Dejte do hokejových slabikářů i modliteb, ať si je hráči povinně každý večer odříkávají před spaním.
Jak pravdivá jsou, znovu ukázal úterní zpackaný mač proti Švýcarsku (1:3), který sebral Čechům druhé místo ve skupině.
Ušetřil ho nakonec od stěhování z Paříže, ovšem poslal do čtvrtečního čtvrtfinále na silné Rusko.
Ale hlavně jim dal facku.
A to pořádnou.
„Musíme hrát líp než dneska, protože když to bude stejné, budeme neúspěšní,“ říkal útočník Jakub Voráček. Ano, až čtvrtek definitivně odpoví, jestli to od Švýcarů byl jen výchovný pohlavek, který nakonec Čechy nasměruje k medailím.
Nebo direkt, který je pošle směr Praha a na úspěch se bude čekat dál minimálně do zimní olympiády.
To zásadní poučení ale z úterka zní: hokej se hraje v místech, kde bolí. Kde hráči schytávají rány. Kde padají góly, které sice neohromí v hokejových hitparádách, ale zásadně určují ráz zápasu.
Tým půlku utkání hrál mátožně, až příliš daleko od švýcarské branky – tam, kam Jandač své hráče vždy směruje. Narážel na pětičlenný obranný val, který ne a ne rozhýbat. I při přesilovce beci často trefovali prvního blokujícího hráče.
Neřešili situaci jinak.
Přihrávkou, obstřelením.
„Když jsme vystřelili, tak nebyl před brankou nikdo. Nebo jsme tam puk ani nedostali,“ věděl Voráček. „A když takhle blokují střely, snažíte se najít extra nahrávku. Musíme hru zjednodušit.“
Chyběla energie. Celek opět prováhal začátek zápasu, navzdory tomu, že měl ještě v úterý speciální poradu, která se na bídné české starty zaměřovala. A když prohráváte ve 2. minutě 0:1, není pak divu, že se ženete do plných.
Bylo by nespravedlivé po bídném úterku tým zatratit, tepat. Během turnaje sílu ukázal, je cítit, že potenciál v něm doutná. Koneckonců proti Slovinsku i Francii právě v předbrankovém prostoru zápasy rozhodl. Jenže zároveň je úterý varováním, že lajny ještě haprují.
Zatímco proti Francii slušně zahrály první, třetí i čtvrtá, ale druhá se trápila, v úterý se vše obrátilo.
První formace se vyjma přesilovek neprosazuje. Pastrňák, elitní snajpr z NHL, dal jen jeden gól. Sice uklidňuje, že se trefí v důležitější moment, jenže aby nebylo pozdě. Někdy je až příliš sobecký.
Na druhou stranu umí na sebe navázat soupeře, odkrýt prostor spoluhráčům, i – tak jako proti Švýcarům – získat přesilovku. Trenéři tak dál zvažují, jestli před čtvrtfinále ještě složením nezamíchat.
Méně je ale někdy více.
Ať chytá Francouz
Ještě jedno zásadní rozhodnutí je čeká: Kdo má chytat? Čísla má lepší Francouz. Mrázek sice čelil silnějším sokům, jenže jistěji – i s ohledem na úterní druhý gól – působí Francouz. On by měl dostat šanci.
Rezervy jsou i v obraně. V úterý bylo až příliš odvážné nasadit novice Šuláka vedle Kundrátka, který má na turnaji střídavé výkony.
Jiným chyběl důraz.
Jak ale řekl útočník Červenka: „Není důvod na nějakou paniku.“
Na paniku ne, na modlitby o hokeji, který bolí, však ano.
