Pamatuji MS 1997, jak Vlach vykoupal pátým gólem v zápase s Kanadou Burka. Čechmánek tehdy také solidně podržel. Kanada zápas nezvládla a v jeho závěru vyprovokovala asi největší šarvátku v dějinách MS. Odpočívej v pokoji, Romane.

I mě to zasáhlo. Devadesátá léta, to je moje dětství. Vzpomínám na prázdniny u dědy ve Vsetíně a na to, jak jsme rozebírali hokej... Vzpomínám na dobu, kdy našim hokejistům šlo vše jak po másle a vozili jednu medaili za druhou...

A Roman Čechmánek byl, je a navždy bude jedním ze symbolů těchto vzpomínek, a tedy mého mládí.

Pro mě byl sportovní vzor a hrdina.

Jeho odchod mě zasáhl, přesto chci vzpomínat na to dobré a aspoň na dálku mu za mnoho skvělých zážitků jako fanoušek poděkovat. Čest jeho památce!