Ten druhý nakonec vyšel a Židlický obsadil uprázdněné místo v obraně po Slovákovi Ľubomíru Višňovském. „NHL je pořád nejlepší liga na světě. Zázemí je tady výborné. A jsem vděčný, že tady můžu ještě rok zůstat a hrát tady,“ vypráví mistr světa z Vídně 2005.
Měl jste v létě blízko k ukončení kariéry?
Já jsem to říkal hned po závěru sezony, že jsem na konec připravený. Konkurence je velká, je čím dál více hráčů, kteří jsou mladší než já a nemohou dostat angažmá. Je těžké se do týmu dostat a hrát nahoře. Nechci říct, že jsem to plánoval, ale trošku jsem počítal s tím, že konec může přijít.
Devils vás na jaře vyměnili do Detroitu, pak vám vypršela smlouva. Mrzelo vás hodně, že už vás v New Jersey nechtěli?
Chtěl jsem tam zůstat, ale rozhodli se postavit úplně jiný tým. Takže ta šance nebyla. V mém věku nemůžu až tak rozhodovat o tom, kam půjdu. Mládí má přednost a tak by to mělo být.
Nabídky z jiných destinací NHL jste nezvažoval?
Už jsem se nechtěl nikam stěhovat. Chtěl jsem zůstat tady, jsem rád, že se to povedlo. Syn tady hraje hokej, takže i kvůli němu. Dá se říct, že jsme s Islanders byli v kontaktu dlouho, nabídka tam byla od léta. Ale já jsem chtěl nejdřív přiletět sem a promluvit si s manažerem. Nechávali jsme to na poslední chvíli.
Zdá se, že vás ta situace nechala úplně v klidu. Údajně jste toho v létě ani tak moc nenatrénoval.
Já už mám roky na to, abych si trochu odpočinul. V minulé sezoně jsem odehrál hodně zápasů, takže jsem toho měl, dá se říct, docela dost. Chtěl jsem si oddechnout, nechával jsem tomu volný průběh.
Přesto jste hned od začátku zapadl do sestavy Islanders. Jak jste si zvykl v novém týmu?
Aklimatizoval jsem se výborně. Tady jsou většinou mladí kluci, kteří makají a vědí, co chtějí. Dávají do toho všechno, jak při tréninku, tak při zápase. Pro mě je to tady jednodušší.
Do Brooklynu je z New Jersey poměrně komplikovaná doprava. Jak to řešíte?
Když trénujeme v přípravném centru na Long Islandu, jezdím autem. Ale sem do Brooklynu na zápasy je to lepší vlakem. Někdy to trvá hodinu a čtvrt, jindy dvě a půl.
Jak se vám líbí Barclays Center, nová aréna Islanders?
Je pěkná, máme moc pěkné zázemí. Udělali tady maximum, pro diváky i pro hráče. Akorát se to změnilo tím, že když hrajeme doma, trávíme tady celý den. Spíme na hotelu, máme společný oběd. Takže jsme celý den pospolu.
Islanders začali sezonu poměrně slušně, experti vám dávají velké naděje. Jak to vidíte vy?
Tým je výborný. Jsou tu mladí kluci, spousta talentu. Všechny čtyři lajny makají, jezdí nahoru dolů, je to hrozně znát. Jde se do toho naplno, takže mi to ten přechod do nového týmu i trošičku ulehčilo.
Mladí mají v NHL úplně jinou roli než dřív, spousta týmů včetně vašeho na nich stojí. Co se v lize tak změnilo?
Oni jsou výborní, mají úplně jiný přístup k hokeji. Vědí, za čím si jdou, dávají tomu všechno. Od přípravy, strečinku až po každé střídání. Hokej se strašně posunul. Hráčům je osmnáct, devatenáct, ale vědí, co chtějí. Na začátku, když jsem přišel do kempu, ale i teď, to je na tréninku pořád nahoru dolů, trénuje se tvrdě. Hráči k tomu přistupují zodpovědně. Mladí cítí velkou konkurenci a dávají do toho všechno.
V některých situacích je však potřeba zkušenost. Třeba v přesilovkách, které hrajete na svém oblíbeném místě na modré...
Proto jsem tady, chtějí mě využít hlavně při těch přesilovkách. Samozřejmě jsem rád.
V mužstvu jste se sešel se slovenským brankářem Jaroslavem Halákem. Stali se z vás kamarádi?
No jasně, jsme přece Čechoslováci, ne? Je to prima kluk. Je dobré mít v týmu Čecha nebo Slováka. Díky Bohu, že je tady. Navíc jsem v kontaktu s Patrikem Eliášem z New Jersey, takže je to v tomhle směru fajn.
