A tak po duelu mnohem víc slov ztratil o tom, jak měl z přípravy s Dánskem strach. Ne, kvůli síle soupeře, ale kvůli novým betonům.
Vážně jste se utkání bál?
Ano, měl jsem z něj strach. Mně totiž před sezonou nepřišla nová výstroj, dorazila až v prosinci, a tak jsem celou sezonu chytal ve staré. Pořád jsem přemýšlel, jestli si vzít tu novou, jenže byla olympiáda, furt se hrálo, tak jsem to odkládal. A teď už jsem si tu novou musel vzít. Ale měl jsem ji jen na šesti trénincích a nevěděl, jak se v tom budu moct hýbat.
Má to pak člověk při zápase v hlavě?
Já ano. Ale já to tam mám dva měsíce. Šel jsem na trénink a přemýšlel, jestli si už ty nové betony vzít. Ale hrálo se obden a já neměl čas je rozhýbávat. A mně to vždycky trvá delší dobu, protože jsou kluci, že hned v nové výstroji mohou chytat. Měl jsem z toho velkou hlavu. Ale nedostal jsem v nich gól, takže večer přijedu, ty staré betony zavřu do kufru a někam je zamknu, abych je už nenašel. Navíc nula v nových? Mohly by mít nějaké kouzlo.
K tomu jste měsíc nechytal utkání, že?
A bál jsem se, jak to bude vypadat. Chytl jsem pár jistých puků na začátku a uklidnil se. Kluci navíc hráli perfektně, takže Dánové toho moc neměli. V každé třetině tak dvě střely, ze kterých něco mohlo být.
To gólmani ale nemají rádi, ne?
Každý brankář to říká. Ale zase když je málo střel, tak nedostanete tolik gólů. Když jsme sem přijeli, byla celkem zima a já se bál, že tam budu mrznout. Pak jsem ale pořád jezdil na střídačku, abych se utřel ručníkem, protože ze mě lilo. Tak mi ani nevadilo, že těch střel tolik nebylo.
Navíc tým vám hodně pomáhal.
To se dalo čekat. Tady je deset patnáct kluků úplně poprvé, tak se nedal čekat hokej, který by se hrál na nějakou vyčuranou. Naopak bylo jasné, že se bude létat dopředu. Takže šlo jenom o to, abychom neudělali nějaké taktické chyby z přemotivování.
Zároveň to byla premiéra pro kouče Růžičku. Bylo to při zápase poznat?
Byl jsem hrozně zvědavý, jak zápas pod jeho vedením bude vypadat. Nikdy jsem totiž pod ním nehrál. Ale kluci se hlavně soustředili na sebe, byli tu poprvé, každý se chtěl vytáhnout a každý cítí šanci na mistrovství. Ale za výhru jsem rádi i za kouče, protože víme, pod jakým tlakem trenér nároďáku v Česku je. Když bude mít pohodu, o kterou se mu můžeme postarat, tak to i pro nás bude lepší.
