Debata se odehrála v pátek v industriálních kulisách bývalé továrny Drutka, kde chartista Stanislav Pitaš otevřel undergroundový klub Eden. Velvyslance zajímaly názory přítomných na přímou volbu prezidenta, co poslouchají za hudbu oni či jejich děti, jak se žije na hranici i jak se cítí Romové ve společnosti.
„Bylo to fantastické. Samozřejmě, když jezdím po republice, setkávám se s vládními úředníky, vídám některé z turistických zajímavostí nebo někdy vystupuji na univerzitě. Toto setkání je odlišné, zvláštní a pro mě velmi zajímavé. Já jsem totiž hudební fanoušek a tady v klubu je cítit zapálení pro muziku, což je fajn,“ pochvaloval si velvyslanec.
„Ale kromě toho se můžu potkat s lidmi z různých částí společnosti, s knězem, chartistou, lidmi z neziskových organizací, Romkou s umělci. To je reálný svět a myslím, že pro mou práci je to potřebné. Nemůžu zůstávat jen v Praze,“ řekl Schapiro.
Označení cikán mě uráží, říká učitelka
Romská učitelka Lenka Kurová se svěřila, že denně pociťuje přezíravost od většinové společnosti, dokonce i na radnici. Posteskla si, že už ji nebaví tolik let dokazovat, že něco umí, ale že přesto přesvědčuje vlastní děti, aby se nepřestaly hlásit ke své národnosti.
Když se však v debatě objevilo slovo cikán, hned se ohradila, že ji to uráží, protože takové označení vzešlo historicky od majority.
Nato se strhla vášnivá přestřelka, že na slově cikán nic urážlivého není. Velvyslanec ji urovnával příměrem o Afroameričanech. Když v rapových písničkách mluví sami o sobě, ať si používají politicky nekorektní slovník, protože mluví o sobě, další lidé si to však nesmí dovolit. Tak to prý velvyslanec vysvětluje svému synovi v teenagerském věku.
Romská učitelka to oceňovala. „Opravdu diskriminaci cítím na vlastní kůži denně a patří to už nerozlučně k mému životu. Je to takový bonus, ale ve špatném slova smyslu. Pan velvyslanec musí být úžasný člověk. Bylo to vidět, jak to tady rozsekl a řekl, že by opravdu každý měl vážit slova,“ míní speciální pedagožka, ředitelka neziskové společnosti Začít spolu Lenka Kurová, která vede i mateřskou školku v Broumově.
„Tady v Broumově to teď vůbec není dobré, je tu podivná atmosféra, ale ono je to znát i v celé republice. Na druhou stranu nechci to vztahovat na všechny, nechci dělat lidem to samé. Já tu žiju a snažím se zasazovat o naše věci,“ říká učitelka.
Evropa potřebuje zůstat silná, tvrdí Polák
Bývalý náměstek polského ministra zahraničí a dopravy Sergiusz Najar, který si s manželkou pořídil statek v Martínkovicích, mluvil o zvláštním postavení Broumovského výběžku i o hranicích v Evropě.
„Amerika nemá žádný zájem, aby se Evropa začala hádat, rozpadat a bojovat uvnitř sebe, a udělá všechno pro to, aby zůstala pohromadě. Nejde tady o Rusy nebo Číňany, ale o ekonomické, politické a bezpečnostní zájmy Američanů. Pochopitelně pan velvyslanec nemohl nahlas říct, co si myslí, že bude po volbách ve Spojených státech, ale tak či onak to bude neštěstí. Každý to cítí. Až nastane debata mezi Clintonovou a Trumpem o tom, jak se bude Amerika chovat, bude to moc nepříjemné,“ pravil bývalý politik, bankovní manažer Najar.
Farář Martin Lanži se velvyslanci představil jako zástupce menšin, protože na Broumovsku jeho farnost sdružuje jen dvě stě lidí, a přitom má na starosti osmnáct kostelů, často značně poškozených. Farář prosil velvyslanectví o pomoc s kontakty pro fotografickou výstavu Tempus fugit, s kterou se chystá zanedlouho do několika amerických měst. V Denveru však přišli náhle o partnery.
Aktivista Petr Bergmann zase diplomatovi vysvětloval, proč mají Češi tak rádi indiány, tím, že se do zdejšího prostoru reinkarnovaly indiánské duše. Za příklad dával zpěváka Plastic People of The Universe Mejlu Hlavsu.
Chartista vítal v stejném saku prezidenta Havla
Chartista a hospodský Stanislav Pitaš přišel uvítat velvyslance v památečním čtyřicet let starém otrhaném pepitovém saku po svém tátovi.
„Už to sako prožrali moli, ale před dvaceti lety jsem v něm vítal prezidenta Václava Havla ve své hospodě Ruchadlo u České Skalice. Mám blíž k Americe než k Rusku, navíc pan velvyslanec je mi sympatický, a tak když přišla tato nabídka, nebránil jsem se. Vždyť co bych to byl za podnikatele, beru to i jako dobrou reklamu pro klub, protože my tu z 90 procent děláme západní muziku. Před čtrnácti dny tu hrála americká kapela s Napoleonem M. Brockem, tento večer australští Vdelli,“ vyprávěl Pitaš.
Velvyslance provedl klubem Eden s industriálními sochami od Petra Vaňka z Nemojova a stejně laděným výčepem. Američan si nechal vyprávět okolnosti, za jakých se Pitaš jako dvaadvacetiletý rozhodl k podpisu Charty 77, i to, jak během jeho věznění umřela jeho matka, aniž s ní mohl být. Ocenil ho jako hrdinu. Chartista vzpomínal, že ve vězení mu pomohli zrovna „cikáni“ - jako jeho ochranka.
Velvyslance přitáhlo pozvání z Mateřské školy a základní školy Josefa Zemana v Náchodě, která uspořádala sedmý ročník hudebně divadelního festivalu pro hendikepované žáky, tentokrát s námětem Ameriky.
