Pětačtyřicetiletý někdejší obránce Kaberle strávil většinu kariéry v NHL, kde dlouhá léta působil v Torontu. V roce 2011 získal Stanley Cup s Bostonem, poté ještě působil v zámoří v Carolině a Montrealu. Závěr bohaté kariéry prožil v dresu Kladna a Komety Brno.
S reprezentací má ofenzivně laděný bek kompletní sbírku medailí. Vyhrál s ní mistrovství světa 2005 ve Vídni, o rok později získal na olympijských hrách v Turíně bronz a na světovém šampionátu v Rize stříbro. Tomáš Kaberle doplní v Síni slávy českého hokeje otce i bratra Františka.
Kaberle ve videonahrávce poděkoval blízkým, díky kterým měl úspěšnou kariéru. „Určitě to byla moje rodina - táta, máma, babička... Ty zážitky, co jsem prožil s nimi od mládí, na to vzpomínám hrozně rád. Fery (bratr František) taky. Ty hodiny, co do toho dali, to člověk nevidí. Museli kolikrát z práce, aby mi tu šanci dali. Bez toho bych nebyl úspěšný,“ prohlásil Kaberle, který byl v Česku před třemi týdny, kdy byl uveden do Síně slávy kladenského hokeje.
Dojatý Tomáš Kaberle. Uvedli ho do kladenské Síně slávy, vedle táty a bratra |
Sedmačtyřicetiletý bývalý útočník Sýkora odehrál v NHL 1017 zápasů a dvakrát vybojoval Stanleyův pohár. Nejprve v roce 2000 s New Jersey a o devět let později s Pittsburghem, čtyřikrát ve finále neuspěl. V elitní lize hájil také barvy Anaheimu, New York Rangers, Edmontonu a Minnesoty. V letech 1999 a 2005 získal s reprezentací zlato na MS, ze světového šampionátu 1998 má bronz.
„Dostat se do Síně slávy je pro mě ohromná čest a jsem na to hrozně pyšný. Poděkování patří hodně lidem. Jsem hrozně rád, že moje rodina toho může být součástí. Bez mé ženy, kterou jsem poznal v 27 letech, bych určitě nehrál hokej tak dlouho. Určitě mi nastavila hlavu úplně jiným směrem, než jsem ji měl. Bez ní bych se stoprocentně nedokázal dostat tam, kam jsem se dostal,“ řekl Sýkora také v předtočeném videu.
„Moje děti jsou také součástí. Kvůli synovi jsem na konci kariéry chtěl hrát furt dál a dál. Sedmiletá dcera teď zase hraje tenis, moji další vášeň. Bez rodiny by to bylo těžší. A samozřejmě tatínek, když jsem byl mladý a za komunismu nebylo nic k dostání, tak musel dělat dvě tři práce, aby mi koupil brusle z Německa a nějakou titanku, na kterou musel pracovat šest měsíců. Bez těch lidí by to nebylo. Čím je člověk starší, tak si uvědomí, co všechno pro nás dělají. Moc jim za to děkuju,“ dodal Sýkora.
Ščerban o Síni slávy: Nepočítáme, že bude vydělávat. Svaz řešil tři varianty |
Třiapadesátiletý Turek se jakožto gólman v roce 1996 výrazně podílel na zlatu z MS ve Vídni, které bylo první v historii samostatné české reprezentace. Tři roky předtím získal na světovém šampionátu bronz. V roce 1999 vyhrál s Dallasem Stanley Cup, působil i v Calgary, St. Louis a Českých Budějovicích. Zapsal se také mezi vítěze Zlaté hokejky (1994), prestižní trofeje pro nejlepšího českého hokejistu roku.
Turek jako jediný spolu s Herinkem oblékl osobně sako člena Síně slávy. „Já jsem to znal jen z NHL nebo z golfu, který ale já nehraju, ale vím, že tam dostávají nějaká zelená saka. Bylo to pro mě překvapení. Ani jsem nevěděl, jaká to bude barva. Tahle je příjemná,“ řekl Turek, který v medailonku zavzpomínal, že se dostal do branky díky tomu, že na něj při fasování výstroje zbyla gólmanská výstroj. „Nelituju, když z toho byla taková kariéra,“ usmíval se.
Šedesátiletý Herink je jedním ze zakladatelů parahokeje v Česku. Vrcholem jeho profesní kariéry bylo MS v Ostravě v roce 2009, na němž se podílel jako předseda organizačního výboru. „Když tady nikdo parahokej neznal, věnoval tomu úsilí a čas, a přestože je sám hendikepovaný, šel za tím. Všichni sami dnes vnímáme, kde parahokej je a jaké jméno má,“ ocenil ho již dříve předseda návrhové komise Bedřich Ščerban.
Síň slávy českého hokeje vznikla v roce 2008. Kandidáty nominuje návrhová komise. K uvedení do Síně slávy českého hokeje je zapotřebí, aby nominaci schválily alespoň dvě třetiny jejích žijících členů. Počet takto oceněných osobností se nyní zaokrouhlil na 150.
Zástupci svazu popřáli vedle toho k významným životním jubileím, která v tomto roce oslavili, Vladimíru Bednářovi, Bohuslavu Ebermannovi (oba 75) a Milanu Chalupovi (70). Jubilanti obdrželi památeční saka.
