"Je to paráda, kvůli tomu hokej dělám. Strašně jsem po takovém úspěchu toužil, je to ohromný," chrlil ze sebe.
V noci před finále prý vůbec nemohl spát. "Hrozně jsem to prožíval. Přehrával jsem si zápas, moc jsem ho chtěl vyhrát. Ještě v šest jsem se převaloval, nakonec jsem si musel vzít prášek na spaní," popisoval.
Sýkora se loni na mistrovství světa nedostal a dost ho to mrzelo. Letos o nominaci bojoval se vší vervou. Trenér Růžička ho nakonec do Vídně vzal. "Člověk tím musí žít, jinak to nemá smysl," říká.
Jaké pocity v něm chvíli po skončení zápasu převažovaly? Radost, úleva, zadostiučinění? "Jednoznačně radost. Obrovská radost. To se vůbec nedá popsat," vyhrkl bez váhání.
S vlasatým forvardem to cloumalo. Z ledu, kde dostal medaili, rychle zamířil do šatny. Byl mezi prvními. Čekalo se, až přijde kouč Růžička, aby spolu s ostatními mohl otevřít láhve šampaňského.
"Titul si zasloužíme. Makali jsme jako kolektiv, nikdo nic neošidil. V každém zápase jsme na ledě nechali úplně všechno. Nemáme v mužstvu žádnou hvězdu, která by vyhrála třeba bodování, byla to týmová práce."
Hokejisté měli v Prátru rezervovaná místa v jedné z restaurací. Chystala se pořádná oslava. Zdálo by se, že toho Sýkora bude mít po probdělé noci a vyčerpávajícím finále dost, opak byl pravdou.
"Já teď toho vydržím jako zvíře, to se nemusíte bát," přesvědčoval.