Celou sezonou se táhlo téma "Hlinka a Jágr". Hned na začátku jste vedle něj v útoku zkoušel Šimíčka, jenže on chtěl hrát s Hrdinou a prosadil si svou...
Jarda Jágr je v jádru fajn kluk. Má dobré srdce, pro kamaráda udělá hodně. Jeho kariéra v NHL je mimořádná a ještě nekončí. Ale přišel tam jako kluk v osmnácti a musel se spoustou věcí prokousávat. Když začínal a dal gól, ne všichni zvedali ruce. To prostředí je velmi konkurenční, trošku ho usměrnilo k jistému egoismu. Bez něj by se tak vysoko nedostal.
Jaké to je celý rok koučovat takovou hvězdu?
Já jsem vždycky byl ochoten bavit se s hráči. To není otázka jenom Jardy Jágra. Kdysi to byl třeba Vláďa Růžička. Nemusím se bavit s každým hráčem, ale s takovými osobnostmi se rád bavím. Nevyžaduju, aby každý měl stejný názor. Rád si poslechnu takového hráče, jako je Jarda. Nebo Mario Lemieux. Jsou mimořádní a vidí hokej trošku jinak. I když rozhodnutí musí vzejít ze mě.
Jak to bylo s vašimi spory barvitě popisovanými zámořskými deníky? Zdálo se to přitažené za vlasy. Jako by všichni hledali nějaké hádky.
Diskuse nemusí znamenat spor, i když může být hlučnější.
Nesouhlasili jste spolu v hokejových věcech, ale jak vycházíte jako lidé?
Byli jsme v dobrém vztahu a myslím, že jsme v něm zůstali. Manželka si skvěle rozuměla s paní Jágrovou. My můžeme mít s Jardou pracovně jiný názor, ale určitě na sebe nečíháme za rohem, abychom se fackovali.
Mohou tedy Hlinka s Jágrem spolu vyjít v jednom týmu?
Já si myslím, že jo. Aspoň z mého pohledu.
Další unikátní situaci pro vás připravil vlastník klubu Mario Lemieux svým návratem na led. Jak se dá koučovat nadřízený?
Pittsburgh je mimořádné mužstvo, jaké jinde nenajdete. Počtem národností je to nejinternacionálnější tým na světě. Majoritní majitel je hráčem. Hraje za něj největší hvězda pro mladé lidi, Jarda Jágr. Je v něm evropský trenér, což v NHL není běžné. Vyžaduje to jiný přístup. Pokud jsou lidí rozumní, najdou východisko.
Na začátku devadesátých let byl v Pittsburghu slavný kouč Scotty Bowman a mužstvo kočírované Lemieuxem ho tehdy nepouštělo na tréninky. Všemu šéfoval "velký Mario"...
Jak člověk stárne, mění se. Kdysi jsem poslouchal Rolling Stones a Beatles, co přišlo po nich, je mi cizí. Dneska si taky poslechnu Beatles, ale spíš jejich muziku hranou londýnskou filharmonií. Mario už je taky jiný. Tři a půl roku byl v jiné pozici a na hokej se díval jinak. Už neměl na starost jen rozhodovat zápasy, musel zajistit chod klubu. Je inteligentní a citlivý, snaží se pomoct.
Neměl jste svázané ruce v týmu s takovými osobnostmi?
Záleží na tom, jak si trenérskou práci představujete. Je jednodušší mít dvacet kluků v Dukle Tábor, vaše práce je na nich daleko víc vidět. Ale mistra světa s nimi nevyhrajete. Oni udělají naprosto přesně, co řeknete. Jsou na vojně, takže je můžete poslat na čáru, když nebudou poslouchat. Já bych z toho neměl takové potěšení. Složitější je donutit k něčemu takové hráče, jako mám například v Pittsburghu. K tomu musíte použít jiné prostředky.
Třeba diskusi?
Samozřejmě!
Jak jste se vyrovnal
Co Hlinka dokázal během první sezony v NHL
s pozorností zámořských médií?
Dovedl Pittsburgh do semifinále Stanley Cupu
Bek Kasparaitis, ale především útočníci Kovaljov, Lang a Straka pod ním odehráli jasně nejlepší sezonu kariéry
Jako první evropský kouč vydržel ve funkci celý ročník NHL, finský kolega Suhonen v Chicagu předčasně odstoupil
V základní části NHL měl jeho tým 42 vítězství, 9 remíz a 28 porážek
Novináři jsou denně na tréninku. Po něm jim musíte být k dispozici, taky po zápase a ráno před zápasem. Ty otázky jsou v podstatě stejné. Pořád opakujete totéž a za pět dní si připadáte jako pitomec. A já si nerad připadám jako pitomec. Manželka říká, že se na mně lehce pozná, kdy mám radost a kdy mě něco štve. Neumím nasadit jinou masku. Oni poznají, že jsem se naštval a začnou připomínat, že s nimi musím mluvit. Mě prostě rozčiluje, že odpovídám na stejné otázky jako blbec.
Z čeho jste měl při práci u Penguins největší radost?
Možná z druhého útoku Kovaljov, Lang, Straka. Sezona se jim povedla. Přitom v určitých kritických fázích byl tlak, abych je rozdělil. Kdybych poslechl, nebyli by spolu. Věřil jsem jim a udržel je pohromadě.
Pittsburgh prošel do semifinále Stanley Cupu. Jak veliký si za to připisujete podíl?
Já vždycky odpovídám, že trenér nevyhrává, že o trenérovi se mluví, když mužstvo prohrává. Trenér zůstává v pozadí a já jsem vždycky rád, když z mužstva vycházejí určité impulsy. Oni pak hráči určité věci plní daleko raději. Nejsem typ, co si maluje mužstvo k obrazu svému.
V NHL je mnoho koučů spíš vědeckého zaměření...
To jsou většinou typy, které nazývám studijní. Jsou pracovití, ale chybí jim praxe. Neznají ten nádherný pocit hráče, když se vyhraje. Nebo pocit po boji, když vás píchli hokejkou do přirození. V hokeji toho sami tolik nedokázali, ale mají o hokeji velké sny a snaží se je přenést na mužstvo.
Touhle filozofií se trochu vymykáte zámořské představě o kouči, bossovi na střídačce i v kabině.
V Americe si o hodně víc potrpí na autoritativním vedení. Oni chtějí poslouchat. Možná to má nějaký účinek, ale myslím, že ne dlouhodobý.
Říkal jste, že vás do NHL vzali jako Hlinku, že se nebudete měnit. Ale nějakým způsobem jste se přizpůsobit musel, ne?
Určitě, určitě. Musíte se přizpůsobit, pokud chcete fungovat v cizím prostředí. Ale v zásadních věcech se měnit nemůžete. Na určité věci opravíte názor, z některých věcí ustoupíte.
V čem jste si konkrétně opravil názor?
Byl jsem přesvědčený, že odehrajeme sezonu na tři pětky. Tam se moc nenosí dlouhodobá spolupráce obránců s útočníky. Nevěří se tolik na to, že když jsou spolu hráči delší dobu, dělají leccos naslepo. Ovšem při té konkurenci, tlaku hráčů zespodu, se hra na tři pětky nedala udržet. Navíc později se mi zdálo, že je potřeba víc zapojit čtvrtou lajnu. Na týmu byla vidět únava. Asi bylo chybou tolik zatěžovat nejlepší hráče.
Vytýkaly se vám taktické nedostatky. Na elitní formaci protivníka jste pravidelně nenasazoval bránící řadu...
Do té checking line potřebujete hráče, co nedělají nic jiného, než že hlídají nejlepší lajnu soupeře. Nám se takový útok nepovedlo sestavit. Možná to je trošku i moje chyba. Nechtěl jsem některé hráče vybrat a zařadit je do šuplíku obranáři. Tam by už mohli zůstat napořád.
Myslíte třeba Josefa Beránka, jenž se nevešel do prvních dvou ofenzivních útoků?
Taky, ale zejména u mladých hráčů je to předčasné. Tam je běžné, že při podpisu první smlouvy zařadí kluka podle výše smlouvy. Spousta našich kluků přijde za menší peníze a už se z dolního šuplíku nedostane do vyššího.
Prý jste málo lpěl na přípravě u videa...
Každá naše příprava na zápas se samozřejmě skládala i z toho videa. Jde o to, co chcete hráčům ukázat. Musí to být pouze věci podstatné. Ať už negativní, nebo pozitivní. Někteří trenéři mají jiný názor, ale to jejich problém. Stejně rozhodují výsledky.
A co potíže s řečí?
Na začátku jsem dal prostor asistentům. Jsou to význačné hokejové osobnosti. Třeba Rick Kehoe je v historickém bodování v Pittsburghu třetí za Mariem a Jardou Jágrem. Je to inteligentní kluk, zastupoval mě na vysoké úrovni. Jistě, přišly chvíle, kdy jsem do toho musel vstoupit.
Můžete ve svém věku ještě ovládnout angličtinu tak, abyste řekl všechno, co potřebujete?
Co potřebuju říct jako kouč, to řeknu. V tom není problém. Já jsem ale zvyklý v češtině mluvit přesně. Nechci někde začít mluvit a skončit úplně jinde. To je v cizí řeči složitější. Na všem se domluvíme, Rick Kehoe je dobrý spíkr a mně se do toho nechtělo moc zasahovat. I když jsem se někdy rozčilil a musel něco udělat. Trenérská práce se z mluvení skládá. Bez něj to nejde.
Takže dokážete anglicky seřvat mužstvo v šatně?
Emoce se nedají nahrávat. Co ve mně je, dám najevo. Někdy se už víc kontroluju, ale hráči vycítí, že si něco myslíte a něco jiného říkáte. To nemá význam.
Nevedl jste předzápasové proslovy. Styděl jste se snad?
Měl jsem pocit, že to neřeknu, jak jsem zvyklý. Že to nebude mít tu úroveň. Svým způsobem jsem se stáhnul.
Budete sám sebe hecovat, abyste k hráčům víc mluvil?
Určitě vím, v kterým věcech se musím chovat trochu jinak. Mně jenom nepřipadalo dobré, měnit něco uprostřed sezony.
V čem budete jiný?
Jsou to věci v přípravě na utkání, nasazování hráčů, vytvoření speciální lajny na bránění. Musíte k tomu dojít zkušeností. Já mám štěstí, že tu zkušenost můžu uplatnit.
Někdy se stane, že než jí dosáhnete, jste venku, že jo? Psalo se o tom, že by vás Pittsburgh mohl po sezoně vyhodit. Obával jste se toho?
To se může stát každý den. Děje se to všude na světě. Nejhorší je, že když jste v životě nejzkušenější, tak už ležíte na prkně, no. A je vám to houby platný.
|
Co Hlinka řekl o funkci generálního manažera týmu na olympiádě 2002 |
|
Já jsem nechtěl dělat hlavního kouče. Bylo by to nefér vůči Pepíkovi Augustovi, který jako trenér udělal skvělé výsledky a je to můj kamarád. Může se na olympiádu líp soustředit a připravit. Mě před Salt Lake City čekají ještě dvě třetiny sezony v NHL, když tam vydržím. Mezi posledním zápasem Pittsburghu před olympijskou přestávkou a začátkem turnaje jsou jen čtyři dny. Takhle budu mít vliv na nominaci, především s ohledem na hráče z NHL. A když si bude Pepík Augusta potřebovat o něčem promluvit, budu tam stát někde blízko. |
