Můj nejhorší zápas za pět let, přiznal Vokoun po washingtonském debutu

Washington (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Takový start v novém působišti si Tomáš Vokoun asi nepředstavoval. Po úvodním vhazování si ani nesáhl na puk a už ho dvakrát lovil ze sítě. Nejdřív po smolném odrazu od nohy vlastního obránce. Za pár minut inkasoval znovu, když se nechal překvapit střelou z nulového úhlu. A podobně zaváhal i ve třetí části, kdy si opět srazil za záda nevinné nahození od brankové čáry.

Celkově dostal Vokoun při washingtonském debutu od hokejistů Tampy pět gólů. "Asi nejhorší můj zápas za posledních pět let," ulevil si.

Ještě že se v prodloužení oklepal, chytil tři velké šance hostů a pak také dva nájezdy, a tím i své první vítězství v dresu Capitals.

Premiéra ve Washingtonu a zrovna tak nepodařený úvod. Jak vám bylo po těle?
Začátek utkání mě trochu vyvedl z míry. První střela první gól, druhá střela druhý gól. Člověk pak začne moc přemýšlet, začne být trochu nervozní. Tampa čtyřikrát vedla, z toho třikrát nezaslouženě. Ale kluci hráli výborně, zasloužili si vyhrát za výkon, který předvedli. Washington je strašně kvalitní mužstvo, silnou Tampu jsme celý zápas přehrávali.

Pondělní NHL

Více o Vokounově premiéře a dalších duelech NHL čtěte ZDE

Proti Floridě, kde jste chytal naposledy, je tohle asi dost velký rozdíl. Tam kdybyste dostal pět gólů, tak by bylo po zápase.
Tam by bylo dávno hotovo. Ale tohle mužstvo je tak silné, že pokud podáme průměrný výkon, tak jsme pořád tým, který má šanci vyhrát každou noc.

Je to hodně velký rozdíl? Na Floridě jste míval nejvíc zákroků ze všech gólmanů NHL, ve Washingtonu si třeba pět minut nesáhnete na puk.
Otázka je, jak se ten zápas vyvíjí. Když chytím deset střel a vedeme dva nula, je to jiná situace než v takovémhle zápase. Tady se člověk neměl čeho chytit a byl jako hozený do vody bez toho, aby uměl plavat. A musí se udržet na hladině.

Z téhle vody vás ale vytáhli spoluhráči, kteří Tampu jasně přehráli.
Kluci mi obrovsky pomohli, blokovali střely a vepředu dali pět gólů. Bylo to vydřené. Pro mě to během zápasu nebyla příjemná zkušenost, chtěl jsem se v premiéře ukázat fanouškům. Jsem rád, že to je za mnou a dopadlo to takhle. Když se člověku nedaří, a přesto vyhraje, lidi na to zapomenou.

Před debutem

Byl jsem naštvaný, že jsem nechytal v prvním zápase, přiznal Vokoun - čtěte ZDE

Vám se ovšem povedlo chytit formu v prodloužení a pak vychytat i nájezdy.
Při těch jsem se hlavně snažil nedostat góla střelou, protože už byl špatný led. A pokud soupeř přesto udělá kličku, tak se snažit ji vykrýt. To je moje strategie ve všech penaltách, aby střelec případně porazil mě, a ne já sám sebe tím, že on skóruje střelou.

Když nechytám, nejsem naštvaný na druhého gólmana

V týmu je kromě vás a Romana Hamrlíka také český brankář Michal Neuvirth. Jak spolu vycházíte?
Úplně v pohodě. Samozřejmě, je to otevřená soutěž a tak je to správné. Já vím, kdy chytám dobře, kdy ne a jak se vnitřně cítím. Nesoutěžím s brankářem, ať už se soupeřovým, nebo s tím, který je se mnou v mužstvu. Já se snažím být nejlepší gólman v celé lize a chci být spokojený s vlastním výkonem.

Otázka vztahu dvou brankářů, kteří mají téměř rovnoměrně rozdělený počet zápasů, bývá poměrně citlivá. Je v tomto směru výhoda, že jste krajané?
To si nemyslím. Kdo bude v brance, je rozhodnutí, které ani jeden z nás nemá šanci ovlivnit jinak než tím, jak hraje. Trenéři jsou placení od toho, aby rozhodovali, kdo bude v sestavě a kdo ne, kdo bude hrát přesilovku, kdo oslabení a kdo bude chytat. Ať je to Kanaďan, Američan nebo kdokoliv jiný, my na to nemáme vliv. Sezona má dvaaosmdesát zápasů. A to ještě to důležité přijde až pak.

Mezi sebou však situaci jistě probíráte.
Musím říct, že pokud nechytám, nejsem kvůli tomu nikdy naštvaný na svého kolegu. Spíš jsem zklamaný sám na sebe, nebo se snažím ty důvody pochopit. Když si myslím, že jsou fér, tak proč bych měl být naštvaný na druhého gólmana? To, že mě nenechají chytat, je spíš moje chyba než jeho.

Vokoun žije bez rodiny, ale po diskotékách nechodí

Majitel má všude známé. Kdybychom si vyrazili, dozví se to, říká

Po zápase s Tampou za ním do kabiny přišel sám velký šéf, majitel klubu Ted Leonsis, a potřásl mu pravicí: "Vítej ve Washingtonu!" Tomáš Vokoun se zabydlel ve městě, které očekává, že pro něj vychytá Stanleyův pohár.

"Prostředí je super, mužstvo je vynikající. Já tu hrál často s Floridou, věděl jsem, do čeho jdu. Atmosféra je úžasná, po zápase je fanoušků plné město," vypráví český gólman. "Jediné minus je šílený provoz. Roman Hamrlík zkoušel bydlet dál na předměstí, pronajal si tam barák. Ale když viděl, jak dlouho to tady trvá dojet do centra, rozhodl se, že se přestěhuje někam blíž."

Sám si pořídil byt v Arlingtonu, poblíž Pentagonu a pár kilometrů od centra americké metropole. "Je to blízko tréninkové haly a kousek přes most do Washingtonu, kde hrajeme zápasy. Barák jsem nechtěl, protože jsem tady sám bez rodiny," říká Vokoun.

Manželka s dvěma dcerami zůstala na Floridě, kde dřív brankář působil a jeho děti tam chodí do školy. "Nevidět je není nic příjemného, ale v tuhle chvíli nemám moc na vybranou. Naštěstí je sem přímý let z Fort Lauderdale, za necelé dvě hodiny. O víkendu může rodina přiletět, když bude čas," těší Vokouna.

Že by jako slaměný vdovec podlehl svodům mladších svobodných spoluhráčů, kteří si občas rádi povyrazí, se podle něj nestane. "Zajdeme si na večeři tady v Arlingtonu. Je tu pár barů, ale žádné diskotéky," dušuje se. "Do centra nejezdíme. Ty hlavní hvězdy týmu všude poznávají a majitel klubu zná strašně moc lidí, pořád si píše s fanoušky na Twitteru. Kdybychom si někam vyrazili před zápasem, hned mu fandové napíšou, že viděli toho a toho tam a tam," dodává Vokoun. "Já tu navíc zařizoval bydlení, nábytek a všechno okolo, takže se zase tak nenudím."