"Ale i děda se umí smát," říkal devatenáctiletý hokejista, jenž byl na juniorském světovém šampionátu v Pardubicích vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje.
Je těžké hrát s takovým jménem?
Už jsem si zvykl, přece jen hraju hokej už nějaký ten rok.
Kritizuje vás děda hodně?
Spíš radí. O hokeji spolu hodně mluvíme, často si voláme. I teď v Pardubicích. A kdykoliv hraju v Moskvě, jde se na náš zápas podívat. Ale hodně rad dostávám i od táty (rovněž hokejového trenéra).
To on vás k hokeji přivedl, že?
Ano. Ve třech letech mi koupil brusle a bylo rozhodnuto. Vodil mě na kluziště, pak jsem začal chodit i sám.
Mohl by vůbec kluk se jménem Viktor Tichonov dělat jiný sport?
Mohl. Ale já jsem chtěl hokej hrát sám. Začal jsem v Americe v San Jose, kde můj táta pracoval (I proto Tichonov mluví perfektní angličtinou).
A co kdyby teď přišla nabídka, abyste v San Jose hrál NHL?
To by vůbec nebylo špatné. Mám tam mnoho přátel a známých, máme tam i dům. Chystám se tam vyrazit na dva měsíce po sezoně. A San Jose je i můj nejoblíbenější tým v NHL.
Hrajete v Rusku, ale lákala by vás NHL?
Samozřejmě bych si v ní rád zahrál. Kdybych dostal nabídku, šel bych to zkusit. Bylo by mi úplně jedno, v jakém týmu by to bylo. Ale ještě jsem nebyl draftovaný.
Na šampionátu v Pardubicích jste získali bronz. Je to zklamání?
Chtěli jsme hrát o zlato, ale Švédové byli v semifinále mnohem těžším soupeřem než Češi předtím. Ovšem i s bronzem jsem spokojen. Po porážce v semifinále jsme se dokázali sebrat a odvedli jsme proti Americe dobrou práci. Zápas o bronz byl velmi těžký. Sil jsme už měli málo, ale dokázali jsme ještě zabrat.
A sám jste pak byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje.
Na tomto mistrovství jsme hráli dobře. I já jsem spokojen se svými výkony.
