„To je možná asi to jediné, co, doufám, trošku umím: dávat góly,“ smál se dvaatřicetiletý rodák z Havlíčkova Brodu.
Celkově jste jich nastřílel sedmadvacet, takže po téhle stránce zřejmě musíte být spokojený. Nebo snad ne?
Však to byl taky důvod, proč mě do Budějovic brali. Abych dobře střílel. Pořád si ale myslím, že těch gólů mohlo být víc.
Možná nebýt poněkud hluššího místa někdy na přelomu října a listopadu?
Asi tak. Ale to k hokeji patří, vždycky nějaká ta krize přijde. Pak ovšem záleží, jestli se z ní dokáže člověk dostat. A já jsem rád, že mně se to povedlo. Poděkovat musím hlavně rodině, která při mně stála.
Motor si nakonec zahrál baráž o extraligu, což ve vašem případě byl už třetí boj o postup do vyšší soutěže v řadě. I když loni a předloni jste s Brodem bojoval o Chance ligu. Nicméně ani v jedné baráži jste neuspěl...
Je to tak, co jiného vám k tomu můžu říct. (krčí rameny) Myslel jsem si, že po těch dvou zklamáních v Brodě se v Budějovicích konečně dočkám oslav. Jenže z toho bylo nakonec zase jen zklamání.
Zatím si nepřipouštíte, že by to mohlo být vámi? Že třeba nosíte týmům smůlu?
(usmívá se) Pořád doufám, že mnou to není, že se jednou dočkám. Dál platí, že bych si strašně moc přál zažít nějaký pořádný úspěch. Tak třeba to zlomím příští rok.
Proč se podle vás Českým Budějovicím nepovedlo v baráži něco podobného jako Kladnu?
Baráž je složitá soutěž. Popravdě nevím, co na to odpovědět. Jedině snad, že nám chybělo ještě dalších patnáct bodů.
Nebo možná nějaké vaše góly, protože vy jste v baráži odehrál pouhých pět zápasů. Co se vám stalo?
Při zápase s Kladnem jsem si při jednom střetu u mantinelu pochroumal rameno.
Manažer budějovických hokejistů: V příliš úzkém kádru chyběl tahoun |
Takže smůlovatý konec sezony se vším všudy?
Přesně tak. Člověk se těší, připravuje se, chce pomoct týmu a pak přijde tohle. Chtěl jsem moc hrát, ale nešlo to.
Byla nutná operace?
Naštěstí ne. Zdá se, že už je to dobré. Ještě mě čeká kontrola a pak už to snad bude úplně v pohodě.
Sledoval jste na dálku snažení vašich bývalých spoluhráčů z Havlíčkova Brodu, kteří se i letos chtěli poprat o první ligu? Nakonec skončili před branami superfinále...
Jasně že jsem věděl, jak hrají. To by ani jinak nešlo. Pořád jsem byl s klukama v kontaktu. A několikrát jsem se za nimi byl podívat i v šatně.
Zdá se, že Havlíčkův Brod a České Budějovice mají v postupových plánech dost společného...
To je pravda, v Brodě postup taky chtějí už hodně dlouho. Oba týmy by si ho podle mě zasloužily. Jenže se nedá nic dělat, nevyšlo to, tak se musí rvát dál.
A co vy, budete se i příští rok rvát v dresu Motoru? Nebo plánujete změnu?
Zatím to nechám bez odpovědi. Za pár dnů bude jasno.
Lukáš Endál ještě v dresu Havlíčkova Brodu.
Každopádně ale asi nelitujete, že jste se loni rozhodl opustit mateřský klub a zkusit štěstí v první lize. Nebo se pletu?
Samozřejmě, že ne. Já jsem strašně rád, že jsem do Budějovic šel. Dalo mi to hrozně moc. Ve spoustě věcí. Jako třeba, na čem ještě zapracovat, abych se mohl posunout dál a být třeba zase ještě o něco lepší.
Už na začátku loňské sezony jste přiznal, že se moc těšíte na českobudějovické fanoušky, na skvělou kulisu při domácích zápasech. Splnilo i tohle vaše očekávání?
Rozhodně ano. Je krásné, že i na zápasech s méně atraktivními soupeři je pořád plno. To se málokde vidí.
Kdy se začnete chystat na další sezonu?
Co nevidět. Já vlastně kvůli ramenu už volno měl, takže jakmile to bude možné, musím naskočit.
Ale rodinu si užít ještě stihnete, mám pravdu?
Jasně, budu chodit s dcerou ven. Moc se na to těším. Budu dohánět to, co jsem v sezoně nestihl.
