nejvýživnější byly bedny s čokoládou a konzervy. Jinak jim vozili jídlo z polní kuchyně na Jiráskově chatě,“ vysvětluje správce Švanda.
Po mnichovské dohodě vojáci zůstávali na Jeřábu až do poloviny listopadu 1938 jako strážní oddíl, ale v bunkru přímo nepobývali, měli strážní domek před objektem nebo přespávali na Jiráskově chatě. Dohlíželi už jen na odvážení zbraní a materiálu.
Zájemci uvidí tři neobyčejná díla
Jeden z příslušníků strážního oddílu, svobodník Eduard Zicháček, tu na paměť osudným událostem vymaloval na stěnu tři unikátní nástěnné malby.
„Na zeď tehdejší ubikace namaloval celou mapu Československa i s Podkarpatskou Rusí a znázornil též Sudety odstoupené Německu. Na další stěně je seznam osádky - jeřábů. Na další zobrazil tank tažený krávou s nápisem Polsko dobývá Těšínsko,“ říká nadšenec pro vojenské opevnění Jan Florian z Náchoda, který na Jeřábu provází. Několik načrtnutých maleb vojáků se zbraněmi nebo při zábavě je ještě v další místnosti.
Znalci opevnění tvrdí, že Zicháčkovy malby jsou unikátní v evropském měřítku, protože na politické události reagují okamžitě. Potíž však je, že se na malbách podepisuje čas a klimatické podmínky. Podle správce pevnosti restaurátoři je už opravovali v první polovině devadesátých let.
Teď by památkáři měli zpracovat nový posudek, který zachytí stav maleb i další postup. Zdejší bunkry jsou totiž národní kulturní památkou. „Musí přijet ještě restaurátor, který stanoví koncepci zásahu. Zásadní problém je, že se tu objevuje plíseň a smývá se barevná vrstva,“ připomíná po prohlídce Jeřábu památkář Pavel Mach z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově.
Novinkou na Dobrošově bude polní telefon
Uvnitř Jeřábu si zájemci mohou prohlédnout dolní týlové patro s ubikací, skladem proviantu a skladem munice. V horním bojovém patře je k vidění například kolejnice z dráhy, po níž se vyvážela hlína z pevnosti, okovaná dvířka bunkru nebo třeba pytel ztuhlého cementu používaného na těchto stavbách. Lidé mohou bez průvodce sejít do podzemí dvacet metrů hluboko po 120 schodech a projít zpřístupněnou chodbu.
Novinkou na Dobrošově bude polní telefon původně z poválečného období, jehož kabel už nyní spojuje objekty Zelený a Můstek. Další kabel je propojí i s Jeřábem. „Objednali jsme nejprve kilometr kabelu, ale to nestačilo, tak teď čekáme ještě na dalších 400 metrů. Telefon povede podzemím z Jeřábu přes tři závaly, přes které to však jde protáhnout. Bude sloužit průvodcům, ale i jako atrakce pro děti,“ říká průvodce Jan Florian.
Dělostřelecká tvrz na Dobrošově byla odtajněna v roce 1968 jako první památka vojenského opevnění z doby před 2. světovou válkou. Turisté se do ní mohli podívat už od roku 1969, dosud si ji prohlédlo už přes dva miliony návštěvníků. Letos památku převzal Královéhradecký kraj od ministerstva vnitra a chystá projekt na lepší turistické zázemí a na zpřístupnění další části podzemních chodeb.
