Byla to zvláštní situace. Dokonale však vystihuje současné dění v hokejové reprezentaci.
Když na pondělním večerním srazu v Letňanech předstoupil před novináře kouč Růžička, vychválil Ručinského. Rozplýval se nad jeho bruslením, mluvil o přínosu do kabiny.
Pak přišel veterán Ručinský a některé pochvaly si poslechl od žurnalistů. „S Vláďou jsem zatím moc nemluvil. Nevím, co po mně přesně bude chtít,“ upozornil litvínovský matador na začátku rozhovoru. „Samozřejmě jsem rád v národním mužstvu a budu hrát kdekoliv a kolik bude potřeba. Udělám maximum pro úspěch.“
Těší vás taková důvěra do trenéra Růžičky?
Samozřejmě. Zavolal, jestli bych neodehrál tyhle dva zápasy. Říkal jsem, že národní dres se neodmítá. Nikdy jsem to neudělal a neudělám. Samozřejmě je tu ten můj věk. Před deseti lety bychom se neměli o čem bavit, ale teď je to trochu choulostivá situace. Jenže jsem dostal pozvánku od Vládi Růžičky, ke kterému mám velký respekt a mně osobně se mu těžko říká ne.
Gratulovali mu Nedvěd i JágrMartin Ručinský oblékne dres národního týmu po devíti letech. Zažívá trochu podobné pocity jako Petr Nedvěd, jeho velký kamarád. Před rokem totiž liberecký veterán reprezentoval Česko na olympijských hrách v Soči a jeho nominace se hodně probírala i v zahraničních médiích. „Jsme v kontaktu. Gratuloval mi a říkal, že s tím určitě souhlasí. Ať si jdu zahrát, že je to báječný pocit,“ prozradil Ručinský komunikaci s Nedvědem, který v létě ukončil kariéru. „Ale ten pocit já znám, vždycky to pro mě byla čest. Proto jsem tady.“ Olympijský šampion z Nagana by mohl v reprezentaci převzít roli lídra, nahradit Nedvěda a především Jaromíra Jágra. Slavné „68“ navíc Ručinský sebere rekord nejstaršího hráče v národním týmu. „To je trochu smutný rekord. Haha. Ale nedá se nic dělat, já nad tím moc nepřemýšlím. I když je to samozřejmě úsměvné, tak to pro mě neznamená nic zásadního.“ S Jágrem reprezentační navrátilec však nemluvil. „Jenom mi poslal SMSku. V New Jersey má svých starostí dost.“ |
A kdyby vás přemlouval k návratu do reprezentace jiný kouč?
Asi bych přemýšlel jinak.
Třeba Aloisi Hadamczikovi, který národní tým vedl před Růžičkou, byste odmítl?
(dlouhá pauza) To bych moc nekomentoval.
Čím si vlastně získal Růžička váš respekt?
Vláďa má přirozený respekt nejen u mě, ale u celé hokejové veřejnosti. Hodně dokázal jako hráč i jako trenér, jsou za ním výsledky. Navíc se z Litvínova známe od dětství, bydleli jsme kousek do sebe. Umožnil mi hokejový vývoj, protože si mě někdy v sedmnácti vytáhl do lajny. Udělal ze mě hokejistu, jaký jsem.
Před chvílí tady kouč mluvil obdivně o vašich bruslařských schopnostech. V čem podle vás spočívají?
Bruslím tak, jak jsem se naučil odmalička. Je to možná takový dar. S bruslením jsem nikdy neměl problémy, ale už to je trochu něco jiného než v pětadvaceti. V extralize je to fajn, všechno v pohodě. Na druhou stranu mezinárodní hokej se určitě někam posunul. Jsem sám na trní, jak to bude vypadat.
Pořád se bojíte, že nebudete stíhat?
To zjistíme ve čtvrtek a v sobotu. Zapojím se do tréninku, po zápasech budeme chytřejší. Jsme plný očekávání, tak uvidíme.
Trenér Růžička vypadá, že s vámi počítá i na mistrovství světa. Vy o účasti teď nepřemýšlíte?
Vůbec, to nemám v hlavě vůbec. Nic bych v nominaci nehledal - odehraju tyhle dva zápasy. Myslím, že mně samotnému napoví, jak na tom jsem. Pak se uvidí.
Počítáte s tím, že tlak od fanoušků bude i při utkáních proti Rusům? Čeká se vyprodané hlediště v obou arénách.
Ten tlak v národním mužstvu vždycky byl. Je jedno, jestli jsou to dva zápasy proti Rusku, nebo mistrovství světa. Jsme hokejový národ, za což jsem rád. Ten tlak tady je a bude. Každý ho očekává a musí se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Myslím, že jsou tady natolik zkušení hokejisté, abychom to zvládli.
