„S kariérou jsem ale rozhodně spokojený. Hlavní je ten vnitřní pocit, hrozně silný, že má smysl, co dělám. Nevím, jestli jste to někdy zažil. Na ledě je ten pocit obrovsky hlasitej a já díky němu dělám správná rozhodnutí,“ poví český útočník.
Po chvíli s ním vám přijde, že mluvíte s nějakým filozofem nebo minimálně s chlapíkem s ohromnou rozvahou, který o sobě trochu paradoxně řekne: „Považuju se za hodně přemýšlivého člověka. Ale zároveň mi přijde, že čím víc o věcech přemýšlím, tím horší výkony předvádím.“
V Lavalu, předměstí Montrealu, začal na farmě k hokeji studovat knížky o sportovní psychologii a osobním rozvoji. Věří, že ho to nakopne k dlouhé kariéře.
Protože minulá sezona se nepovedla. Čtyřicet zápasů, jen devět bodů (5+4). „V AHL jsem poznával nový svět, vůbec jsem si nevěřil,“ přizná.
V téhle sezoně už výkony zdvojnásobil, po čtyřiačtyřiceti duelech je na devatenácti bodech (13+6).
Jan Myšák pózuje s dresem Montrealu, který si ho vybral na draftu NHL.
„Nedělám chyby jako loni a cítím, jak rostu. Jsem mentálně i fyzicky silnější než dřív. Rád čtu o slavných lidech, čím si prošli a jak reagovali v těžkých chvílích. Vždycky si u toho vzpomenu na sebe.“ A co že se mu vybaví?
„Připomenu si, kdy i já stál na rozcestí a zachoval jsem se... Uboze? To možná není správné slovo. Spíš jednoduše. Člověk rád hledá výmluvy, tak se učím jednat férově. Kopnout sám sebe do zadku a otevřít oči. Vždyť jsem za sebe zodpovědný sám. Nebudu brečet a ukazovat na někoho jiného,“ vykládá 21letý mladík. A pobaveně dodá: „Jo, lidi mi radí, abych tolik nepřemýšlel.“
O Myšákovi se ještě nedávno mluvilo jako o hlavním českém hokejovém talentu a nic nepřekáží tomu, aby třeba už v příští sezoně, posledním roce kontraktu, za Montreal Canadiens nastoupil.
Přetěžká mise i pro obří talent. Číslo v draftu není nejdůležitější, říká Myšák |
„Díky internetu vnímám, že se lidi občas diví, že jsem se do NHL ještě nedostal. Pro mě to je samozřejmě obrovský cíl. Nejdůležitější ale teď je, abych prorazil a prodal se. To se myslím daří,“ vykládá.
On taky Myšák nehraje na nějaké obyčejné adrese AHL. Laval je prakticky Montreal, kde fanoušci hokej hltají.
„Navíc máme nově postavenou arénu. Je totální pecka, jak tu hokejem žijí. Zatímco jinde přijde sotva tisíc lidí, my máme vždycky skoro plno, chodí klidně osm tisíc. Na to si zvyknete rychle,“ vypráví z Lavalu. Mimochodem, jen pár hodin autem od něj bydlí jeho starší bratr Josef.
Ten ve čtyřiadvaceti bojuje v univerzitní soutěži NCAA za Niagaru. Nedávno měli v AHL přestávku na Utkání hvězd, tak za ním společně s otcem, který dorazil z Česka, vyjeli.
Hokejová exhibice Zápas legend. Jan Myšák (vlevo) a Tomáš Pavelka.
Přemýšlivost bratři nezapřou. Když se však Jan Myšák zamyslí, i přes svoje „samostudium“ by s bráchou Josefem nejspíš neměnil. „Já se můžu soustředit jen na hokej, kdežto on mi někdy zavolá, že v devět večer teprve odchází ze školy nebo z knihovny,“ odfoukne si. „Zatímco já mám za sebou odpolední spánek po obídku, on má plán ještě nabitej!“
Zato má Josef prý velkou výhodu, že si nemusí sám vařit. „Vzhledem k tomu, jak vařím já...“ zavtipkuje mladší Honza.
Štěstí je, že záleží hlavně na umu v hokeji. A ten Myšákovi jde.
